"To snad není možné," řekl si i člověk, který jinak na Hamáčkovi nenechá niť suchou, když Kroupa "odhalil" jak ministr a vicepremiér hodlal v Rusku ututlat Vrbětice. Vyměnit národní suverenitu za vakcíny! Skandál. A kdybychom měli věci nazývat pravými jmény, tak by vlastně šlo o čisté vydírán Ruské federace.
Zajímavá představa.

Pan Kroupa sice nenabídl pro své tvrzení důkazy, ale už se pomalu smiřujeme s faktem, že žijeme v době, kdy důkazů netřeba. Alespoň ne pro jistá účelová tvrzení.
Přesto se našli Kroupovy zvídaví kolegové, kteří si neuvědomovali, že Jankovi je třeba věřit, a poptávali se po důkazech Hamáčkovy údajné vlastizrádné činnosti. Sice trochu nesměle, ale přesto. Zkusila to Světlana Witovská v Interview 24, nebo Čestmír Strakatý v Prostoru X.
Kroupa byl velmi podrážděný, když musel na tuto otázku odpovídat. Operoval s tajným informátorem, jehož z pochopitelných důvodů nemůže odhalit a s kontextem. To je prý ten pravý důkaz. Poučil své kolegy, že je potřeba zasazovat věci do kontextu a kontext této věci je prostě něco, co je důkazem. Tímto investigativní novinář Janek Kroupa předvedl dokonalou ukázku tzv. kruhového důkazu. Předpokládal to, co chtěl teprve dokazovat.
"Ale musíte mně věřit," neustále důrazně připomínal, "přece bychom vám o Hamáčkovi nelhali. A ty důkazy se brzy vynoří."
Abychom mohli v pana Kroupu věřit, museli bychom zapomenout na jeho předchozí causy, které, řečeno eufemistickým slovníkem, mířily jinam, než byla pravda.