Advent je spojen pro mnohé s vůni vanilky, klidem a mírem, či předvánočním shonem, setkáním s přáteli, rodinou, rozjímáním. Jsou adventy, které se tak trochu ve vašem životě vymykají a vzpomínka na ně zůstává, jako by se to stalo včera.

Moje vzpomínka je na advent před dvaceti léty. Byla jsem první rok ve funkci předsedkyně představenstva a generální ředitelky nadnárodní plynárenské společnosti Transgas (tehdy ještě státní firmy). Ředitelka PR plynárenského kolosu Eva Jelínková měla mimo jiné na starosti také přípravu adventního setkání s obchodními partnery, zákazníky. Bylo léto, ale přípravy probíhaly.

Vše důkladně připravila a přinesla návrh ke schválení. Bude to v Anežském klášteře, má tam být vážná nebo populární hudba, dětský sbor, kdo bude uvádět? Chrlila na mě otázky, které požadovala odpovědět. Po krátké poradě s přípravným týmem jsem rozhodla: Jsme nejlepší firma, chci to nejlepší – Evu Urbanovou, Karla Gotta, Marka Ebena a dětský sbor. Nechci věhlasný dětský pěvecký sbor, ale děti z dětského domova. Kolegové zůstali v šoku.

Sice ve vysoké funkci, ale jako umanuté dítě jsem od tohoto požadavku neustoupila, přestože se mě snažili přemluvit, že je to nereálné, že takový sbor v dětských domovech neexistuje, který by mohl zpívat na takové adventní akci.