V Den smíření se drží více než 24 hodinový půst a odříkává se velké množství kajícných modliteb. Nemám pochyb, že část jich bude věnována následkům působení covid-19, nezvládnuté pauze mezi jeho jednotlivými útoky a v neposlední řadě i neochotě premiéra-populisty (Bibi) s trestním stíháním za korupci na krku, vzdát se moci. V tomto smyslu se Izrael velmi podobá české kotlině. Jenom nevím, kolik lidí se v ní modlí a odpouští v Den české státnosti, oslavovaný také 28. 9. (jako Jom kipur) a popsaný v příspěvku Svatováclavské střípky (ZDE).

Z důvodů rozdílu chápání práva a povinností v Izraeli a ČR krátce připomínám, že od pátečního poledne jsou izraelské obchody a firmy, které nejsou nezbytné pro chod státu zavřeny. Lidé nesmějí z domova dál než na kilometr. Policisté mají právo vymáhat restrikce. Pod zámkem jsou i synagogy. To není legrace. Otázka: Jsou nebo budou pod zámkem i české synagogy a kostely? Věřící mají možnost se společně modlit jen venku a nejvýše po dvaceti. Jeví se mi, že plukovník Prymula se učí. Ministr Hamáček také, ale pomaleji. Jinak by dal patřičný povel policii umožňující rychle pochopit vychytralým v kotlině, že jsou mocní, ale nevšemocní. Platí to i pro mocný, ale nevšemocný covid-19, protože my všichni podléháme vyšším, často ignorovaným zákonům než jsou ty, které si píšeme a vědomě ignorujeme.

Blíže k EU a v ní se nacházející kotlině se denně ve hře života ukazuje na scéně nahý král: Evropská komise v různých genderových skupinách. V jednom z příspěvků roku 2019 jsem identifikoval 13 genderů. Proto jsem navrhl bez nároku na odměnu za inovaci aktualizovat vlajku EU doplněním písmena O nebo číslice 0 v centru kruhu tvořeném 12 zlatými hvězdičkami dříve, než zlato bude muset být přebarveno černou nebo jinou barvou.

Ve hře života v SRN se prakticky denně ukazuje na scéně bývalá nudistka a členka FDJ, dnes oblečená kancléřka v kalhotách, blůze a botách s nízkým podpadkem. Přesto působí dojmem, že je nahá, podobně jako je nahý a do světa klábosící ex-prezident Michail Gorbačov (1931). Oběma nahým sekunduje předsedkyně EK, Ursula von Leyen (1958). Všichni tři se nechali nehledě na věk, vzdělání a zkušenost zahnat do rohu z důvodů, které nejsou předmětem příspěvku, které ale charakterizuje princip rozvědky a práce rozvědčíka: Nikdy a s nikým, ani se svým spojencem nesdílej plnou informaci. I proto je naivní očekávat zjištění a zveřejnění pravdy ve věci (nebo věcech), ve které (kterých) se angažují profesionální tajné služby.

Co se týče předem uvedené trojky lze pozorovat následující: Z jednoho rohu Gorbačov navrhuje roli Ruska jako prostředníka v boji USA s ČLR, dnes dokonce nabízí radu, jak ukončit konflikt v Náhorním Karabachu, zapomínajíc současně, že ho nikdo neuslyší. Volá z a do jiného světa, žije mimo realitu a diváci na jeho představení dávno nechodí. Z druhého rohu vyhlašuje kancléřka Merkel (1954) sankce a boj proti Rusku v protikladu se vzděláním, vlastní minulostí, zkušenostmi a skutečností, že v moderní době se války nevyhlašují, ale vedou. V tomto smyslu kancléřka troubí z jiného a žije také v jiném světě, než občané EU. Její současné varování před ČLR podle hesla: myj mi hlavu a vlasy, ale ať nejsou mokré, doplňuje obraz politiky, v níž lež, pokrytectví a pýcha udávají tón. Kdyby totiž hlava a vlasy byly mokré a zvítězila logika trvalé eskalace SRN s ČLR a RF (podle vzoru USA a distančně řízené EK) musela by se nejenom SRN, česká kotlina, ale celá EU vrátit ke dřevu, částečně kradenému z privatizovaných a zbytku státních lesů, k vodě ze studny, jízdě na starých kolech, barteru a zapomenout na zelený úděl. EU nemá ani armádu a vojáky, schopné a odhodlané uchránit to, co máme. V třetím rohu hledá genderovou, intelektuální a migrační analogii předsedkyně EK. Protože nepochopila Fučíka a nic, co je spojeno s východem, výsledek hledání může vést na jednosměrnou cestu, na jejímž konci se nachází země, kde včera znamená zítra. Jinými slovy: dnes se máme lépe, než se budeme mít zítra, o pozítří nemluvě. Jak se budeme mít zítra?