Nemá příliš smysl pozastavovat se nad většinou výroků, které padají v posledních dnech a hodinách prezidentské kampaně. A přesto tu je jeden, který je demonstrací odpudivého rčení, že „účel světí prostředky“. 

Místopředseda Senátu, a pochopitelně jedna ze „vzorových“ senátorských ikon, Jiří Růžička v demonstraci svého odporu proti Andreji Babišovi uvedl: „V minulých letech jsme svým dětem neuvěřitelně ublížili. Tedy my ne, spíš bývalá vláda pod vedením toho, kdo by teď chtěl být prezidentem a škodit dál. Dětem zavřeli školy, sportoviště,  vzali jim kamarády...“. A tohle Růžičkovo sdělení máme brát vážně? Skutečně si „růžičkovci“ myslí, že si už nikdo nic nepamatujeme? Jistě, řadu rozhodnutí tehdejšího premiéra Babiše jsme ostře kritizovali, ale nějak si nemohu vzpomenout, že by mezi námi – kritiky – kdy figuroval senátor Růžička. Nevzpomínám si, že by to byl právě on, kdo by se nebojácně a nesmlouvavě stavěl proti zavírání českých škol. Nevzpomínám si, že by senátor Růžička vystupoval proti vládou naordinovanému omezení nejrůznějších svobod. Neuvědomuji si, že by senátor Růžička protestoval proti trestání Václava Klause za to, že při přednesení krátkého projevu k 28. říjnu 2020 nepoužil roušku. I já byl na Národní 17. listopadu 2020 perlustrován českými policisty v civilu (!) a posléze nucen zaplatit i finanční pokutu, protože jsem tehdy nepoužil ochrannou roušku. A Růžičku jsem tam nikde neviděl. Chce-li Růžička volit generála Pavla, ať si jej volí, ale ať současně nepřepisuje sotva pár měsíců starou historii ve svůj prospěch. Nic světoborného, natož odvážného, on neudělal.