Ve své podnětné úvaze o problémech, kterým čelí současný vzdělávací systém, upozornila Marie L. Neudorflová správně na některé skryté motivy změn, které probíhají v českém školství (její článek je k přečtení ZDE). Nelze než s autorkou souhlasit, že tak jako již několikrát v minulosti musíme i dnes opět bojovat o zachování odkazu osvícenství a o udržení svobodného demokratického systému.

Mělo by se učit o osvícencích

Osvícenství přineslo vládu rozumu jako privilegovaného nástroje poznávání světa a jeho aktivní proměny ve jménu osvobození člověka od nevědomosti, bídy a zaostalosti. Technologické výdobytky civilizace, které nám umožňují žít delší, zdravější a kvalitnější život než našim předkům, jsou výsledkem této sázky na potenciál lidských kognitivních schopností. Plody ohromné produktivity moderního hospodářství však musí být rozděleny rovnoměrně. Tuto spravedlivou distribuci bohatství střeží demokracie, společná správa věcí veřejných. Věda, technika a demokracie by tak měly tvořit nerozlučnou alianci zajišťující důstojné podmínky lidské existence.