Liberec si sto let republiky připomněl happeningem u busty prvního československého prezidenta T. G. Masaryka v 15 hodin odpoledne u Severočeského muzea. Pěvecký sbor Matylda nejdříve zazpíval Masarykovu oblíbenou píseň Ach synku, synku a přidal ještě další s názvem Voda teče. Což bylo příznačné, protože pršelo, jen se lilo. O mluvené slovo se postaral historik Jiří Bartoš Sturz. „Když po roce 1989 skončilo čtyřicetileté období vlády komunistické strany a uvolnily se poměry přinejmenším ve smyslu svobody projevu, tak opět ve společnosti získal zelenou a rostl étos prvorepublikového masarykovského Československa. Opět jsme mohli svobodně mluvit o osobě prezidenta zakladatele, o tom, co se doposud jen šeptalo, že vlastně za první republiky to bylo úplně nejlepší,“ uvedl.
Kdyby se nerozpadlo Rakousko-Uhersko, kdyby...
Doba se však mění. „Žijeme v době, kdy nikdy jsme se neměli tak dobře po hmotné stránce a nikdy jsme neměli tak dobrý přístup k informacím jako v současné době. Ale také oproti prvorepublikovému období jsme společností názorově více rozpolcenou. Informace sice máme, ale je stále složitější v mediálním světě se vyznat a získat informace správné,“ sdělil historik. „A tak i na stoletou Československou republiku – ostatně je to svoboda každého z nás – se objevují nejrůznější názory. Slýcháváme velmi často, že kdyby se nerozpadlo Rakousko-Uhersko, že bychom žili v mnohem bezpečnějším prostředí, že kdyby bývalo bylo to, tak by nebylo to,“ konstatoval s tím, že to jsou taková dějinná kdyby...
„Že by nebyla druhá světová válka, že by byla úplně jiná pozice vůči Sovětskému svazu. To jsou všechno hypotézy a dějinná kdyby. Historická věda v tomto směru hraje nesmírně zásadní roli, protože všichni máme určitou historickou paměť, ale ta bývá velmi často s historickou skutečností velmi rozdílná. Historická věda je řemeslo jako každé jiné, které nám má dodávat relevantní a správné informace, abychom se v tom zahlcení informacemi různého jiného typu dokázali dobře vyznat,“ řekl.
Státy se udržují z ideálů, ze kterých vznikly
„Není zde prostor k obhajobě stoleté historie Československé republiky, ale budiž řečeno, že Československo vzniklo jako stát demokratický. Pokud považujeme tento způsob vlády za nejlépe fungující a pokud možno spravedlnosti nejbližší, tak v takovém případě můžeme říci, že prezident Masaryk v tomto ohledu novému státu nastavil dobré kormidlo. A máme důvod toto kormidlo následovat. Od velké části států v období mezi světovými válkami bylo Československo skutečně státem, který měl našlápnuto k občanské společnosti, který fungoval na demokratických principech, které nebyly ideální. Ale státy se udržují z ideálů, ze kterých vznikly, pravil T. G. Masaryk,“ upozornil historik.
„A ten ideál nastavený Masarykem a jeho blízkými v období první republiky je ideálem rovných zad, ideálem demokratickým, ideálem, ke kterému se hrdě i po sto letech můžeme hlásit. Pane prezidente, dovolím si říci, že dokud bude tento stát i tento národ schopen své existence, budeme se každoročně sklánět s úctou před vašimi podobiznami, před velikostí vašeho politického i lidského génia a silou oběti, kterou jste naší novodobé státnosti položil,“ zakončil Jiří Bartoš Sturz a následně začali přítomní politici i zástupci různých organizací pokládat květiny k bustě prezidenta Masaryka. Byli mezi nimi skauti, sokolové, vojáci, zástupci univerzity, legionáři. Na závěr si všichni zazpívali československou hymnu.
Politici s květinami. (Také primátor Liberce Tibor Batthyány a senátor Michael Canov). Foto: Oldřich Szaban
Toť hlavní oficiální akce ve městě, kde před sto lety místní obyvatelé vznik republiky příliš nevítali. Převažovali tu totiž německy mluvící lidé. Založili si dokonce provincii Deutschböhmen, která zahrnovala Karlovarsko a dnešní Ústecký a Liberecký kraj. Sídlo měla právě v Liberci. Až v polovině prosince 1918 Liberec obsadila československá armáda.
Psali jsme:
Demokracie není sama od sebe, je to velký civilizační výdobytek
Z historie však ke žhavé současnosti. Další, tentokrát neoficiální akci svolala skupina Milion chvilek pro demokracii k liberecké radnici. Začínala symbolicky v 19.18 hodin. Ačkoliv pršelo ještě více než odpoledne a psa by člověk ven nevyhnal, sešlo se tu několik desítek lidí. Nejdříve v hudebním úvodu si poslechli legendární songy – Krylova Bratříčka, Kde ty kytky jsou v originální německé verzi a Modlitbu pro Martu. Stěžejním bodem akce bylo prohlášení Milionu chvilek pro demokracii, takzvané Milionové prohlášení, které organizátoři na setkání přečetli. „Sto let už se píše příběh naší republiky. Někdy malý, někdy velký, někdy smutný, někdy veselý. Avšak pouhou polovinu z těch sta let skutečně svobodný, demokratický. Teď důležité poselství. Demokracie není sama od sebe, není to samozřejmost. Je to velký civilizační výdobytek, který umožňuje lidem žít svobodně, o který se ale musíme neustále starat,“ zněl jeho začátek.
„Stojíme na demokratických pilířích – moudrá vláda, spravedlivé soudy a zákony. Ústava, svobodná společnost a nezávislá média. Dobrá vůle, slova i skutky. Tyto demokratické pilíře jsou však samy o sobě křehké jako špejle. Pokud nejsou samy založeny v něčem hlubším a pevnějším. Na demokratických hodnotách,“ pokračovalo. Nejdůležitější jsou podle autorů prohlášení tři – laskavost, kritické myšlení a odvaha. „Teprve tyto hodnoty jsou pravým fundamentem demokracie. Protože právě ony dělají demokrata z každého, v jehož nitru se usídlí. Bez těchto hodnot se jakákoliv demokratická instituce zhroutí,“ uvádí prohlášení.
Poté tyto tři hodnoty rozebírá. Laskavost je podle něj nejoceňovanější lidskou vlastností. „Laskavost čelí jednání s láskou. Je totiž lidskost sama. Je to péče a zájem o druhé. Je to ona Masarykova humanita, o níž prohlásil – humanita je náš poslední cíl národní a historický. Humanita je program český.“
Kritické myšlení je moderní výraz pro pravdu. „Je to schopnost dobře se tázat, je to přesvědčení, že pravda existuje a že má smysl o ni usilovat. Je jedinou skutečnou účinnou obranou proti všem druhům manipulace a takzvaným alternativním faktům čili lžím. Kritické myšlení je nezbytné pro orientaci ve stále složitějším světě.“ Osobní odvaha čili hrdinství není absence strachu, ale jeho překonání. „Je to schopnost vykročit z vlastní komfortní zóny a překonat sám sebe. Je to schopnost uvést myšlenky v činy, převzít zodpovědnost za sebe i svět kolem sebe. Je to opak lhostejnosti.“
Netvařme se kysele, nestarejme se jen sami o sebe, nevěřme lhářům
Podle prohlášení jsou k demokracii nutné všechny tři tyto hodnoty. „K čemu je totiž mít laskavost, dobrou vůli i chápavou moudrost co a jak vykonat, ale nemít odvahu to vykonat. K čemu je laskavost spojená s odvahou k činu, pokud jí chybí zdravý rozum a poznání. I cesta do pekla bývá dlážděna nejlepšími úmysly. A konečně, k čemu je chytrost, když nechybí odvaha prosadit svoje plány, ovšem bez ohledu na druhé. K ničemu. A to ještě v tom lepším případě.“
A tak má-li v naší zemi skutečně hluboce zakořenit demokracie, musí podle Milionového prohlášení nejprve v nás samých zakořenit laskavost, kritické myšlení a odvaha. „Přijměme proto tedy tyto tři hodnoty jako náš osobní a národní program pro příští stovku. Říkejme tomu programu třeba hodnotové Česko. Ten program je jednoduchý. Netvařme se kysele. Nestarejme se jen o sebe, nevěřme lhářům, važme si pravdy a vzdělanosti, neváhejme pro tyto hodnoty zvednout zadek a přinášet osobní oběti. Pokud takových demokratů bude dost, bude naše demokracie zdravá a nezničitelná. Ať žije hodnotové Česko, Morava i Slezsko,“ zněl jeho závěr. Pak ještě zazněla z úst všech přítomných československá hymna.
Ta byla slyšet i o pár hodin předtím na hokeji, ve kterém liberečtí Bílí Tygři přivítali Plzeň. Slavnostní buly obstaral dokonce sám Masaryk, respektive postava prezidenta v typické bílé uniformě. Domácí nastoupili v první třetině v retrodresech s československým státním znakem na prsou. Přinesly jim štěstí. Vyhráli.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
