„Mé poselství je: Budeme vás sledovat,“ zahájila Thunbergová bez pozdravu či jakýchkoliv úvodů své vystoupení na klimatické konferenci OSN. „Tohle všechno je špatně,“ pokračovala poté, co si za svou první větu vysloužila potlesk. Vůbec by tu prý neměla být. Měla by být na druhé straně oceánu ve škole.

„Vy se obracíte na nás, mladé? Jak se opovažujete. Vy jste uloupili mé dětství svými prázdnými slovy. Já patřím mezi ty šťastné, jiní lidé umírají. Vymírají ekosystémy, jsme na počátku velkého vyhlazení. A vy o tom nechcete mluvit. Vykládáte jen pohádky o ekonomickém růstu,“ křičela Thunbergová a máchala pravicí na pokraji pláče. A opět se tleskalo.

„Po více než třicet let vědci říkají zcela jasně, jak na to. Jak jste jen mohli stále nenajít řešení?“ ptala se. „Říkáte, že nám nasloucháte a že chápete, jak je to naléhavé. Jsem smutná, jsem rozzlobená a nevěřím tomu. Protože jestli skutečně chápete situaci, a přesto s tím nic neděláte, tak jste zlí lidé.“