Za jak dlouho se můžeme odpojit od ruských surovin? Je to na stole. Libor Rouček ví

Evropská unie v pátek definitivně schválila šestý balík sankcí proti Rusku. Ten obsahuje také částečné embargo na dovoz ruské ropy. Dočasné výjimky budou mít kvůli své závislosti na dodávkách ropovodem Družba Česko, Slovensko a Maďarsko. „Myslím, že sankce, tak jak byly schváleny, jsou rozumné. Poté, jakou Rusko spustilo na Ukrajině agresi a jak flagrantně porušilo principy mezinárodního práva, chceme snížit nebo úplně odstranit platby Rusku za dodávky energií. Je jasné, že když jsme byli tolik závislí na ropě a plynu z Ruska, nelze to udělat najednou. Zkolabovalo by hospodářství u nás i v Evropě,“ popisuje bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček.

EU postupuje krok za krokem. „Země, které byly na ruské ropě závislé méně, končí s nákupy a embargo se týká dovozu po ropných tankerech. Obchod by se měl postupně zastavit. Jsou ale země, které nemají alternativu, jako je Slovensko, Česko, Rakousko, které potřebují delší časové období. Z toho důvodu jim byla dána výjimka, určitý odklad. A je na nás si vytvořit alternativní ropovody a změnit zpracování ropy na ropu kvalitativně jinou, než je ruská. Embargo v podobě, jak bylo schváleno, je rozumné,“ dodává.

Fotogalerie: - Čaputová se Zemanem v Muzeu

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová přijela do P...

Nezávislost na ruské ropě do 18 měsíců

Další krok bude zbavit se závislosti na ruském plynu, což potrvá déle. „Bohužel jsme za celou dobu nevybudovali alternativu ze severu na jih. Zasedala společně česká a polská vláda, kde se o tom hovořilo. Doufejme, že se vypracuje společné řešení,“ podotýká Rouček. A za jak dlouho by mohla být skutečně Česká republika nezávislá na ruské ropě a plynu? „Na ropě za 18 měsíců, na plynu řekněme za dva až tři roky.“

Anketa

Jste pro razantní navýšení výdajů na obranu?

Ano

95%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 45150 lidí

S ohledem na rekordní růst cen energií a inflaci Piráti navrhují zavést mimořádné dočasné zdanění zisků energo baronů na sociální účely, stejně jako to zavedla Velká Británie. Na toto téma hovořil Libor Rouček na stránkách ParlamentníchListů.cz několikrát. „Jde přibližně o to samé. Jen Piráti jsou ve vládě a zmiňují to až nyní. Sociální demokraté i já o tom mluvíme už měsíce. Ano, Piráti a dokonce i někteří ministři mluví, ale skutek utek. Nic moc nedělají. Jiné vlády konstatují a konají. My neděláme nic nebo málo,“ kritizuje Rouček.

„Vláda mluví dva měsíce o tom, že dá lidem pět tisíc korun, ale mezitím lidé nemají na splácení účtů. Máme jaro a léto, ale na podzim už zase budou vyšší ceny za energie. Jsou to neskutečné zátěže, které povedou v případě firem k bankrotům. Vláda nedělá nic pod výmluvou, že nejsou peníze, že musíme šetřit a že nemůžeme žít na dluh. Ano, nemůžeme žít na dluh, ale vlády všude jinde přemýšlejí, jak dostat peníze do státního rozpočtu. Je mimořádná situace, tak přechodně zvýšit daně. Když banky kolabovaly, vláda přispěchala na pomoc, aby je zachránila. Teď je situace opačná. Byl by to výraz solidarity, kdyby teď zpětně banky státu pomohly,“ dodává.

Dostupný energetický tarif? „Bližší informace nejsou“

Hovoří se o dostupném energetickém tarifu. „Bližší informace nejsou. To je přesně to, o čem mluvím. Nějaký ministr něco řekne. Vláda přijde s nějakým konceptem, ale nic se neděje. Úsporné tarify měly být už dávno. Na úrovni Evropské unie se o úsporných tarifech mluví dlouho; u nás se vše děje se zpožděním. Energetické štítky, energeticky neutrální domy, zelené energie. To bylo výsměchu! A najednou lidé shánějí sluneční panely a tepelná čerpadla. Snaží se využít cokoli. Stát to nepodpořil v minulosti a teď není dostatek slunečních panelů ani řemeslníků, kteří by je na střechy upevnili,“ konstatuje Rouček.

„Místo stovek miliard z kapes daňových poplatníků pro sluneční barony měla dávno dát vláda peníze lidem, aby každý mohl mít na střeše sluneční panel, který mu bude vyrábět sluneční energii pro svůj dům, a zbývající může dodávat do sítě. Pod vlivem událostí jsme nuceni to zavádět. Ale jsme ve srovnání s ostatními zeměmi pozadu a je to škoda,“ dodal.

Slýcháme už další náměty, jak podpořit občany v krizi, z hnutí ANO zazněl nápad vyplácet rodičům pět tisíc každý měsíc. „To je zase druhý extrém. Bohužel žijeme v zemi a situaci, kdy máme jeden extrém ve vládě, která prosazuje enormní šetření a žádnou podporu lidem – na druhou stranu máme opozici, která je extrémně populistická. Samozřejmě, že by se všem líbilo dostávat pět tisíc navíc. To by ale byla cesta k bankrotu. Andrej Babiš nikdy neřekne, že by se měly zvýšit daně. Proč? Protože by si je musel zvýšit sám sobě. Chybí rozumný střed politického boje. Toto místo ztratila sociální demokracie svými chybami. Doplácí na to nejen ČSSD, ale i lidé a podniky,“ komentuje Rouček.

Fotogalerie: - Beseda s Babišem

Expremiér Andrej Babiš si odskočil od svého obytňá...

Všechny strany už do podzimních voleb připravují kandidátky včetně ČSSD. „Nové vedení ČSSD dělá maximum. Samozřejmě v situaci, kdy byla strana oslabená, není ve Sněmovně, není vidět. O to více je potřeba, aby se kandidáti snažili a aby volební obvody objížděli sami. Mimoparlamentní strana má vždycky těžší situaci dostat se do sdělovacích prostředků. Strana pod novým vedením v rámci možností dělá pokroky,“ chválí.

Středula na Hrad. „Chrání zájmy obyčejných lidí“

ČSSD podporuje na prezidenta Josefa Středulu. „Hájí zájmy lidí práce. Je v tomto osvědčený. Není populista a demagog. Chrání zájmy obyčejných pracujících lidí. Zároveň ví, co si může republika dovolit. Já ho budu podporovat také,“ říká Rouček. „Podpořím ho. Znám ho dlouhé roky. Vím, co dělá pro obyčejné lidi, kteří se živí prací. Že nemáme minimální mzdu, která by byla úplným dnem Evropy, je zásluha hlavně Josefa Sředuly a odborů. Situaci normálních lidí, kteří se živí prací, zaměstnanců, středních vrstev zná.

Je také členem Česko-německého diskusního fóra, které já vedu z české strany. Znám jeho názory na zahraniční otázky. Spolupracuje s německými odbory. Podporuji ho a budu podporovat. Pro normální lidi, zaměstnance, střední vrstvy, by byl Josef Středula nejlepším prezidentem. Zná i svět, takže by dobře reprezentoval i navenek. Znám ho i z práce v Evropském parlamentu, v evropských institucích ho znají,“ dodává.

A výtky, že Středula je „pouze“ odborářem a že řeší úzký okruh zájmů? „Připadá mi úsměvné, když tohle někdo řekne. Josef Středula je vystudovaný právník. Vést takovou instituci, statisíce zaměstnanců? Musí znát hodně. Jak fungují odvětví národního hospodářství. Účastní se pravidelně zasedání tripartity a ví, jak se vyjednává, jaké problémy mají zaměstnanci i zaměstnavatelé, průmyslové svazy i vláda. K tomu jsou potřeba znalosti, praxe i zkušenosti. Pokud to někdo zpochybňuje, neví, o čem mluví. Spousta lidí z pravice argumentuje, že je odborář, jako by to bylo něco špatného. Ve všech západních zemích jsou odbory uznávány a respektovány tak jako jiné zaměstnavatelské a průmyslové svazy. V Německu a v Rakousku je to naprosto normální,“ popisuje Rouček. „Pan Dlouhý zase reprezentuje průmysl a dopravu. Je to naprosto normální, jen u nás se demagogicky opakuje: ‚on pochází z odborů‘.“

Když jsem žil v Austrálii, nejpopulárnější australský premiér všech dob Bob Hawke byl odborovým předákem. Vyhrál třikrát za sebou volby. Dodnes, když se v Austrálii zeptáte, kdo byl nejlepším premiérem, každý vám řekne, že Bob Hawke. A byl to odborář,“ připomíná. Nepopírá, že se za socialismu odbory částečně zdiskreditovaly. „Lidé tam museli být povinně. Kromě rekreací jejich zájmy moc nehájily. Ale jsme třicet let od Listopadu. Nemůžeme se na ně dívat jako Klaus v roce 93, že jsou ‚nepřátelé lidstva‘. Lidé pracují za minimální mzdu nebo velmi malý plat, tak vidí, že odbory jsou od toho, aby hájily jejich zájmy. Když to Josef Středula nebo odbory nebudou dělat, statisíce zaměstnanců na tom budou ještě hůř než dnes,“ dodává Rouček.

Čteme s Roučkem a ptáme se dál. Kapitola 29 - Poslancem parlamentu

Celou svou kariéru a příběh popsal Libor Rouček v knize Můj a náš příběh. V kapitole s názvem Poslancem parlamentu hovoří o volbě prezidenta v roce 2003. Pro ČSSD tehdy znamenala „morální a politické fiasko“. Co se vlastně stalo?

„ČSSD společně s tehdejšími koaličními partnery měla ve Sněmovně i v Senátu většinu. Nebyl problém, aby si vůbec po 140 leté historii zvolila svého prezidenta. Jenže ČSSD byla rozdělená. Miloš Zeman, když odcházel z postu předsedy vlády, tvrdil, že s politikou končí. Novinářům říkal: přijeďte na Vysočinu a až přijedete podruhé, uvidíte moji rakev,“ popsal pro PL Rouček. „Pak se stalo to, s čímž zřejmě prezident Miloš Zeman nepočítal, že ČSSD pod vedením Vladimíra Špidly znovu vyhrála volby a měla mít počty na to, aby si zvolila svého prezidenta. Miloš Zeman začal v zákulisí s pomocí lidí typu Zdeňka Škromacha intrikovat a shánět si podporu. Aby se tomu zabránilo, došlo ke stranickému referendu, které Miloš Zeman vyhrál. Jenže Miloš Zeman řekl, že do prvního kola nepůjde. ČSSD šla do voleb rozdělená, část chtěla Miloše Zemana, část ne. V žádném kole nebyl kandidát ČSSD zvolen a prezidentem se stal Václav Klaus,“ vylíčil Rouček. Pro sociální demokracii to bylo podle něj politické i morální fiasko.

„Od roku 2003 se datuje rozkol v ČSSD a pozdější pád do dnešní bezvýznamnosti. Rozpolcené názory na Miloše Zemana, který už spoustu let není členem ČSSD, rozdělují stranu dodnes. Ano, Miloš Zeman z velké části pomohl ČSSD vybudovat, vstoupila do Strakovy akademie hlavním vchodem a byla úspěšná, ale poté už, bohužel, Miloš Zeman se sociální demokracií názorově, myšlenkově neměl nic společného,“ doplňuje Rouček.

„Jak jsme viděli u minulých voleb, které se již konaly přímou volbou za účasti všech voličů, se od myšlenek ČSSD odklonil a hrál spíš na populisticko-nacionalistický proud v České republice. Roky už nemá s ČSSD nic společného, sám se od ní odvrátil. Řada příznivců ho ale stále jako sociálního demokrata bere,“ uzavírá dnešní vydání „Evropana“ Libor Rouček.