Buď psal Matěj Stropnický dříve méně zajímavě, nebo nevím. Ale jeho aktuální úvahy jsou vynikající. V Salonu rozebral nedávno vydanou knihu o Husákovi, a to způsobem, který mě uzemnil. Uvědomil jsem si vlastní slabiny a nedivte se a přečtěte si to. Sami. Na Matěje Stropnického může být tím pádem jeho táta hrdý, i když... I když to na tomhle místě zní nemístně a pateticky. Nicméně to jest fakt. Skutečný. A labilní lidé jako já malinko vidí dopředu, takže spatří (a nejen tedy tuší), jak se bude publicista a politik Matěj Stropnický ještě zlepšovat. A až bude starý, třeba se stane i tím prezidentem; což vůbec nežertuji. A proč bych taky šprýmoval? A mimochodem! Ten jeho táta Martin, ten kdyby kandidoval, prezidentem by se stal. Z prostého důvodu. Lidé by mu své hlasy dali. A nejen Veronika.

Já ho nemíval rád. Ale získal si mě. Postupně. A Matěje jsem taky dřív nemusel. Číst. Frajírka. A vida, nyní ho obdivuji. Což se v Česku pramálo nosí. Někoho obdivovat; ale co? Napíšu to jen sem - a jen jednou: Oba jsou frajeři a NE JEN FIGURKY.