Dne 25. února 1919 předložila vláda v Revolučním národním shromáždění dva zákony, které znamenaly, že Československo získalo téměř po čtyřech měsících od svého zrodu vlastní měnu. Oba zákony v odpoledních hodinách představil poslanec a předseda finančního výboru prof. Cyril Horáček a po výkladu ministra financí Aloise Rašína byly oba schváleny. Prvním z nich, zákonem č. 84/1919 Sb. z. a n., jímž se ministr financí zmocňuje, aby provedl nařízením okolkování bankovek a soupis jmění za účelem uložení majetkové dávky, se Československo definitivně osamostatnilo od dřívější rakousko-uherské koruny. Druhý zákon č. 88/1919 Sb. z. a n., o státní půjčce ve zlatě, stříbře a cizích valutách, pak sloužil k tomu, aby nově deklarovaná československá měna, o jejímž názvu se mělo rozhodnout později, byla od svého počátku stabilní a mohla se opírat o hodnotné krytí.

Počáteční čtyři měsíce mladého Československa byly nabity událostmi a kroky, jimiž se československá politická a ekonomická reprezentace připravovala na hospodářské osamostatnění, o němž všem bylo jasné, že jej není možné uspěchat. V případě neuváženého postupu totiž Československo mohlo velmi snadno upadnout do hospodářského chaosu. V této době bylo několik osob, které obezřetně promýšlely každý krok, aby bylo možné konečně vytvořit československou měnu. Vedle Aloise Rašína to byli zejména Vilém Pospíšil, Karel Engliš, Jaroslav Preiss, Augustin Novák, Karel Kučera, Emil Roos a Karel Leopold.