Progresivisticky „vychovávat“ občany chce už také „konzervativec“ Stanjura, když – v zoufalství špidlovského „zdroje jsou“ – přemýšlí o vyšším zdanění „neposlušných a nedisciplinovaných“. Uvažuje o změně sazby zdravotního pojištění, která by se odvíjela od „odpovědnosti“, s jakou se chováme k našemu zdraví. „Za nedostatečné chování k vlastnímu zdraví by se považovalo například neabsolvování vybraných preventivních prohlídek,“ tvrdí mluvčí ministra financí. Příliš solíte? Jíte příliš tučná jídla? Jezdíte na lyžích bez ochranné přilby? Nechodíte se „socializovat“ do čekáren svých lékařů, když vás náhodou někde píchne? Pak se chováte neodpovědně – a podle Stanjury budete povinni platit víc. Způsob, jakým ministr financí Fialovy vlády přistupuje k hledání „nových zdrojů“, je tak strašidelně špidlovský, že podléhám podezření, že snad ten Stanjura po večerech čte Špidlovy sebrané socanské spisy.

Zemřel bývalý majitel kladenských hutí Vladimír Stehlík. Je to lidsky smutná událost, ale o postavu pana Stehlíka mi dnes nejde. Jde mi o větu, kterou jeho odchod komentují některé české deníky tvrdící, že „jeho příběh je ukázkou nepovedené polistopadové privatizace v této zemi“. A proti tomuto tvrzením protestuji. Odvíjet úvahy o nepovedené privatizaci ve „stehlíkovských“ kulisách jsou soudy hloupé, diletantské a zlé. Ponechme stranou úvahu o tom, zda byl pan Stehlík – vystudovaný architekt – vybaven sumou nezbytných znalostí a dovedností k řízení kolosu kladenských hutí, to podstatné je, zda kladenské hutě v té době bylo vůbec ještě možné zachránit. Jak se později ukázalo, možné už to nebylo.