Poměrně nedávno vybudily jeho názory na církev a společnost moderního luterána Petra Kužvarta, který mu věnoval důslednou lekci s názvem Křesťanství v dějinách Evropy, s příznačným upřesněním: Text věnuji Tomáši Halíkovi, nádhernému předobrazu mefistofelského ďábla! (BL 16. 5. 2014).
A protože je navozená tematika dosti choulostivá, tak nezbývá než použít přímou citaci. Petr Kužvart v daném příspěvku praví: „Jsem nucen polemizovat s rozšířeným establishmenťáckým měšťanským klišé:kořeny evropské společnosti a kultury jsou křesťanské. To je z velké míry pitomost. Evropská společnost a kultura se, ve skutečnosti, tvořila, a emancipovala soustavně navzdory totalitní římskokatolické církevní organizaci a její konzervativní, intolerantní a egocentrické (geocentrické) dogmatice.
Tato evropská kultura byla zplozena především antickou společností – v posledku římským imperiálním establishmentem, který byl univerzální v celém Středomoří a ve většině Evropy i Blízkého východu. Šlo o vysoce vyspělé, v dobovém měřítku velmi kulturní a nábožensky tolerantní zřízení. V řadě svých vrcholných představitelů byl antický odkaz velmi humanistický (Marcus Aurelius) a vzdělánímilovný (obrovské veřejné knihovny v Římě, Alexandrii, Serapeiu a mnohde jinde).“
Jak je dobře známo, tak dějiny křesťanské církve vyplňují a přesahují eón Pisces (Ryb) a docházejí k exitu ve století 21. Tedy, pokud máme věřit irskému prelátovi sv. Malachiášovi, a jeho pověsti o posledním papeži, v daném případě asi Františkovi.
Někdo, nedovzdělaný (třeba já, ať nechodíme daleko), se může tázat, zda se, otec Halík, farář akademické farnosti Nejsvětějšího Salvátora v Praze, a snad i nejryzejší katolík v dějinách římskokatolické církve vůbec, nestal obětí drsné projekce archetypu?
Jen tak mě to letmo napadlo, ale Carl Gustav Jung by si jistě věděl rady. Dnes bych se spoléhal na nezaměnitelný formát třeba Dr. Karla Plocka z Brna. Navíc, domnívám se, že akceptovat Junga, znamená akceptovat sebe ve všech rozměrech, což je v této značně problematické dějinné fázi zejména přínosné, dokonce existenčně.
Možná se tím dostaneme k limitě poznání Tomáše Halíka, člověka nad jiné skromného, a to od jeho předvčerejších interakcí na Hrádečku, po včerejší manifestační vystoupení na Oxfordské univerzitě (respektive její údělné části). Je možno si tímto položit i otázku: „Trpí Tomáš Halík komplexem vůdce mas?“
Jistou, ne právě malou, ale i NE jedinou indicií může být T. H. manifest Desatero ke strachu z islámu (3. října 2015).
Odvážný a intelektuálně téměř nezávislý teolog a údajný filozofzkoumá Patočkovy achilovky soudobé civilizace, takže vlastně zkoumá: co JE nebo NENÍ možné. Avšak někdo, jemu intelektuálně nepříbuzný, ba nepřítulný, se může tázat: „Schovává se Tomáš Halík, stejně jako malé děti, pod stolem, v daném případě za slova soudobého Petrova nástupce?“
Redakce Lidových novin předmětně uvádí: „Inspirován zářijovým projevem papeže Františka před oběma komorami amerického Kongresu, napsal držitel Templetonovy ceny pro LN esej jako příspěvek do aktuální české debaty o islámu a lidech, kteří utíkají před válkou a terorem náboženských fanatiků do Evropy.“
Náš svět stojí tváří v tvář uprchlíkům v měřítku, které tu nebylo od druhé světové války. To před nás staví velké výzvy a mnoho těžkých rozhodnutí. Také na tomto kontinentu se tisíce lidí vydávají na sever hledat větší příležitosti v naději na lepší život pro sebe a pro své blízké. Což také my nehledáme pro své děti totéž? Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský. Měli bychom všudypřítomnému pokušení skartovat všechno, co působí potíže. Zapamatujme si zlaté pravidlo: „Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim.“ (Mt 7,12) Toto pravidlo nám jasně ukazuje směr. Jednejte s jinými se stejnou láskou a soucitem, s jakými chcete, aby se zacházelo s vámi. (…) Míra, kterou uplatňujeme vůči jiným, je mírou, kterou čas naměří nám. Tato slova pronesl papež František ve svém historickém projevu v Kongresu USA.
Zopakujme si tedy, to vskutku podstatné: Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský.
Jen dobrák formátu A-nula (následně pak transcendence) se může v přímé souvislosti odvolávat na Nový zákon. Zde Halík (Mt 7,12). Jak známo, tak interpretace Starého zákona a Nového zákona mohou být různé a mnohé. Dosvědčuje to svým bádáním třeba německý intelektuál Eugen Drewermann a další vědci.
Nejsem vědec, a už vůbec ne někdo tak kvalitní jako shora zmíněný filozof s odňatým kněžstvím. Ale i tak mě napadá příměr výtahu ve výškové budově soudobé civilizace. Na štítku je obvykle uvedena informace o zatížitelnosti výtahu – jinak hrozí lidská katastrofa. Současně je, v souladu s atavismem lidí, stanoven násobek 1,7 nominální zatížitelnosti.
Má Evropa, respektive Evropská unie, zjištěnou míru své sociální únosnosti nebo se bude stále a dále vazalsky podřizovat transatlantickým elitám, které ji manufakturně ba s kapitalistickou láskou zhotovily, krátce po vítězné (a ekonomicky velmi výnosné) druhé světové válce? A také ji nadále zahrnují pozornostmi typu dohod TTIP (blíže: J. Keller, I. Švihlíková. K. Konečná ad.)
Kdo cituje z Bible, ještě není prorokem. Ví to Halík nebo si mne malík? Nezbývá nežli se tázat, zda se onen teolog nestávávelmistrem prázdného slova? Co na to dominikán, kardinál Dominik Duka?
Jak známo, homeopatická léčení mají své odpůrce, ale i zastánce. Jedno takové solidárně-společenské se dnes přímo nabízí. Dovolím si zde použít odkaz na mons. Antona Fabiána ze Slovenské republiky. Jedná se o sborníkový (otvírací) příspěvek z vědecké konference s mezinárodní účastí konané 16. května 2008 v Košicích. Téma bylo už tehdy, stejně jako dnes, velmi aktuální: „Strategie ve vztahu k marginalizovaným skupinám“.
Co zde prof. ThDr. JCDr. Anton Fabián, Ph.D. uvádí? Už jen název jeho příspěvku je pro dnešní čas stigmatizující: „Svet utrpenia zobúdza svet solidarity“. Probouzí tedy opravdu svět utrpení svět solidarity?
Ano, ale jen za jistých okolností. Zde, na tomto malém prostoru, nemohu citovat, ve vší potřebné míře, Antona Fabiána, člověka, kterého si nad jiné vážím. V jistém slova smyslu, nelze kráčet za jeho křesťanstvím, které je tak ryzí, že i nominovaný Petrův nástupce František by měl usilovat o audienci u něho. Já jsem o to v daném čase usiloval a bylo mi to v kuloárech (jen na chvíli) dopřáno.
Sborníkový příspěvek Antona Fabiána je komplexní, věroučně a lidsky potřebný, že si ho ani nedovolím zahrnout do své esejistické zkratky. Jedná se o případ milosrdného Samaritána, který má i pro dnešek mnohé použitelné odkazy. Nejde ale jen o příběh samotný podle Lk 10, 29. Jedná se především o faktory, které tento příběh provázejí.
Někdo, a nemusí být nutně primitivní, může Halíkovo Desatero, považovat za manuál ke zničení křesťanství v Západní Evropě, a tím i Vatikánské kurie a také vatikánského archivu, o finančních aktivech ani nemluvě. Zkusme, každý jen pro sebe, zkoumat (meditovat), co by to v širších skutečnostech znamenalo…
Pokud by se někdo pokusil srovnávat praotce Halíka s praotcem Mojžíšem, tak by mu vyvstaly určité, asi nemalé problémy. Jako běžný člověk s ekumenickým výkladem Bible (1986) jsem přesvědčen, že Mojžíš měl vyvolenost od samotného JHVH a měl i špičkové vzdělání na dvoře egyptského faraóna. Pravdou však je, že ani Tomáš H. nezahálel a pobýval i v Deutsche Demokratische Republik a o něco později sjezdil kus světa, a snažil se ho, i v rámci své nezaměnitelné apercepce (IQ/EQ) i chápat.
Někdo, jistě nezodpovědný, si může namýšlet, že Otec Halík je produktem transatlantických elit, ba že hraje poker v duchu studenta Templetona. To by bylo ovšem velmi neblahé, pro nás všechny. Nechci dotyčnému ubírat jeho charisma, které se šíří jako z pohádky Hrnečku vař… Chceme to ale někdo?
A co jeho lidství, ptáme se? Kazatel by měl být vzorem. Je jím Tomáš Halík? Nevím to, a také ho nijak zásadně neposuzuji, mám z něj jen prchavé dojmy jako z neblahého snu, ale opravdu mi nesedí na prsou jako Mora.
Přesto však, když jsem si přečetl článek v Parlamentních listech a seznámil se s názory Břetislava Olšera, tak se mi trochu vyjasnilo (PL 16. 10. 2015). Známý novinář, spisovatel, cestovatel a především člověk, který neuhýbá realitě, zde přibližuje rizika neregulovaných migračních vln. Na závěr jeho velmi hodnotné statě mu vybývá i prostor pro plasticitu Tomáše Halíka…
Ke zpracování textu byly použity mj. tyto zdroje:
Kužvart, P. (2014) K roli křesťanství v dějinách Evropy. BL (http://blisty/art/73243/html), cit. 16. 5. 2014
Halík, T. (2015) Desatero ke strachu z islámu. Lidové noviny 3. října 2015.
Stratégie vo vzťahu k marginalizovaným skupinám. Zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou konanej 16. 5. 2008 v Košiciach.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
