Ale když se přemístíte na pól protilehlý, můžete tam znovu zastihnout sebe sama, tentokrát však přesvědčeného o tom, že dnešek není vlastně ničím jiným, než pokračováním toho, co zde už bylo - čili hrůz a pekel, které vás provázely celý váš život: válek, lži, zvěrstev, komplotů, nespravedlnosti, terorizmu, korupce i měst v ohni. Cožpak nestálo tohle všechno v pozadí vašeho života, ať už je vám dvacet nebo osmdesát? A je možné, že vás při takovýchto úvahách napadne i částečně uklidňující myšlenka: Že totiž to, co vidíte dnes, není ve skutečnosti znásilněním dosavadní normy národního života (či všelidských záležitostí vůbec), ale že to jen hypertrofovalo v důsledku pokročilejších technologií a v zásadě se to tedy od nejzákladnějšího minulého neliší. Takže je možná pravda, co už kdosi řekl: Nic nového pod sluncem.

Ale pak usednete k počítači a hledíte na tweet, který tam vyvěsil člen nejváženější instituce v zemi – senátu. Senátor za stát Florida Marco Rubio tam vedle svého textu, bouřícího proti současné vládě Venezuely, umístil dvě fotografie. Na jedné je usmívající se někdejší libyjský vůdce Kaddáfi – a hned vedle ní fotografie jeho ubitého těla.

V tu chvíli strnete. Je to nepochybné. Jde o vzkaz amerického politika venezuelskému prezidentu Madurovi: Pamatuj, že tohle čeká každého politického vůdce, který neudělá to, co my chceme!