Velký Ludvík si přitom hranice opravdu nemusel klást, jak občas dokládám i v pořadu, který o něm mám připraven (letos pro Studijní a vědeckou knihovnu v Plzni), ale cenou jsou hrubé chyby, kterých z jeho obrovského díla vytěžíte desítky, ne-li stovky. Mistr Souček si však, a to je rovněž pravda, úplně vědomě nedával čas údaje kontrolovat a různí pilní dloubalové již potvrdili, že se Vševěd v pár případech „sekl“ i na stránkách nesehnatelného Opravníku. Jiným slovy? Dějinné omyly „Souk“ jen katapultoval z místa, na něž přistál jeho zásluhou omyl nový.
Po sametovém převratu ani jindy tato jinak skvělá knížka (ilustrace Jiří Kalousek) už podruhé nevyšla, nicméně na publikace obdobného charakteru samozřejmě došlo. Jednu napsal i celkem schopný publicista Filip Murin, jinak také původce prací Divoká zvířata (2007), Maminko, ukážu ti, co umím (2007), Kouzelná kniha (s Filipem J. Chudobou 2008) či Pověry o zdraví mají tuhý život (2009). Murinůn nejméně zdařilý výtvor Omyly známé a neznámé (2007, ZDE) bych asi nejspíš charakterizoval jako lehce propagandistickou, ba demagogickou příručku Evropské unie.
Dostala se mi do spárů (rovněž) omylem, a jestliže se vám náhodou ocitla v rukou i tzv. Encyklopedie ruského prvenství (nakladatelství AURORA 1994), vězte, že je s Murinovým pamfletem dobře srovnatelná. S tím rozdílem, že ona nijak nepředstírá, že nabízí pravdy.
Murin bohužel často mate a věřím, že na jeho háčky zabralo pěkných pár naivků. A skrz Filipa Murina EU těm čtenářům, řekl bych, vysvětlila, jak to opravdu ve světě chodí. Na druhou stranu nepopřu, že má ta knížka i únosné a neprolhané sekvence. Často obstojí. Ale jistá fakta pokrucuje. Má 213 stran, všimněme si, že nic neřadí podle abecedy, jako to dělal Souček blahé paměti, a uspořádání hesel nás ostatně a implicitně žene k jediným pravým asociacím a krátkým spojením i souvislostem.
Hned prvním heslem jsou Dudy, a to strakonické. Možná i proto, abychom se ujistili, že kniha bude vlastenecká a Česko nám nesebere. Už dopředu vařená dogmata nicméně Murin má a nenápadně je servíruje: prokládá je totiž irelevantním kečupem neškodných legrací. I přicházejí rovněž na pořad dne kapitoly jako Intelektuálové a svědomí národa (str. 24).
Mají spisovatelé morální kredit? ptá se tu Murin zcela v duchu britského historika Paula Johnsona. Ale co vás nemá a jak by jej mohli mít? odpoví a básník Holan (zvíme) napsal přece i báseň Tobě, Rudá armádo.
G. B. Shaw zas během návštěvy Sovětského svazu vyhazoval jídlo z vlaku. „Oslavy a potlesk mocných jsou intelektuálům drogou,“ ví Murin. „Sartre si pochaloval, že byl přijat Fidelem, a Cibulkovy seznamy hovoří za vše. Nemějme iluzí, intelektuálové NEJSOU svědomím národa.“
Tak Murinova kniha kupodivu začíná, zatímco až dál narazíme na kapitoly typu Kouření škodí zdraví. „To je sice pravda,“ říká autor, „ale kouření také zabraňuje vzniku Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby a každý, kdo umře (a díky kouření je to o dvanáct let dřív), koneckonců prospívá společnosti, protože šetří zdravotní pojišťovnu i stát.“
„Albert Einstein nebyl tak špatný žák, jak se o něm tvrdí,“ začíná třetí kapitola veledíla a my seznáme, že AE opovrhoval armádou a „snílkovstvím a lhostejností podkopával autoritu učitelů. A rušil třídu.“ A tu Nobelovu cenu ostatně vůbec nedostal za Teorii relativity.
Úplně nevinná je ovšem sekvence Čtyřlístek. Přinášejí čtyřlístky štěstí?
Následuje odpověď a v posledním odstavci navíc čteme: „Každý svého štěstí strůjcem.“
Třeba i Škvorecký ovšem věděl, že zrovna toto pravda moc není. Ale spějme dál.
V hesle Podpora zemědělců (jistě nikoli náhodou umístěným právě za heslo Čtyřlístek) zjistíme, že unijní zemědělci nedostávají ty nejvyšší příspěvky v Evropě. Jak to? Inu, vyšší už mají jen zemědělci v Norsku a ve Švýcarsku, takže ti z EU jsou třetí na světě. „Ani naši sedláci by na tom nemuseli být nejhůř, pokud na podporu z fondů dosáhnou,“ pokračuje moudře autor, „a pokud se peníze cestou k nim nevypaří v horku české kotliny.“
Všichni krademe?
Asi. Projevy agresivity škodí, jmenuje se další omyl a hle: „Kdepak. Někdy je agrese prospěšná.“ Je to, uznejme, fakt.
„Alkohol NEzahřeje,“ pokračuje Murin, nicméně klíčem k heslu je teprve závěrečná rada: „Dejte si po večeři dva velké frťany, sedněte si se zbytkem rodiny k televizi a sledujte oblíbený rodinný seriál.“
Díky a konečně tedy chápu, jaký je Unií vysněný etalon večera. Vymyté mozky, neškodní strávníci, chleba i hry. Proč jsem však čekal cokoli lepšího?
Následuje kapitola o orgasmu a už druhá o alkoholu. „V malém množství prospívá, ba vede ke zlepšení krátkodobé paměti až o 17 % a k logičtějšímu myšlení. Vliv jeho konzumace na vznik koronárních chorob je spíš pozitivní. Dva frťany denně tuto civilizační chorobu brzdí.“
A jistě, úpějí ledviny a játra, ale... „Aby mohla medicína vyřknout definitivní ortel, na to si ještě budeme muset počkat,“ uklidňuje Murin. Uf.
Ani po čokoládě se ostatně netloustne „více než po tureckém medu či dortech. A ani zubům čokoláda neškodí.“ Ač jen prý dle výzkumu „provedeném v USA“. A látky z kakaového prášku naopak brzdí tvorbu zubního kazu.
Opravdu? Ano. Pokusy byly provedeny na zvířatech, a jak víme, „od nich nebývá k lidem daleko“.
Avšak pokračujme. Byla antická olympiáda jen soutěží amatérů? Nikoli. Vítězům přece odpustili daně a udělili renty. „Solón dal dokonce vyplatit městu, jehož reprezentant zvítězil, pět set drachem, což byl tenkrát dvouletý plat vojáka, a jeden olympijský vítěz dokonce měl startovné 30 000 drachem. A kdo chce, ať si přepočte a porovná honoráře českých gladiátorů v NHL s roční mzdou dobře vycvičeného českého vojáka z povolání,“ končí nikým nepodplacený autor záhadně.
Těch pět set drachem ovšem obdrželo město, ne jedinec, zopakuji pro jistotu, a ono extrémní startovné bylo vyplaceno „údajně“.
Zaujme však i přístup té samé knihy k omamným látkám. Například k marihuaně. Ta totiž vůbec „není návykovější než alkohol či nikotin, pokud uvěříme řadě výzkumů prováděných v USA. Odsuzujeme tak z neznalosti drogu, která je s největší pravděpodobností méně nebezpečná než společensky obecně tolerované drogy (nikotin a alkohol), a jedna z pestrých figur českého undergroundu Jim Čert přece často zpíval text Everybody smoking marihuana a dodával: A většina to popírá.“
Ani lékaře, jakým byl i doktor Ludvík Souček, kniha neušetří. V hesle Hippokratova přísaha se dovídáme, že při formulování toho dokumentu se jednalo hlavně o to, aby se „počet medicusů udržel co nejmenší a zabránilo se konkurenci. Takže lékaři nejednali jinak než ostatní řemeslnické cechy a je to tedy profese jako všechny ostatní. Jsou to lidé jako my a žádní bohové. Jsou to poctivci i nepoctivci, profíci i menší profíci.“
Co dál? Mezi banalitami Suché dřevo se nepotopí a Čmeláci nebodají se vynoří Hladomor a hle, jeho příčinou bývá „chybné rozdělování zásob“. Ač... „To aspoň tvrdil jeden harvardský profesor.“ A Unie? „Dodá pytle mouky, hromady másla a masa a zbavuje se přebytků, aby uklidnila svědomí,“ nicméně se již přišlo na to, že lepší způsob pomoci je finanční hotovost. Potřební si až za peníze pořídí jídlo. „V nejbližším koloniálu za rohem. Dovoz potravin naopak nemotivuje místní producenty a situaci jen zhoršuje,“ zvíme. „Finanční pomoc rozvojovým zemím ostatně končí na kontech bohatých.“ EU ty státy „podporuje třicet let a tamní hospodářství je na stejné úrovni jako v zemích, které pomoc nedostaly. Ten nejlepší způsob proto asi bude ten, který citoval předseda Strany zelených Martin Bursík: Není správné dodávat jim pečené ryby a lepší je dát jim rybářské pruty a naučit je rybařit.“
Obraťme ale opět list. Je zde Minimální mzda. „Z evropských států je zavedena asi v polovině, ale jedna z nejsilnějších a nejbohatších ekonomik (Německo) ji nemá. Většina ekonomů ostatně je názoru, že ztratí jejím následkem řada pomocných sil práci.“ Buď jsou propuštěny, nebo zaměstnání vůbec neseženou.
O dalších pár stran dál je nám pak vysvětlen omyl s Vykořisťováním.
Není pravda, že je chudý Jih vykořisťován bohatým Severem. Kdepak. A „EU, kdyby chtěla, by mohla uživit téměř celý svět. Produkuje víc strojů a aut, než potřebuje. Těží naftu, rudu, uhlí a další potřebné suroviny, a kdyby chtěla, čistě ekonomicky si stačí sama a nepotřebuje Indii ani Indonésii nebo Bangladéš.“
3/4 obyvatel zeměkoule přitom produkují jen 1 „světového produktu. Afrika 4 %, Jižní Amerika 7 %, Asie 12 % a 20 % obyvatelstva zeměkoule produkuje jen 2 % světové produkce. Obdrží-li proto ty země z celého koláče méně, není to proto, že by je někdo vykořisťoval, ale především z toho důvodu, že na koláč přispěly méně než ostatní. Kdyby se rozvojové země Jihu od nás oddělily plotem, naše hospodářství by na to nijak nedoplatilo, ale hospodářství Jihu by bylo téměř zruinováno.“
Sever bohatne na úkor jihu, jmenuje se následující kapitola a vyvrátí to jen zdánlivě tabulkou. Německo, vidíme tu, obchoduje nejvíc s Evropou, ale i s průmyslovými státy mimo ni, zatímco s rozvojovými zeměmi daleko méně.
Demagogie a reklamní moc knihy našla však i jiné formy, i zvíme, že největším producentem Evropy nejsou „pivovary Mnichova a Dortmundu, ale Westfálska. Vyvážejí do celého světa“.
Následuje heslo o Viagře a kniha se ostatně periodicky vrací k sexu, takže postupně doporučí Robertka (na str. 22 k mání pro ženy „po přechodu“), masturbaci a (str. 42) a na stránce 73 zvíme, že „v 1500 německých obchodech s erotickým zbožím návštěvy Němek rapidně stouply,“ načež se Murin optá: „A jak jsme na tom my, čeští muži? Přemýšlíme o vhodném dárku k Vánocům nebo narozeninám, abychom rozvířili stojaté vody naší ložnice?“
Ale i v kapitole Mám ho malýho se dočkáme útěchy: „Ze stovek žen dotázaných v USA na tělesné přednosti muže jejich snů se ani jedna nezmínila o velikosti penisu.“
Následuje kapitola Zmrzlí ptáci a ptactvo prý nikdy neumírá mrazem, ale vždy hladem. Anebo na ptačí chřipku.
A jsou tu další pojmy. Amerika. Už ji objevili Vikingové a rčení o Kolumbově vejci bylo známo už před Kolumbem z Arábie. Socha svobody. Nestojí na území státu New York a dokonce není ani na ostrůvku města New York a darovali ji Francouzi a autorem je Alsasan a měla stát v Suezském průplavu, ale Británie byla proti. „Americký“ poker pak vynalezli už Peršané a do Louisiany přivezli Francouzi. A skalpování Indiáni před příchodem bělochů neznali (tvrdí někteří historikové). Ale skalp byl pro Indiány každopádně důkaz válečnické udatnosti. Bělochům šlo jen o peníze. Ale ne vše zlé jde z Ameriky! Třeba syfilis „proti všeobecnému mínění“ ne. Následuje ovšem kapitola Tuberkulóza - a ta z USA připlula do Evropy evidentně. A proč že vlastně Lincoln zrušil otroctví?
„Hlavně proto, že by nedostal na svou stranu právě Evropu, která mu pak pomohla k vítězství Severu.“
Eva a jablko, zní titul další kapitolky. Jablko se (ovšem) vyskytuje už v keltské mytologii a Hamburger se správně jmenoval Hamburg. Přišel do USA až s prvními německými vystěhovalci. Kung pao sice z Ameriky pochází, to zase ano, ale podle legendy ho vynalezli na tamním čínském velvyslanectví poté, co jim běžná americká strava zkazila žaludky. A sendviče? Co vás nemá, ty znali už urození Římané. A kečup, synonymum to Ameriky? Zavedl jej roku 1869 mladý Němec jménem Heinz. - Ani žvýkačku nevynalezli Američané a nepřišla do Evropy teprve s jejich armádou, neboť žvýkačky zase znali staří Řekové. A teflonová pánev? Vznikla ve Francii, i když se „už předtím prý v Americe vyráběly pánve s teflonovou vrstvou“. A jódluje se, pěkně prosím, vlastně nejen v Německu, ale na celém světě. A Benátky sice mají svých 398 mostů, nicméně Hamburk jich má víc. Ba nejvíc. Nejvíc na světě. 2123.
A Berlín jich má 1662. Ano, New York má mostů 2027, ale „při jeho rozměrech to není tak moc“. A jsme u další ze záhad. Mají myši skutečně rády sýr?
Ne! „Jsme jen ovlivněni filmy z dílny Walta Disneye a dvojicí Tom a Jerry.“
A jak je to, pěkně prosím, se vztahem opatrnosti a hazardu (str. 90)? „U americké rulety (přes veškerá tvrzení o její férovosti) je pravděpodobnost, že vyhrajete tisíc dolarů za jediný dolar tři tisíciny procenta.“
Samuel Morse kupodivu nevynalezl morseovku, protože on ji předtím „viděl v Evropě“, a gilotinu nemá na svědomí pan Guillotin (o kterém psal herec Herbert Lom), nýbrž Němec jménem Schmitt. Zato plamenomet? Ten i chemické zbraně nebyly prvně užity v první světové válce, ale v Číně. Před stoletími.
Charakteristické je i heslo Vražda a zabití. Není totiž pravda, čteme tu, že se na světě nejvíc vraždí v USA. Ještě víc se vraždí na Bahamách, Filipínách a v Guatemale. „Až někde uprostřed tabulky jsou USA. Se 100 vraždami ročně na milion obyvatel.“ Proti tomu je ovšem Evropa rajskou zahradou a například v německy mluvících zemích zemře násilnou smrtí ročně jen okolo 15 obyvatel na milion a „naše krásná zem to dotáhla na civilizovaných 23“.
Že nejsou „v Austrálii a Africe ledovce“, je pak omyl. Viz? Kilimandžáro. Ale očekáváte-li, že nyní autor uvede, nakolik se zalednění té hory zmenšilo, jste vedle. Místo toho ovšem zvíme, že ještě v letech 829 a 1010 zamrzal Nil.
A co tzv. turismus? Inu, neničí přírodu. Ale „Čech či Francouz udělali (přece jenom) na jihoamerické louce ohýnek a vypálili tisíce hektarů“.
Načež dojde na znečišťování vzduchu. I dříve k němu samo sebou docházelo, uzná autor. „Tím spíš dnes.“ A heslo končí zjištěním, že tím největším škůdcem, jakého kdy vyprodukovala příroda, je člověk. „Ale snad dostaneme rozum.“
Co dodat?
Z vinných hroznů je třeba vyrábět jen víno, zatímco cukr dělejme pouze z brambor a kukuřice, dokonce i cukr hroznový, doporučuje Murinova publikace a jako s kolovrátkem se šňůrou kapitol vrací ta skutečnost, že mezi umělými a přírodními hnojivy NENÍ rozdílu. Na str. 75 pak dokonce čtu: „Umělé hnojivo z Kolína, nebo hnůj z kravína, je to jedno.“ Ale z textu přesto vyplyne, že budou umělá hnojiva asi lepší. „I motoru v našem autě je přece jedno, jestli jsme tankovali u pumpy OMV nebo Aral a zda je benzin z arabské, anglické nebo ruské nafty.“
Ani mezi biopotravinami a normálními potravinami není ovšem rozdílu, ač… Cituji doslova: „Syrové mléko přímo od biosedláka je zdroj bakterií, které přenášejí listeriózu, a těhotné ženy, snažící se zdravě stravovat, mohou na svět přivést dítě, jež se nakazilo. Polovina takto narozených dětí umírá.“
„Našemu tělu nezáleží na původu bílkovin, ze kterých vytváří svalovou hmotu,“ dovídám se o kus dál v hesle Sportovci a maso. „Nové hygienické předpisy v potravinářství drasticky redukují nebezpečí otravy,“ zvím s úlevou. Zato Kuchyně našich babiček nebývala ideální a „obilí nakažené námelem dokázalo vylidnit celé oblasti; jedy v něm jsou třicet tisíckrát jedovatější než pesticidy“.
Nezbývá než věřit. A zvlášť dojde-li na genetické manipulace. Jsou totiž přirozené a „žádný strach před mutanty.“ Obilí je přece jen „zmanipulovaná tráva“ a pejsáček baset „zmanipulovaný vlk“. I největší býk ve vsi se pak nechával na chov a „vodili mu z celého okolí nevěsty“. A Murin poučí rovněž o historii. Například?
Juvenalis nenapsal „v zdravém těle zdravý duch“, ale „jak by bylo krásné, kdyby tam ten duch byl“. A Pilát Pontský? Za nic nemohl, anžto... „Když chcete, suďte si, on je žid jako vy,“ řekl. „Vyřiďte si to mezi sebou.“ A lid? Zazlíval Kristovi hlavně vyhnání penězoměnců z chrámu a „chrámy byly tenkrát fakticky bankami. Z vybraných peněz kněží kupovali půdu, kterou dál se ziskem pronajímali... Židé byli nejen dobří obchodníci, ale i výborní bankéři a výběrčí daní.“
Nelze, pravda, než souhlasit s vyvrácením přesného data Vánoc. Ty se vlastně mohou slavit kdykoli; až tedy na to, že „církev kdysi chtěla, aby se překryly se zažitým pohanským svátkem slunovratu, a tak se první křesťané cestou z půlnoční mše zastavili u starého dubu a přinesli malou oběť pohanskému Perunovi. Nebo Wotanovi: Co kdyby to první náhodou nevyšlo?“
A další z otázek? „Žilo před založením Izraele v Jeruzalémě víc Arabů?“
ANO je prý omyl a „jednoznačně“ to vyvrací (zmatečná) tabulka. „Je to přinejmenším diskutabilní.“
Zapálil Nero Řím? Ne. Proč by to dělal? Požár ho (téměř) zruinoval. „Nesmíme zapomenout, že jako císař taky cítil za poddané určitou zodpovědnost, ale viníka bylo třeba najít a nejlépe se hodila neoblíbená menšina. Nebyl první ani poslední, kdo na tu „moudrost“ přišel.“
Rovněž ropná krize roku 1973 „nebyla poslední, jak je nám dnes jasné“ a ničím proti nedostatku potravin okolo roku 1000. „Přesto nesmíme ropou lehkomyslně plýtvat,“ uzavírá autor divné srovnání.
„Germánský kmen Vandalů se vydal z dnešního Slezska a západního Polska,“ pokračuje, „na cestu do Afriky. Ale nikdo si nějakého vandalského chování nevšiml a ani se o nějakém vandalismu nezmínil - a že to byly drsné časy -, a když Vandalové obsadili Řím a rabovali (jak tehdy bývalo běžným zvykem), nechovali se vlastně nijak mimořádně a to jediné, co udělali, bylo, že ukradli vše, nač přišli. V tomto ohledu se ovšem chovali při výpravách stejně jako Římané i mnozí další.“
Římané ovšem prožili „obrovský“ šok, jenž ústí právě ve změnu významu slova vandal. I pokročme do českých dějin a hle, Dalibor nebyl žádný hudebně nadaný anděl, nýbrž loupeživý rytíř. To až Jiráskovy Staré pověsti české „dovedly ten příběh k dokonalosti, jaké mohl být schopen jen romantismus v kombinaci s obrozenectvím“.
A rytíři?„Byli zabijáky, zloději, loupeživými nájezdníky a po desetiletí tyranizovali okolí. Jak jen mohli, přepadali obchodníky, olupovali pocestné a poutníky, masakrovali sedláky a byli pány nad jejich životem. Plundrovali úrodu a brali vše, až do poslední slípky.“
Ale situace se zlepšila křižáckými výpravami, utěší nás Filip Murin. Jak to? „Vybily agresivitu na barbarech ve Svaté zemi.“
A Mozart? Nebyl vůbec chudý. „Za hodinu si účtoval dva zlaté, což byl tehdy plat služky za půl roku, a za jediné veřejné vystoupení chtěl nejméně tisíc zlatých. Srovnáme-li jeho příjmy s platem hospodyně a porovnáme-li příjmy dnešních popových hvězdiček se současnými průměrnými platy, tak uvidíme, že doba se nezměnila.“
A pojem železná opona?
Už před Winstonem Churchillem (1946) jej (1914) užila belgická královna Alžběta, když prohlásila: „Mezi Německem a mnou padla navždy železná opona.“
I kdyby to nepronesla, o železné oponě už roku 1945 mluvíval Goebbels, ví Murin.
Nu, a kolik váží mozek génia?
Str. 87: Normální muž: 1375 gramů. Schiller: 1530 gramů. Kant: 1600 gramů. Bismarck: 1807 gramů. A jak se to má s cestováním letadly? Opravdu bude za chvíli bezpečnější než putování po železnicích? Inu, po přečtení Murinovi knihy už tomu NIKDY neuvěříte.
A co opravdu dodat?
Jakési klíče umístil autor hned na několik stran, a to včetně hesla Potěmkinova vesnice. „Teprve saský diplomat Helvit ve svých memoárech popsal ty vsi jako skutečnou událost.“ Ale ani k Vraždění neviňátek nedošlo. „Flavius se o tom v Historii židovského národa nezmiňuje ni slovem, a to nenapsal o Herodovi jediné dobré slůvko. Matouš si vraždění pravděpodobně vymyslel, aby příchod Mesiáše dostatečně zdůraznil a dal mu na krvavém pozadí patřičně vyniknout. Tato vypravěčská technika se nakonec používá dodnes a jen hodně naivní člověk by věřil všem historkám z natáčení.“
Iluze však čtenáři rozmetá i kapitola o prodejcích aut. U které raději skončím.
Tito prodejci denně hlásají, že „dají“ navíc klimatizaci, anebo nám „vrátí“ 25 tisíc. „TO je demagogie,“ připomíná autor, s nímž se na závěr optejme: „Jsou i bezpečnostní pásy omyl?“ Jistě. Moc s nimi počítáme. Chování přizpůsobujeme změněným rizikům a americký profesor Armen Alchian z Kalifornské univerzity přišel ostatně s nápadem namontovat místo airbagu na volant kovové hroty. Každý náraz by měl za následek okamžitou řidičovu smrt“.
(čerpali jsme z knihy Filipa Murina Omyly známé a neznámé vydané nakladatelstvím Mayday)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
