Zatímco první část semináře „Svoboda projevu a po projevu“, který se konal pod záštitou senátorky Daniely Kovářové, patřila panelistům z řad politiků, ve druhé dostali slovo odborníci, kteří se tomuto tématu dlouhodobě věnují. Profesor Jan Jirák uvedl své vystoupení poukazem na to, že si svobodu projevu automaticky spojujeme s masovými médii. „Přitom by bylo naprosto logické bavit se o svobodě projevu nikoli v souvislosti s nimi, ale v souvislosti se školou a se vzděláním. Když se podíváme na celou řadu uměleckých děl, tak řeší svobodu projevu fakticky ve školním prostředí. Vezměme ze světa filmy typu ‚Kdo seje vítr‘ se Spencerem Tracym, od nás pak Krejčíkův ‚Vyšší princip‘ je vysloveně o svobodě projevu, kdy i za obrovskou cenu člověk musí říct, co si myslí,“ upozornil mediální expert.
Vysvětlil to tím, že média – tisk, rozhlas a posléze televize – jsou klíčovými nástroji komunikace na úrovni celé společnosti. „Společnost neměla a nemá jak oslovit všechny. Teprve s nástupem tisku, pak rozhlasu, televize, částečně kinematografie se tahle možnost utvořila. A možnost oslovovat všechny je lákavým nástrojem k posunu k tomu, že ‚nebudu je jen oslovovat, ale budu je ovlivňovat‘. A obrana před ovlivňováním je to, co se vepsalo do historie vztahu svobody projevu a médií jako základní kámen, že fakticky vnímáme svobodu projevu především jako svobodu médií. Když se podíváme na významné předěly politického charakteru, zpravidla se v nich objevuje téměř bez výjimky požadavek na to, že mají být svobodná média, nezávislá média, média neřízená státem, nekontrolovaná státem a podobně. Přitom co to vlastně znamená, co historicky vzato svoboda projevu je, se významně mění,“ poukázal profesor Jirák.
Svoboda projevu pomáhá tříbení názorů i argumentace
Jste spokojeni se způsobem, jakým Petr Pavel vykonává úřad prezidenta? (Ptáme se od 23.5.2023)Anketa
Na rozdíl mezi tradičními masovými médii a novými sociálními ve vztahu k výkonu svobody projevu upozornil i v souvislosti s jejím omezením. „To omezení je možné především u médií, kterým říkáme masová, a to proto, že jsou asymetrická, že se z jednoho centra šíří nějaká sdělení ke spoustě lidí, a to centrum se dá vyřadit. Technicky, právně, nejrůznějšími způsoby. Ale u sociálních sítí to je obtížnější, i když se dějí cenzurní zásahy, i když se mažou příspěvky, pořád to vyřazení je velmi obtížné, a to hraje podstatnou roli. To, že jsou ta síťová média méně zasažitelná, nám komplikuje uvažování o nich a o jejich případném ovládání, a to je činí velmi silnými, konstatoval vysokoškolský pedagog. A své vystoupení uzavřel pojmem různice, kterým operují filozofové. „Různice je situace, kdy slova a obrazy jedné skupiny neznamenají pro druhou skupinu vůbec nic. Žijeme ve stavu různic a musíme přemýšlet o tom, jak spolu mluvit přes hranice té různice,“ dodal profesor Jan Jirák.
Fotogalerie: - Svoboda projevu
Soud posvětil cestu, jak zasáhnout proti vládě nepohodlným
Právník a vysokoškolský pedagog Zdeněk Koudelka se ve svém příspěvku zaměřil na rozsudek Nejvyššího správního soudu z 20. ledna tohoto roku, jenž potvrdil verdikt Městského soudu v Praze, který odmítl žalobu proti tomu, že Vojenské zpravodajství doporučilo zablokování některých vládě nepohodlných webů. „Vypnutí vládě nepohodlných webů byl nezákonný zásah na doporučení státu, porušující ústavní zákaz cenzury. Navíc šlo o zásah vojenské složky do vnitřních poměrů ve státě, když vojsko je primárně určené k obraně země proti vnějšímu nepříteli, ne k omezování svobod a práv občanů uvnitř státu. Jde o nebezpečný zásah vojenské složky do lidského života ve státě, který by snad nepřekvapil v Jižní Americe, ale ve střední Evropě rozhodně nebyl zvyklostí,“ prohlásil docent Zdeněk Koudelka.
Psali jsme:
Je toho přesvědčení, že projde-li vojenskému zpravodajství a ministerstvu obrany takové zneužívání ozbrojené moci ve vnitřní politice státu, bude se opakovat. „Podíváme-li se do historie, pak by zřejmě Nejvyšší správní soud zasáhl tehdy, pokud by ministerstvo vnitra ve Vídni přikázalo odvoz Karla Havlíčka Borovského do Brixenu. Pokud by ovšem toto vídeňské ministerstvo odvoz do Brixenu jenom doporučilo nějaké bezpečnostní agentuře či jinému subjektu, tak by Nejvyšší správní soud nezasáhl a řekl by, že ho to nezajímá, že to bylo jenom doporučení. To je ovšem rezignace na účinnou ochranu a funkci správního soudnictví právě jako hradby proti zneužívání vládní moci. Soud posvětil cestu, jak formou doporučení mocenského aparátu skrze soukromé společnosti zasáhnout proti vládě nepohodlným,“ varoval právník.
Návrat kádrovacích praktik a dvojí metr pro záštitu
Vlastimil Veselý, jeden ze zakladatelů Společnosti pro obranu svobody projevu, se v úvodu své řeči pozastavil nad tím, že semináři byla odňata záštita ústavně-právního výboru Senátu pro údajnou nevyváženost panelistů. „Mě to velmi překvapilo. Kolegyně Gabriela Sedláčková se tady v Senátu zúčastnila v listopadu minulého roku jiného semináře, a to na téma ‚hate speech‘, šíření nenávisti na sociálních sítích a v diskusních příspěvcích. Na něm ale všichni přednášející mluvili ve prospěch omezení svobody slova pod záminkou velmi gumového pojmu nenávisti a nepozvali si ani jednoho řečníka, který by se stavěl proti tomu na obranu svobody slova. To kádrování přednášejících se velmi ujalo na západních univerzitách a nevyhnulo se ani autorce Harryho Pottera J. K.
Vadí mu, že za poslední léta jsou to už tisíce českých občanů, kteří jsou v naší zemi cenzurováni na digitálních platformách za naprosto legitimní názory. „Například na počet pohlaví, důvody klimatických změn, opatření týkající se masové ilegální migrace nebo přicházející energetické chudoby. Ostatně o tom vypovídá i kádrování účastníků této konference: sympatie k prezidentu Klausovi, odmítání korespondenčního hlasování, kritika současného směřování EU nebo nezákonná blokace internetových domén. To jsem řekl pár příkladů, které byly vytaženy na mě. To jsou podle mě příklady naprosto legitimních názorů, které zastává – troufám si říct – většina české populace. To, že to má posloužit k diskreditaci přednášejících na jakémkoli semináři, svědčí o návratu kádrovacích praktik a snaze zužovat názorový koridor povolených názorů,“ konstatoval zakladatel SOSP.
Fotogalerie: - Hlas proti násilí
Vyhození velvyslance i kariérní potrestání zlatého olympionika
Přidal i konkrétní ukázky toho, jak se v nynějším režimu nevyplácí říkat veřejně to, co si člověk skutečně myslí. „Případy učitelky obviněné státem za svůj výklad, vyhození bývalého velvyslance, kariérní potrestání úspěšného olympionika, snaha o zbavení funkce děkana jedné z pražských fakult a obvinění více než 80 občanů jen za názory a postoje, které zastávají, vytváří ve společnosti atmosféru strachu z nástupu cenzury, kterou mají ještě mnozí v paměti z normalizace. Pro naši zemi je ostudnou vizitkou, že si toho všímají i zahraniční média. Do budoucna musíme počítat s tím, že se boj o svobodu slova povede nejčastěji dvou velmi vágně definovaných pojmů. A to jsou nenávist a dezinformace,“ varoval Vlastimil Veselý před budoucností, které se zřejmě nevyhneme.
Vyzval také k tomu, aby se lidé přes odlišnost názorů na řešení energetické krize, na migraci, klimatické změny nebo situaci na Ukrajině shodli na jedné věci, pokud chceme udržet demokracii a svobodnou společnost. „Na svobodě projevu. Jen tak budeme totiž moci zjišťovat různorodé názory ve společnosti, kriticky srovnávat argumenty pro odlišné postoje, vyhýbat se slepým uličkám a nacházet postupně ta lepší řešení. Před 33 lety jsme se zbavili cenzury. Přestali jsme se bát veřejně říkat své názory. Nyní nám hrozí, že se to zase vrátí. Po třech desetiletích svobody opět sílí hlasy zapáchající starými pořádky, které chtějí umlčovat nepohodlné názory a vyhrožovat občanům za to, co si myslí. Opět se ti, kteří drží moc, snaží vzletnými slovy o potřebě jednoty, o boji s nenávistí a vnitřním nepřítelem zacpat nám ústa. Nedovolme jim to,“ apeloval zakladatel Společnosti na obranu svobody projevu.
Názor bez argumentu platí v diskusi za názor slabší
Moderátorka semináře „Svoboda projevu a po projevu“, senátorka Daniela Kovářová, se v rámci diskuse obrátila na profesora Jana Jiráka s otázkou, zda, když bychom měli mít právo říkat svoje argumenty, tak jestli máme právo říkat svoje názory bez argumentů. „Zcela nepochybně má člověk právo říkat i názory bez argumentů. Tady to ještě nezaznělo, ale je třeba říct jednu věc. Svoboda projevu je pochopitelně v některých případech omezitelná a je bezpodmínečná. Nelze ji stanovit jenom za určitých podmínek. Nelze říct: ‚Máte svobodu projevu, když budete dělat tohle nebo říkat tamto‘. Ta bezpodmínečnost je významná. Proto máte právo říkat názor bez argumentů,“ zdůvodnil mediální expert.
Následně však nabídl i druhou stranu téže mince. „Je třeba si uvědomit, že názor bez argumentu, bohužel, ať se nám to líbí, nebo ne, v jakékoli racionální diskusi platí jako názor slabší. Teď všude čtete, jak se omílá, že musíme kultivovat u žáků kritické myšlení. A myslí se tím nejrůznější zvěrstva, především vyhovování nějaké ideologii. Kritické myšlení je princip, ve kterém se člověk naučí pochybovat o sobě. Umět si klást otázku, proč si myslím to, co si myslím, proč prožívám pocity, které prožívám. Za tím, proč je skrytý argument, který je možné uplatnit a ten názor to posílí,“ uzavřel profesor Jan Jirák svou odpověď.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
