Debatu, která se konala v rámci cyklu „Rozpravy o českých médiích“, moderovala osobně Alice Němcová Tejkalová, někdejší sportovní redaktorka ČT, která se před dvěma lety stala děkankou FSV. Její první dotaz zněl, co si členové mediálních rad slibovali od své kandidatury a jak se jejich představy naplnily.
Jan Bednář se vyznal, jak jako redaktor v Českém rozhlase měl často pocit, že by se veřejnoprávní média dala řídit jinak. Hlavním impulsem pro něj ale byl odchod Martina Veselovského a Daniely Drtinové z ČT. Nelíbilo se mu, že tak kvalitní novináři televizi opouštějí. „Měl jsem idealistické představy, že něco zmůžu, aby se něco takového už nestalo,“ přiznal. A když po téměř šesti letech svého mandátu v Radě ČT bilancuje, je prý vlastně spokojený.
Hana Dohnálková, které stejně jako Bednářovi bude v březnu šestiletý mandát končit, se vyznala, že do rozhlasové Rady přicházela jako mladá idealistka, která jako hudebnice vždy raději poslouchala rozhlas, než koukala na televizi. Vzpomínala, že v průběhu jejího mandátu došlo ke změně generálního ředitele a René Zavoral, který vystřídal Petera Duhana, přinesl trochu jiný způsob vedení. Pokud jde o samotnou Radu, tak ta podle ní funguje celkem dobře. „Mám k Radě a jejímu řízení takový pragmaticky ženský přístup, a na těch 8 pánů, co tam jsou se mnou, to celkem funguje,“ poznamenala s úsměvem.
Vadim Petrov hned na začátek promluvil o problému, který pociťuje. Jako člen RRTV totiž prý čelí výtkám, že by neměl vystupovat veřejně a prezentovat své názory. Některým lidem prý vadí, že jsou jeho názory spojovány se jménem RRTV.
On sám zastává názor, že členové Rady by naopak měli veřejně vystupovat více. „Členové Rady jsou lidé s osobními názory. A v té Radě jsou jako zástupci veřejnosti, která by měla vědět, jak ji reprezentujeme a co si myslíme,“ vysvětloval Petrov. Přesto prý čelí kritice, například i kvůli svým poznámkách na Facebooku.
Jedním z důvodů jeho kandidatury přitom prý bylo právě to, aby RRTV učinil „transparentnější“. „Já jsem při svém nástupu vlastně ani neměl moc představu, co ta Rada dělá, protože o tom předtím nikdo z radních nemluvil. A proto o tom chci mluvit,“ vysvětlil.
Jak reagovat na střelbu v nemocnici v Ostravě?Anketa
Pokud jde o řeči, že by se jako člen Rady měl chovat zdrženlivě, tak Petrov to chápe tak, že má mandát od Poslanecké sněmovny, a té je také odpovědný.
Pak se chopila mikrofonu Michaela Marksová a hned na úvod pochválila organizátory, že diskusní panel sestavili genderově vyváženě. „Mně totiž kolegyně často říkají, že to, co zažily, nebyl panel, ale manel,“ postěžovala si.
Do Rady ČTK byla zvolena v letošním roce, je tedy v podstatě nováčkem. „Šla jsem tam s pocitem, že v době, kdy se všude vynořují různé fake news, tak je třeba být na stráži,“ vysvětlila svou motivaci. Ambicí je pro ni to, aby Rada fungovala stejně jako dříve a odolala tlakům na změny.
Děkanku Tejkalovou zajímalo, zda Marksovou od kandidatury někdo odrazoval. Radní, bývalá ministryně za ČSSD, připomněla, že „byly články, že jsem politická nominace“. Ona si to ale prý nebere. „Mě zvolila Sněmovna a po čtyřech letech ve funkci ministryně mě pár článečků fakt nerozhází,“ pochlubila se.
Musela si prý také vyslechnout, že kvůli její politické nominaci nebyli zvoleni větší mediální odborníci. „Tak to zkrátka je, že se ta odbornost občas neocení,“ pokrčila rameny.
Vadim Petrov k tomu pak poznamenal, že radní nemá být největší znalec médií. „My máme být ten laický prvek. My jsme ta žena v domácnosti, která se na tu televizi dívá,“ vysvětloval. Uvědomil si to prý při debatě na XTV s právníkem Alešem Rozehnalem.
Pak poskytl publiku stručný odborný výklad, že jsou celkem čtyři modely fungování mediálních rad.
První je model „vládní“, ve kterém je Rada přímo napojena na vládu. Druhý je „parlamentní“, kde členy rad nominuje a volí parlament. Třetí je „profesní model“, ve kterém členy volí profesní organizace. Čtvrtý model je pak „občanský“, ve kterém členy navrhují společenské organizace.
U nás se kombinuje několik těchto systémů, když společenské organizace navrhují členy Rady a pak je volí poslanci.
Petrov vzpomínal: „Doktor Rozehnal mi v té debatě říkal, že je to šaškárna. Že to funguje tak, že se politici dohodnou, pak si najdou nějakou organizaci, která vybrané kandidáty nominuje. A on mi vysvětloval, že vlastně na té stranické nominaci není nic špatného, ví se, koho hnát k zodpovědnosti,“ vysvětloval.
Podívejte se na záznam celé debaty.
On sám považuje současný model za relativně férový a optimální, i proto, že díky šestileté délce mandátu radního bude Rada vždy namíchána z různých Poslaneckých sněmoven.
Jan Bednář, dlouholetý novinář, pak dostal dotaz, jak se mu v pozici „laického radního“ hodí zkušenosti z profese. Předseda Rady ČT považuje za přínosné, že zná problémy novinářů, způsob jejich práce, a třeba i specifika médií veřejné služby.
„Problém, kvůli kterému kdysi vznikla ta velká televizní krize, ten zůstává – politické strany si udržují svůj vliv,“ varoval pak.
Jako člen Rady prý pochopil, i v diskusích se zahraničními kolegy, že nějaký vliv politiků bude vždy. Důležité ale je, aby byla taková politická a novinářská kultura, která by veřejnoprávním novinářům umožnila nezávislost. Jsou prý země, kde je vliv politiků mnohem větší než u nás, a svobodu si média drží.
„Třeba generální ředitel BBC je přímo jmenován britským premiérem. Ale toho by ani nenapadlo dát tam nějakého straníka,“ ujišťoval.
U nás prý byly pokusy politiků ovlivňovat radní ČT, nebo přímo jejího ředitele. Úkolem Rad by přitom podle Bednáře mělo být právě to, aby „odklonily management od politiky“.
A k tématu „laického prvku“ ještě poznamenal: „V mé radě jsou lidé vzdělaní, těch „žen z domácnosti“ tam moc není.
Děkanka Tejkalová k tomu poznamenala, že ona i v době, kdy byla na mateřské dovolené, byla „erudovanější než řada kandidátů“.
A pak si neodpustila úvahu k tématu Bednářem vzývané nezávislosti BBC v kontextu právě probíhajících britských voleb: „Já bych nechtěla vědět, co napadne Borise Johnsona.“ Pak ale vyjádřila naději, že generální ředitel BBC má mandát ještě docela dlouho, a pak už tam Johnson třeba nebude.
Předsedkyně Rady Českého rozhlasu Hana Dohnálková se podivila historkám o politickém tlaku. „Nikdy jsem nezaznamenala žádný politický tlak, ani jsem s žádnými politiky nejednala,“ ujistila. Pak poznamenala, že pokud by nějaký politik chtěl přesvědčit celou rozhlasovou Radu, měl by to velmi těžké, protože tato Rada je velmi názorově pestrá.
Nemyslí si také, jak naznačil Bednář, že by se lidé o problematiku mediálních rad nezajímali. „Když se vloni volilo do mediálních rad, tak to bylo ve společnosti velké téma,“ vzpomínala. Podle předsedkyně rozhlasové Rady se ukazuje, že náš systém volby radních funguje docela dobře.
Pak si vzal slovo Radim Petrov a velmi se podivil: „Já nerozumím, co je to ten politický tlak. To se vůbec nesmíme bavit? My máme jasně napsané v zákoně, co máme dělat,“ myslí si. A doplnil úvahu, že pokud někdo podlehne tlaku a změní své přesvědčení, tak je to chyba jeho, a ne toho, kdo na něj tlačil.
Psali jsme:
Petrov velmi zásadně odmítl, aby obavy z nějakého „tlaku“ vedly k tomu, že radní se raději nebudou s nikým bavit a budou uzavřeni do své „nezávislosti“. „Debata je přece, proboha, základ demokratické společnosti. Nezakazujme si mluvení, mluvme spolu,“ nabádal.
A dodal, že si nedovede představit, jak by na něj nějaký politik musel tlačit, aby změnil jeho přesvědčení.
Mikrofon znovu doputoval k Michaele Marksové, která vyprávěla, jak v Radě ČTK teď budou volit předsedu a jak se někteří lidé snaží tlačit spíše na strany, aby ty své nominanty umravnily, než přímo na radní.
A pak pokračovala: „Chodí nám stížnosti na články ČTK. Je zajímavé, že velká část chodí jednomu členovi Rady, jsou velmi podobné a někdy i používají stejné výrazy, jako používá on,“ vykládala Marksová. Moderátorka Němcová Tejkalová hodila vtip, jestli si ten pan radní náhodou ty stížnosti nepíše sám.
Vadim Petrov pak v nadsázce vyjádřil zklamání, že na něj nikdo netlačí a on se cítí méněcenný. „Zkuste to, tlačte na mě, mě by totiž strašně zajímalo, jaký to je,“ vyzýval za smíchu publika.
Pak moderátorka položila kolektivní dotaz, jak vypadá běžný pracovní měsíc radního.
Bednář uvedl, že Rada ČT má dvě veřejné schůze, které jsou dost formální a pro normálního člověka z ulice ne moc záživné. Ale pokaždé se prý objeví nějaké téma, které rozproudí debatu.
Mezi hlavní témata, která Rada ČT řeší, každoročně patří rozpočet České televize. Ať už jeho schvalování, nebo posléze kontrola dodržování. Rozpočet byl žhavým tématem posledních dní, ten na příští rok totiž Rada řediteli Petru Dvořákovi již dvakrát odmítla.
Zasedání Rady je veřejné, může tam přijít kdokoliv a promluvit. To děkanka Němcová Tejkalová, někdejší sportovní redaktorka právě v ČT, komentovala slovy: „Na schůze jakékoliv rady nechodí veřejnost, ale specifická veřejnost.“
Michaela Marksová si postěžovala, že na schůze Rady ČTK „většinou přijde tak jeden novinář“.
Mgr. Michaela Marksová
Vadim Petrov nejprve pro jistotu ujistil, že „nemluví za Radu, ale za sebe“, a pak spustil: „V RRTV nejvíce stížnosti máme na Českou televizi. A je to logické, protože ČT je hegemon, který určuje trh.“ Pak vysvětloval, že zatímco na soukromé televize má Rada omezenější páky, u té veřejnoprávní musí více posuzovat obsahové záležitosti, protože zákon o České televizi a o Českém rozhlase určuje, jak má vysílání vypadat, a RRTV je tu od toho, aby dodržování těchto zákonů hlídala.
Petrov si myslí, že nedostatečná komunikace „velké“ Rady spočívá i v tom, že příliš stručně, vlastně vůbec, nezdůvodňuje svá rozhodnutí. „My napíšeme, že TV Barrandov dostala pokutu. Tečka,“ vysvětloval. Zákon to podle něj nezakazuje, ale je to o vůli radních. V minulosti se přitom zdůvodnění psala.
Petrov ale zdůraznil, že RRTV je regulátor, a z této pozice nemůže mluvit do obsahu vysílání, kontroluje pouze dodržování zákonů.
Předsedkyně rozhlasové Rady Dohnálková pak vysvětlila, že ani „malé“ rady nemají dopředu možnost řešit program. Schvalují programový plán, kde mohou vyjádřit námitky například proti plánovaným nákladům, ale obsahovou stránku chystaných pořadů ovlivnit nemohou. „Řešit můžeme až ex post, když přijde stížnost,“ vysvětlovala.
Pak se mikrofonu chopil Jan Bednář a volně reagoval na jednu poznámku Vadima Petrova: „Já televizi Barrandov moc nesleduji, ale vím, že tam byly v pořadech pana ředitele Soukupa útoky na ČT. Já to beru tak, že pan Soukup je majitelem konkurenční televize a že je to konkurenční boj,“ poznamenal.
Předsedkyně Dohnálková se pak obrátila na Petrova, že by uvítala lepší komunikaci s RRTV. A přitom vyprávěla o kauze „porno na Vltavě“. Ona sama byla přesvědčena, že vulgarismy a oplzlosti citované v rámci „uměleckého díla“ v ranním vysílání na stanici Vltava nebyly vhodné a shodla se na tom celá rozhlasová Rada.
A protože shledala porušení vysílacího zákona, předala věc RRTV, která má porušení zákonů řešit z pozice správního orgánu. „A ta rozhodla, že k porušení zákona nedošlo. Dobře, v pořádku, ale asi dva týdny poté v obdobném případě rozhodla, že k porušení zákona došlo,“ podivila se Hana Dohnálková.
Vadim Petrov v té době ještě nebyl členem RRTV, ale Dohnálková vyjádřila naději, že mezi sebou budou rady více komunikovat a problematické věci si budou moci vyjasnit.
Petrov na to reagoval slovy, že posuzování, zda došlo k porušení zákona, je někdy složité. V zákoně totiž stojí, že vysílání musí být objektivní a poskytovat vyvážené informace. Nikdo přitom moc neví, co si pod tímto termínem představit, a proto Petrov zapochyboval, jaký to má smysl.
V tu chvíli vedle něj sedící Michaela Marksová nasadila opravdu nepěkný výraz, čehož si povšimla i moderátorka-děkanka a posléze udělila člence Rady ČTK prostor k reakci.
„Víte, na těch sociálních sítích jsou dneska opravdu totální lži. Takže se musíme o tu objektivitu a vyváženost hádat. Je to dneska ještě důležitější než v minulosti,“ burcovala Michaela Marksová.
Psali jsme:
autor: Jakub Vosáhlo
