Ivan Jordák: Jak hledět na ministry?

Změní se vůbec něco, vyjma úlevy moderátorů, kteří už nebudou muset říkat vláda v demisi, premiér v demisi, ministr v demisi, nebo bez důvěry? Myslím si, že ani ne. Nějaký čas budou útoky opozice podrážděnější a ostřejší, než zase upadnou do obvyklého stereotypu pravice, že ona by to dělala daleko lépe s dodatkem, že ekonomický rozvoj je nezávislý na počínání vlády. Vnucuje se pak myšlenka, co tedy chce pravice v Parlamentu, popřípadě ve vládě dělat, pokud je považuje za zbytečné instituce. Ale nepátrejme po jejich tajemstvích a přicházejme s náměty pro činnost nejvyšších institucí.

Abych jen planě nevyzýval ostatní, jeden námět si dovolím předložit. A to k činnosti České pošty, respektive Poštovní spořitelny, která je spíš součástí České obchodní banky. Přiznávám, že mě k tomu vyprovokovalo několik reakcí na situaci u nás, kdy nejdůležitější pro autory oněch článků bylo, že takřka 29 let po převratu se dostali k moci, respektive podílu na ní komunisté. Ptám se, proč ne a co má být. Lidé je volili po celou dobu 29 let. Někdy více, někdy méně, nyní zrovna méně, ale vše se tak nějak zatočilo, že hlasů jejich poslanců je potřeba, pokud p. Babiš nechce nechat politiku politikou a věnovat se znovu třeba podnikání. V oněch článcích se psalo o všem možném, jen ne o tom, co občané ve své většině potřebují.

Já nyní potřeboval nezbytně Poštovní spořitelnu. Respektive část peněz, které tam máme uložené na dobu prázdnin, kdy se objevují vnoučata, nebo my se chceme někam podívat, a na další období, kdy je třeba více vydat než normálně. Spočítal jsem přibližně potřebu a šel s jistotou si vybrat potřebný obnos. Dal jsem pracovnici pošty kartu, občanský průkaz, na její výzvu zadal PIN, objevil se nápis PIN OK a vzápětí po něm nápis, že se výběr nepovoluje. Ptal jsem se proč. Paní mi po krátkém váhání a poradě s kolegyní odpověděla, že jsem překročil limit. Když jsem sdělil limit, řekli mi, že je to limit pro bezhotovostní převod, nikoli pro výběr hotovosti, abych si zašel domů a zjistil si to, popřípadě zavolal na kontakty tam uvedené a přišel jim na poštu oznámit, co mají dělat. Na mou námitku, že rychlejší a pro mě jednodušší by bylo zavolat rovnou s pošty, odpověděli, že to nemohou, že tak mohu učinit jedině já. I na prosbu, zda to nemohu tedy učinit tady jejich telefonem, jsem dostal zápornou odpověď. Je pravdou, že se mi příliš nechtělo ve vedru přecházet, už chodím o holi a mám různé potíže, ale je zase pravdou, že poštu mám nedaleko od bydliště, takových 5 až 10 minut.

Když jsem se z telefonu dozvěděl, která další čísla mám stisknout a že náš hovor bude kvůli zlepšení služeb natáčen, ozval se po chvíli hudební produkce ženský hlas, čím mi může pomoci. Po vylíčení všeho, mi laskavě sdělila, že mě přepojí na oddělení, kde by měli vědět, co se mnou. Nastal znovu sled dotazů, abych byl identifikován, můj popis situace a sdělení, že na internetu nemám opravdu stanoven na příslušném místě limit pro výběr hotovosti. Vše skončilo slibem pracovnice pošty kdesi v dálce, že mi vše dá do pořádku, asi za 10 minut mám jít na poštu a zde dostanu, co chci. Učinil jsem tak a výsledek by zcela stejný, jak při prvním pokusu. Pouze mi zaměstnankyně pošty radila, že bych si mohl vzít auto a jet do Žamberka a Ústí nad Orlicí, kde by se problém vyřešil snadněji. Na dotaz, zda si ze mě dělá srandu, neodpověděla, a tak jsem šel opět domů a celý proces opakoval. Bylo mi i sděleno, abych na poště řekl, aby restartovali systém. Ve všem mi vyhověli a po chvíli jsem putoval opět k telefonu, kde po asi půl hodině otázek a odpovědí mi bylo sděleno, abych si peníze pokud je chci hned, vyzvedl raději z jiné karty. Na té předešlé, aby na poště provedli identifikaci, a po několika dnech by karta mohla fungovat, jak si budu přát. Byl jsem příjemně překvapen, když jsem konečně moje peníze dostal a mohl si je odnést. Mám dojem, že stejně na tom byly i pracovnice pošty.

Konec dobrý, všechno dobré, říkávali staří Římané. Je tomu skutečně i v tomto případě? Jsem důchodce a nemusím si tedy brát dovolenou, když si jdu osobně něco vyřídit. Pošta je nedaleko od mého bydliště, a tak i přes můj věk jsem se mohl několikrát vydat na poštu a zpátky. Nepršelo a nebylo ani vedro. Nikdo z účastníků této honěnice nepropadnul vzteku a všichni jsme se udrželi v mezích běžného obchodního styku. Kde je tedy skrytá příčina tohoto zmateného přebíhání a telefonování? Ve skutečnosti nevím, proč jsem byl honěn domů a zase na poštu. Proč asi? Domnívám se, že někdo s menší nebo větší pravomocí dospěl k tomu, že pošta tu není vlastně pro lidi. Že pošta je tu pro výdělek. Svědčí tomu občasné nabídky zboží zaměstnanci pošty. Zboží, o kterém laik nemá tušení, co má s poštou společného. Také nemožnost vyřídit vše na poště. Nechápu, proč v případě, kdy chci své peníze vyzvednout, peníze z kterých mi vyjma červeného konta neplyne na poště žádný úrok, musím absolvovat takový kolotoč. Lze jistě namítnout, že podmínky uložení, respektive úschovy peněz si má každý zjistit předem a přizpůsobit se jim, nebo jít jinam.

Potom ale nechápu v čem je pokrok a proč nám bylo, a je zdůrazňováno jakými jsou pro nás západní státy a firmy vzorem. Vzpomínám, že před převratem jsem sice mohl mít peníze uložené jen v České spořitelně, ke které mám dál. Ovšem rozdíl tu byl, že peníze byly úročeny u běžného vkladu 2 % a úrok nebyl zdaněn, a nebyla nijak omezena částka výběru hotovosti. Co tam člověk měl, to si mohl vybrat, kdy chtěl. Dále mohu uvést příklad z USA, s kterým jsem se setkal v roce 2003, kdy jsme byli nějaký čas v Nevadě a Kalifornii, co jsou území ne zcela pokrytá signálem pro mobil. Bylo to v době, kdy u nás se vedl spor, za jak dlouho začne banka ručit za ztráty na vkladu v případě ztráty karty. Nejprve se prosadilo ztráty vzniklé až od třetího dne po nahlášení ztráty karty, léty se postupně termín zkracoval. Tehdy v Kalifornii volal známý do Chicaga, kolik má na účtu, a po odpovědi prohlásil, že to není možné, aby tam byla zahrnuta útrata posledních 14 dnů. Z banky dostal odpověď, že podle způsobu utrácení peněz, každý den jiné město, jiný hotel apod. pojala banka podezření, že mu byla karta ukradena nebo ji někde ztratil a používá ji někdo, kdo k tomu není oprávněn, a proto všechny platby zablokovaly. Pokoušeli se mu volat, ale vzhledem k území, kde byl, nedovolali se, co bylo dalším důvodem pro zablokování. Po pár minutách si všechno vysvětlili a platby se dodatečně provedly. Tedy zákazník tu byl v obou případech zákazník a firmy se snažily mu vyhovět a chránit ho. Tak mohu prohlásit, že mě u pana Hamáčka, který bude ministrem vnitra, do jeho kompetence patří i Česká pošta mě nebude vůbec zajímat, kdo ho podporuje, ale jedině jak vykonává svou funkci, a to nejen v případě České pošty.

JUDr. Ivan Jordák