Reaguji krátce na zajímavou úvahu nazvanou Dubček, Smrkovský nebo Kriegel nebyli žádní „naši“. Příště se ptejte Rádia Jerevan. Článek napsal Zbyněk Hutar a k přečtení je ZDE. Zcela souhlasím zejména s autorovým tvrzením, že komunistická vláda byla nelegitimní už pouze z toho důvodu, že se dostala k moci pučem a že zabránila konání jakýchkoliv demokratických voleb, nemluvě o ekonomické a morální devastaci země, z níž jsme se dosud nevzpamatovali.
Vyléčili jsme se už z mesianismu?
Na druhé straně je pravdou, že psychologické rozpoložení společnosti bylo v roce 1968 ambivalentní. Nevím, jak rozšířený byl názor, že je třeba zcela odvrhnout komunismus a přiklonit se k západnímu modelu demokracie a tržní ekonomiky tak, jak k tomu došlo po roce 1989, kdy studená válka dopadla jednoznačným výsledkem. Obávám se, že utopické iluze o reformovatelnosti komunismu pod Dubčekovým vedením byly navzdory teroru padesátých let dost silné. Na Západě byla komunistická ideologie velmi vlivná, v Paříži i jinde se radikální studenti pokusili v květnu 1968 vyvolat revoluční povstání. Osobnosti jako Jan Patočka nebo Jan Werich hovořily o tom, že Pražské jaro je „nadějí pro celý svět“. Je proto možné, že tato směsice obecnějšího utopismu, který byl tehdy rozšířený v celé západní civilizaci, se specifickým českým sklonem k mesianismu dodala na jaře roku 1968 reformním komunistům zdání jakési „nepolitické“ legitimity, dané více emocionálně než racionálně. Celé to pochopitelně byl dočasný sebeklam, který nemohl trvat dlouho. Dejme tomu, že by reformní komunisté sovětský tlak bývali ustáli, i když to bylo dost nepravděpodobné. Následně by sice první svobodnější volby pravděpodobně vyhráli, ale poté by následovala spontánní konvergence k jakémusi „sociálnímu“ kapitalismu finského typu.
(Autorem článku je prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc. Je vysokoškolským pedagogem a zároveň působí jako oblastní koordinátor vznikajícího hnutí občanů Trikolóra pro Prahu 4.)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV