Tolik nutný úvod a kontext. A teď k výsledkům prezidentských voleb. Předseda (někdo by řekl majitel) hnutí ANO Andrej Babiš dostal už v prvním kole, kdy byla oproti dvojvýběru kola následujícího množina kandidátů ještě mnohem širší, o půl milionu hlasů víc, než kolik dostalo jeho hnutí v posledních sněmovních volbách. V druhém kole dostal Babiš 2,4 milionu hlasů, což už bylo víc téměř o milion. Babiš to označil za úžasný výsledek a vyzval své voliče, aby stejný počet hlasů přišli hodit celému hnutí v příštích sněmovních volbách.

Asi je možné říct, že hlasy pro Andreje Babiše mají větší stranický potenciál. Jsou to jediné hlasy, o nichž lze tvrdit, že měly v druhém kole voleb zázemí fungující politické strany. Babiš byl stranický kandidát, jak sám správně připomíná. Vzhledem k povaze politické kampaně je asi rovněž možné říct, že hlasy pro Babiše mohou být v něčem koncentrovanější, než velká část antibabišovských hlasů, které přistály Petru Pavlovi. Ten za sebou žádnou politickou stranu nemá. O jeho hlasy se v sněmovních volbách podělí s velkou pravděpodobností mnohem víc subjektů, než o hlasy Babišovy.

Ale tak jednoduché to není. I když je možné o hlasech pro Babiše říci, že jsou jediné se stranickým potenciálem a zázemím, jejich prosté aritmetické překlopení v hlasy pro ANO v sněmovních volbách není možné. V tom má premiér Fiala, který to tvrdí, pravdu.