Liberec si sto let republiky připomněl happeningem u busty prvního československého prezidenta T. G. Masaryka v 15 hodin odpoledne u Severočeského muzea. Pěvecký sbor Matylda nejdříve zazpíval Masarykovu oblíbenou píseň Ach synku, synku a přidal ještě další s názvem Voda teče. Což bylo příznačné, protože pršelo, jen se lilo. O mluvené slovo se postaral historik Jiří Bartoš Sturz. „Když po  roce 1989 skončilo čtyřicetileté období vlády komunistické strany a uvolnily se poměry přinejmenším ve smyslu svobody projevu, tak opět ve společnosti získal zelenou a rostl étos prvorepublikového masarykovského Československa. Opět jsme mohli svobodně mluvit o osobě prezidenta zakladatele, o tom, co se doposud jen šeptalo, že vlastně za první republiky to bylo úplně nejlepší,“ uvedl.

Kdyby se nerozpadlo Rakousko-Uhersko, kdyby...

Doba se však mění. „Žijeme v době, kdy nikdy jsme se neměli tak dobře po hmotné stránce a nikdy jsme neměli tak dobrý přístup k informacím jako v současné době. Ale také oproti prvorepublikovému období jsme společností názorově více rozpolcenou. Informace sice máme, ale je stále složitější v mediálním světě se vyznat a získat informace správné,“ sdělil historik. „A tak i na stoletou Československou republiku – ostatně je to svoboda každého z nás – se objevují nejrůznější názory. Slýcháváme velmi často, že kdyby se nerozpadlo  Rakousko-Uhersko, že bychom žili v mnohem bezpečnějším prostředí, že kdyby bývalo bylo to, tak by nebylo to,“ konstatoval s tím, že to jsou taková dějinná kdyby...

„Že by nebyla druhá světová válka, že by byla úplně jiná pozice vůči Sovětskému svazu. To jsou všechno hypotézy a dějinná kdyby. Historická věda v tomto směru hraje nesmírně zásadní roli, protože všichni máme určitou historickou paměť, ale ta bývá velmi často s historickou skutečností velmi rozdílná. Historická věda je řemeslo jako každé jiné, které nám má dodávat relevantní a správné informace, abychom se v tom zahlcení informacemi různého jiného typu dokázali dobře vyznat,“ řekl.