Vojsko omezující práva občanů. Nebezpečný zásah. A bude se opakovat! Padla varovná slova

25.05.2023 19:13 | Reportáž

Slova a obrazy jedné skupiny neznamenají pro druhou skupinu vůbec nic. Jedná se o situaci různic. Tento pojem zdůraznil na semináři Svoboda projevu a po projevu mediální expert, profesor Jan Jirák. Na akci, která se konala pod záštitou senátorky Daniely Kovářové a z níž ParlamentníListy.cz nabízejí další část, vystoupili mimo jiných také právník a vysokoškolský pedagog Zdeněk Koudelka a Vlastimil Veselý, spoluzakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu.

Vojsko omezující práva občanů. Nebezpečný zásah. A bude se opakovat! Padla varovná slova
Foto: Hans Štembera
Popisek: Docent Zdeněk Koudelka (vlevo) a profesor Jan Jirák na semináři Svoboda projevu a po projevu

Zatímco první část semináře „Svoboda projevu a po projevu“, který se konal pod záštitou senátorky Daniely Kovářové, patřila panelistům z řad politiků, ve druhé dostali slovo odborníci, kteří se tomuto tématu dlouhodobě věnují. Profesor Jan Jirák uvedl své vystoupení poukazem na to, že si svobodu projevu automaticky spojujeme s masovými médii. „Přitom by bylo naprosto logické bavit se o svobodě projevu nikoli v souvislosti s nimi, ale v souvislosti se školou a se vzděláním. Když se podíváme na celou řadu uměleckých děl, tak řeší svobodu projevu fakticky ve školním prostředí. Vezměme ze světa filmy typu ‚Kdo seje vítr‘ se Spencerem Tracym, od nás pak Krejčíkův ‚Vyšší princip‘ je vysloveně o svobodě projevu, kdy i za obrovskou cenu člověk musí říct, co si myslí,“ upozornil mediální expert.

Vysvětlil to tím, že média – tisk, rozhlas a posléze televize – jsou klíčovými nástroji komunikace na úrovni celé společnosti. „Společnost neměla a nemá jak oslovit všechny. Teprve s nástupem tisku, pak rozhlasu, televize, částečně kinematografie se tahle možnost utvořila. A možnost oslovovat všechny je lákavým nástrojem k posunu k tomu, že ‚nebudu je jen oslovovat, ale budu je ovlivňovat‘. A obrana před ovlivňováním je to, co se vepsalo do historie vztahu svobody projevu a médií jako základní kámen, že fakticky vnímáme svobodu projevu především jako svobodu médií. Když se podíváme na významné předěly politického charakteru, zpravidla se v nich objevuje téměř bez výjimky požadavek na to, že mají být svobodná média, nezávislá média, média neřízená státem, nekontrolovaná státem a podobně. Přitom co to vlastně znamená, co historicky vzato svoboda projevu je, se významně mění,“ poukázal profesor Jirák.

Svoboda projevu pomáhá tříbení názorů i argumentace

Anketa

Jste spokojeni se způsobem, jakým Petr Pavel vykonává úřad prezidenta? (Ptáme se od 23.5.2023)

3%
95%
hlasovalo: 33780 lidí
Poté připomněl výrok, který se přisuzuje osvícenskému francouzskému filozofovi Voltairovi: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.“ Ono „nesouhlasím s vámi, ale vím, že to říkání je důležité“ považuje za klíčové. „Souvisí to s tříbením názorů, s tříbením argumentace. Masová média – tisk, rozhlas, televize – jsou vlastně plod osvícenství a jsou nesena nějakými osvícenskými myšlenkami: racionalitou, argumentací, úctou k názoru druhého, tím voltairovským imperativem. Důležité je, že jsou, ať si to připouštíme, nebo ne, primárně založena na víře v racionalitu. To síťová média jsou založena na emoci: lajkni, hejtni. Tím to končí. Většina sociálních sítí nikdy nepoloží otázku, proč jsi to lajknul, proč jsi to hejtnul, proč si myslíš to, co si myslíš. Ale ta otázka je na tom celém rozhodující a v ní je skrytá podstatná složka svobody projevu smět říkat svůj argument. Společnost využívající masová média svým vývojem směřovala k tomu, aby se tohle dokázalo prosadit. Tedy nikoli emocí, ale argumentem,“ vysvětlil mediální teoretik.

Na rozdíl mezi tradičními masovými médii a novými sociálními ve vztahu k výkonu svobody projevu upozornil i v souvislosti s jejím omezením. „To omezení je možné především u médií, kterým říkáme masová, a to proto, že jsou asymetrická, že se z jednoho centra šíří nějaká sdělení ke spoustě lidí, a to centrum se dá vyřadit. Technicky, právně, nejrůznějšími způsoby. Ale u sociálních sítí to je obtížnější, i když se dějí cenzurní zásahy, i když se mažou příspěvky, pořád to vyřazení je velmi obtížné, a to hraje podstatnou roli. To, že jsou ta síťová média méně zasažitelná, nám komplikuje uvažování o nich a o jejich případném ovládání, a to je činí velmi silnými, konstatoval vysokoškolský pedagog. A své vystoupení uzavřel pojmem různice, kterým operují filozofové. „Různice je situace, kdy slova a obrazy jedné skupiny neznamenají pro druhou skupinu vůbec nic. Žijeme ve stavu různic a musíme přemýšlet o tom, jak spolu mluvit přes hranice té různice,“ dodal profesor Jan Jirák.

Soud posvětil cestu, jak zasáhnout proti vládě nepohodlným

Právník a vysokoškolský pedagog Zdeněk Koudelka se ve svém příspěvku zaměřil na rozsudek Nejvyššího správního soudu z 20. ledna tohoto roku, jenž potvrdil verdikt Městského soudu v Praze, který odmítl žalobu proti tomu, že Vojenské zpravodajství doporučilo zablokování některých vládě nepohodlných webů. „Vypnutí vládě nepohodlných webů byl nezákonný zásah na doporučení státu, porušující ústavní zákaz cenzury. Navíc šlo o zásah vojenské složky do vnitřních poměrů ve státě, když vojsko je primárně určené k obraně země proti vnějšímu nepříteli, ne k omezování svobod a práv občanů uvnitř státu. Jde o nebezpečný zásah vojenské složky do lidského života ve státě, který by snad nepřekvapil v Jižní Americe, ale ve střední Evropě rozhodně nebyl zvyklostí,“ prohlásil docent Zdeněk Koudelka.

Je toho přesvědčení, že projde-li vojenskému zpravodajství a ministerstvu obrany takové zneužívání ozbrojené moci ve vnitřní politice státu, bude se opakovat. „Podíváme-li se do historie, pak by zřejmě Nejvyšší správní soud zasáhl tehdy, pokud by ministerstvo vnitra ve Vídni přikázalo odvoz Karla Havlíčka Borovského do Brixenu. Pokud by ovšem toto vídeňské ministerstvo odvoz do Brixenu jenom doporučilo nějaké bezpečnostní agentuře či jinému subjektu, tak by Nejvyšší správní soud nezasáhl a řekl by, že ho to nezajímá, že to bylo jenom doporučení. To je ovšem rezignace na účinnou ochranu a funkci správního soudnictví právě jako hradby proti zneužívání vládní moci. Soud posvětil cestu, jak formou doporučení mocenského aparátu skrze soukromé společnosti zasáhnout proti vládě nepohodlným,“ varoval právník.

Návrat kádrovacích praktik a dvojí metr pro záštitu

Vlastimil Veselý, jeden ze zakladatelů Společnosti pro obranu svobody projevu, se v úvodu své řeči pozastavil nad tím, že semináři byla odňata záštita ústavně-právního výboru Senátu pro údajnou nevyváženost panelistů. „Mě to velmi překvapilo. Kolegyně Gabriela Sedláčková se tady v Senátu zúčastnila v listopadu minulého roku jiného semináře, a to na téma ‚hate speech‘, šíření nenávisti na sociálních sítích a v diskusních příspěvcích. Na něm ale všichni přednášející mluvili ve prospěch omezení svobody slova pod záminkou velmi gumového pojmu nenávisti a nepozvali si ani jednoho řečníka, který by se stavěl proti tomu na obranu svobody slova. To kádrování přednášejících se velmi ujalo na západních univerzitách a nevyhnulo se ani autorce Harryho Pottera J. K.

Vadí mu, že za poslední léta jsou to už tisíce českých občanů, kteří jsou v naší zemi cenzurováni na digitálních platformách za naprosto legitimní názory. „Například na počet pohlaví, důvody klimatických změn, opatření týkající se masové ilegální migrace nebo přicházející energetické chudoby. Ostatně o tom vypovídá i kádrování účastníků této konference: sympatie k prezidentu Klausovi, odmítání korespondenčního hlasování, kritika současného směřování EU nebo nezákonná blokace internetových domén. To jsem řekl pár příkladů, které byly vytaženy na mě. To jsou podle mě příklady naprosto legitimních názorů, které zastává – troufám si říct – většina české populace. To, že to má posloužit k diskreditaci přednášejících na jakémkoli semináři, svědčí o návratu kádrovacích praktik a snaze zužovat názorový koridor povolených názorů,“ konstatoval zakladatel SOSP.

Vyhození velvyslance i kariérní potrestání zlatého olympionika

Přidal i konkrétní ukázky toho, jak se v nynějším režimu nevyplácí říkat veřejně to, co si člověk skutečně myslí. „Případy učitelky obviněné státem za svůj výklad, vyhození bývalého velvyslance, kariérní potrestání úspěšného olympionika, snaha o zbavení funkce děkana jedné z pražských fakult a obvinění více než 80 občanů jen za názory a postoje, které zastávají, vytváří ve společnosti atmosféru strachu z nástupu cenzury, kterou mají ještě mnozí v paměti z normalizace. Pro naši zemi je ostudnou vizitkou, že si toho všímají i zahraniční média. Do budoucna musíme počítat s tím, že se boj o svobodu slova povede nejčastěji dvou velmi vágně definovaných pojmů. A to jsou nenávist a dezinformace,“ varoval Vlastimil Veselý před budoucností, které se zřejmě nevyhneme.

Vyzval také k tomu, aby se lidé přes odlišnost názorů na řešení energetické krize, na migraci, klimatické změny nebo situaci na Ukrajině shodli na jedné věci, pokud chceme udržet demokracii a svobodnou společnost. „Na svobodě projevu. Jen tak budeme totiž moci zjišťovat různorodé názory ve společnosti, kriticky srovnávat argumenty pro odlišné postoje, vyhýbat se slepým uličkám a nacházet postupně ta lepší řešení. Před 33 lety jsme se zbavili cenzury. Přestali jsme se bát veřejně říkat své názory. Nyní nám hrozí, že se to zase vrátí. Po třech desetiletích svobody opět sílí hlasy zapáchající starými pořádky, které chtějí umlčovat nepohodlné názory a vyhrožovat občanům za to, co si myslí. Opět se ti, kteří drží moc, snaží vzletnými slovy o potřebě jednoty, o boji s nenávistí a vnitřním nepřítelem zacpat nám ústa. Nedovolme jim to,“ apeloval zakladatel Společnosti na obranu svobody projevu.

Názor bez argumentu platí v diskusi za názor slabší

Moderátorka semináře „Svoboda projevu a po projevu“, senátorka Daniela Kovářová, se v rámci diskuse obrátila na profesora Jana Jiráka s otázkou, zda, když bychom měli mít právo říkat svoje argumenty, tak jestli máme právo říkat svoje názory bez argumentů. „Zcela nepochybně má člověk právo říkat i názory bez argumentů. Tady to ještě nezaznělo, ale je třeba říct jednu věc. Svoboda projevu je pochopitelně v některých případech omezitelná a je bezpodmínečná. Nelze ji stanovit jenom za určitých podmínek. Nelze říct: ‚Máte svobodu projevu, když budete dělat tohle nebo říkat tamto‘. Ta bezpodmínečnost je významná. Proto máte právo říkat názor bez argumentů,“ zdůvodnil mediální expert.

Následně však nabídl i druhou stranu téže mince. „Je třeba si uvědomit, že názor bez argumentu, bohužel, ať se nám to líbí, nebo ne, v jakékoli racionální diskusi platí jako názor slabší. Teď všude čtete, jak se omílá, že musíme kultivovat u žáků kritické myšlení. A myslí se tím nejrůznější zvěrstva, především vyhovování nějaké ideologii. Kritické myšlení je princip, ve kterém se člověk naučí pochybovat o sobě. Umět si klást otázku, proč si myslím to, co si myslím, proč prožívám pocity, které prožívám. Za tím, proč je skrytý argument, který je možné uplatnit a ten názor to posílí,“ uzavřel profesor Jan Jirák svou odpověď.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jiří Hroník

inflace

jeden z posledních vašich slibů byl, že inflace klesne. A zase jste se hodně mýlil, inflace v České republice stoupá!! jak je to možné?? Stát vám platí 14 poradců, mezi nimi Křečka, to ani on nevěděl že inflace a ceny budou neustále stoupat?? Tak k čemu tam vlastně všichni jste ???

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Německo Němcům, cizinci ven.“ Nový hit v Německu, který by se neměl šířit. Scholz je ve varu

16:25 „Německo Němcům, cizinci ven.“ Nový hit v Německu, který by se neměl šířit. Scholz je ve varu

„Cizinci ven!“ V Německu se na kulturních akcích znovu ozývají výkřiky, které otřásaly německou spol…