„Potřebujeme opravdu znovu prezidenta, který jezdí po světě trousit moudra o globálním neoteplování a z osobního přesvědčení hází písek do soukolí evropské integrace?“, ptá se Jiří Pehe.

Když jsem ty jeho úvahy četl (nabízím zde v plném znění) a k tomu si uvědomil, že se mimo jiné podílí na výuce nových absolventů na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, znovu jsem si uvědomil, jak je pro národ nebezpečné, když člověk absolutně vytržený z unijní reality má v roce 2012 šanci učit naše děti. Inu, asi by ji neměl, kdyby ta škola nebyla státní a nevychovávala nové oddané a pokojně se do EU integrující občany. Kdyby snad Pehe chtěl studentům na svých sociálně filozofických jistě zásadních přednáškách sdělit také něco k přímé volbě prezidenta, a stylem Rudého práva začal slovy o svědomitém úředníkovi, který nehází písek do soukolí evropské integrace, rád bych jim teď něco připomněl.