„Můj zájem je limitován především lety 1938 a 1953. V oné době český i slovenský národ zažil to nejhorší, co ve dvacátém století zažít mohl. Od kapitulace až po příšernou komunistickou diktaturu, pro kterou dodnes nemáme správné pojmenování a jejíž zločinci dosud nejsou potrestáni. A nejspíš ani nikdy nebudou, snažíme se proto tvářit, že se vlastně nic nestalo, což je, myslím, nejhorší přístup k historii, jaký může být,“ poznamenal Padevět v rozhovoru pro iDNES.cz.
„Ono to začalo už od roku 1945, ale únor 1948, převzetí moci a čas až do poloviny padesátých let, kdy Češi zabíjeli Čechy, kdy proud do chodidel vyslýchaných nepouštěl esesman či gestapák, ale český vyšetřovatel Státní bezpečnosti, to je strašná zrůdnost. V době nacismu i nepřítel věděl, po kom má jít. Za komunistického teroru si ho vyrobili i sami, někdy dokonce z vlastních řad,“ poznamenal. A poznání historie dle jeho slov pomáhá pochopit současnost i budoucnost. A zároveň zdůraznil, že pochopení dneška, kdy se v politice historická témata bohužel recyklují, je důležitější než umět vyjmenovat všechny přemyslovské panovníky.
„Oba režimy dotáhly k dokonalosti taktiku slíbit lepší příští a zároveň ukázat prstem na toho, kdo může za to, že dosud bylo špatně. A koneckonců později i za to, že se onen lepší zítřek zatím nekoná. To je strašně nebezpečné a vede to v lepším případě k boulím na čele a rozbitým výlohám, v horším k dobytčákům, které vezou lidi buď do Osvětimi, nebo na Kolymu,“ dodal závěrem.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
