Vážený pane ministře!

Až nyní jsme se jako občané České republiky dozvěděli z našich médií, že jste v září žádal českou vládu, konkrétně ministra vnitra pana Hamáčka, o pomoc s dětskými uprchlíky, kteří pobývají na vašem území a potřebují neodkladnou pomoc. Jsme velmi rozhořčeni a zahanbeni, že naši představitelé na Vaši výzvu vůbec nereagovali - až nyní se k ní po mediálním tlaku vyjadřují, ale opět velmi smutným a nedůstojným způsobem (jak pan ministr, tak pan premiér). Jsme přesvědčeni, že velká většina občanů naší republiky by neodmítla pomoc dítěti v nebezpečí, kdyby jej potkala tváří v tvář nebo dokonce jen znala jeho příběh na dálku. Obrovské množství našich občanů pomáhá druhým a někteří z nich i uprchlíkům v Řecku a na balkánské trase. Bohužel jiná situace je v případě pomoci, kterou potřebujete také - převzít ty nejzranitelnější přímo do naší země. Naši občané zkušenost s takovou pomocí v drtivé většině nemají a existují u nich různé obavy. Toho zneužívají populisté a je pro nás zdrcující sledovat, jak se dokonce i osudy dětí stávají předmětem dezinformací a politických kalkulací - to vše jen kvůli slabosti politiků a jejich strachu o možné voličské hlasy. Je to i pohodlnost a neschopnost vysvětlovat lidem i tak základní fakt, že děti za válku nemohou, a i uprchlíkům od nás v minulosti někdo pomáhal (například Sir Nicholas Winton a Velká Británie). Nechápeme to odmítání i proto, že v České republice existuje například už více než rok občanská iniciativa Češi pomáhají, která dokázala sehnat více než dost konkrétních lidí, kteří nabízeli, že budou dětem u nás pomáhat. Český stát by to tedy i z čistě ekonomického hlediska stálo minimum, navíc by to částečně mohlo zlepšit naši v této oblasti těžce poškozenou mezinárodní prestiž. Celková bilance by měla být jednoznačně pozitivní, protože máme důvěru ve schopnosti našeho státu posoudit rizika vyplývající z nabídnutí nového domova 40 dětem v nouzi. Naopak je velmi nebezpečné pro Evropu je nechávat celé roky v zoufalství a nejistotě uprchlických táborů.