V bitcoinové vřavě, která musela otřást posledními zbytky důvěry v dnešní českou vládu, a proto ve vládním sebezáchovném marši velmi rychle padl za oběť ministr spravedlnosti Pavel Blažek, zapadla parlamentem schválená novelizace trestního zákoníku. Ta, mimo jiné, staví komunismus na úroveň nacismu, a proto i umožní postihovat podporu a propagaci komunismu odnětím svobody na jeden rok až pět let.
Předkladatelé této novoty - a s nimi i polistopadoví (to je důležité) bojovníci za postavení komunismu mimo zákon - jsou nadšeni. Tvrdí, že jde nejen o „vypořádání se s minulostí“ (!), ale bojují prý tímto způsobem o naši „budoucnost“ (!!), neboť smyslem jejich návrhu je prý „otázka prevence před touto hrůznou [komunistickou] ideologií“ (?).
Představa, že těmito způsoby lze bojovat proti totalitním ideologiím nacismu a komunismu, hrůzám, které byly produkty dějinných zvratů minulého století, je směšná i varovná. Směšná proto, že nacismus i komunismus minulého století byly ideologie, které se historicky vyprázdnily, což ovšem neznamená, že by se po jejich porážkách na jimi uvolněná místa netlačily ideologie stejně nebezpečné a ve svých důsledcích podobně zrůdné. Představa varovná je to proto, že čeští zákonodárci v sebestředném domnění, že teď už si s minulostí vyřídili své účty, žádné jiné nebezpečí totalitního myšlení než nacismus a komunismus kolem sebe nevidí. A právě to je zjištění velmi zlé.
Otakar Foltýn stále tvrdí, že použitím slova „svině“ nepochybil. Měl by se za to nakonec omluvit?Anketa
Není sporu o tom, že obě ideologie napáchaly nekonečné množství zla, ale stavět v Čechách na stejnou úroveň nacismus, jehož cílem bylo zničit a vyhladit celé národy, který svoji hrůznost prokázal rozpoutáním nejstrašnější války v lidské historii, s komunismem je nekritickým popíráním historické reality a dalším z módních pokusů převyprávět historii. Ostatně, kdyby byl komunismus ve své době považován za stejně hrůzný jako nacismus, proč by se byl Churchill v boji proti německému nacismu spojoval se Stalinem?
Největším problémem „vyrovnávání se s minulostí“ zpravidla bývá fakt, že pro onen „boj“ nevidíme zárodky nesvobodného myšlení, či dokonce budoucí totality dneška. Dnes přece málokoho děsí Marx s Engelsem či Stalinem, ti jsou zdiskreditovaní a směšní, problémem dneška není beztvará neideologická snůška nacistické šílené zvrácenosti, založené na praxi brutálního násilí.
Problémem dneška je moderní potlačování lidské svobody, které s nacismem i komunismem nemá na první pohled nic společného. Má vlastní módní, nevinný, neomšelý a pro leckoho přijatelný kabát, zelenou levicovou ideologii i radikálně revoluční útoky levicového progresivismu proti demokratickému uspořádání a běžnému uspořádání naší civilizace. Má svůj nevinný obsah i agresivní formu.
Je snadné dnes bojovat proti historicky zdiskreditované myšlence komunismu a současně se nijak nevzpírat radikálním zeleno-levicovým myšlenkám na „revoluční stržení starého řádu“ a vytvoření jakési „nové“ společnosti. Mysleli na to naši zákonodárci při návrhu trestních sazeb za propagování komunismu? Kolik let by v jejich očích vyfasovala Gréta? A vyfasovala by něco vůbec? Není propagace multikulturalismu a obhajoba masové migrace do naší země čímsi, co v důsledku „směřuje k potlačení práv a svobod občanů“, proto tedy hodna pečlivé a pro budoucnost prozíravé pozornosti českých zákonodárců?
Vážně se máme tolik bát Gottwalda, nebo bychom si měli raději ve vlastním zájmu všímat moderních ideologií, které jsou lidské svobodě i demokratickému spořádání mnohem nebezpečnější, než omšelé a mrtvé totality minulosti?
Je možné, že někteří z těch politiků, kteří pro návrh postavit komunismus na úroveň nacismu a tvrdě trestat každého, kdo by se o komunismu chtěl nějak pozitivně vyjadřovat, tak hlasovali i proto, že podpora jejich politických stran klesá. Snad je děsí, že jisté politické hnutí, které z komunistického podhoubí či zázemí vyrůstá (ale které s gottwaldovskými komunisty už má asi máloco společného), se těší u veřejnosti jisté popularitě, a proto oni tak činí z obyčejné politické vypočítavosti. Pak by se raději měli ptát sami sebe a předsedů svých stran, zda nedělají něco špatně, když se jejich strany mezi voliči netěší velké podpoře.
A konec konců zvolit metodu, kterou se z jistého politického názoru udělá „zakázané ovoce“, není úplně prozíravé, neboť jeho plody mohou nakonec zachutnat i těm, kteří by si jej nikdy předtím ani nepovšimli.
Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
