Na první demonstraci vyjel do Prahy s několika kolegy 20. listopadu. „Ve světle toho, jak daleko už byly protesty u našich sousedů, to nebyla žádná odvaha,“ řekl Svítil. Přesto si pořád nemohl být nikdo jistý reakcí režimu. Platilo to i pro samotnou Jihlavu.

Tou dobou byla městem s velkou vojenskou posádkou. Početný byl podle Svítila i policejní sbor a Lidové milice. „Byly nejen ve strojírenských závodech, ale i v nemocnici. Milicionáři byli lékaři a dokonce i lékařky.“ První setkání podporující dění v Praze podle něho v Jihlavě organizovala klíčová postava místního disentu Pavel Novák. Do protestů se zapojili i studenti jihlavského pracoviště brněnské Vysoké školy zemědělské. Aktivní byli Petr Kubíček, Jiří Petrách, Tomáš Fejfar nebo Petr Brodský a jeho žena Daniela, která se stala první porevoluční starostkou Jihlavy.

Do komunální politiky vstoupil i Svítil. „Nejdřív jsme vyzvali vedoucí tajemníky k odstoupení. Samozřejmě nám předhazovali, že jsme jen kariéristi, ale jinak to udělat nešlo, bylo nutné získat státní správu.“ Vedoucí pozici na okrese podle něho obsadil Novák, pozdější první místopředseda ČSSD. Svítil se členem žádné politické strany nestal. V jihlavském zastupitelstvu byl čtyři roky jako radní. „Jenže to nejde dělat s medicínou dohromady. Když máte v radě opravdu hodnotit, co se má ve městě dělat, musíte mít materiály prostudované, a to chce čas,“ řekl Svítil.