Přísnější bankovní regulace v kombinaci se stovkami miliard natištěných peněz ze strany centrálních bank způsobila, že se rozklížila úroková arbitráž napříč měnami. V malých českých podmínkách to znamená, že krátké euro-korunové forwardy jsou úplně jinde, než byste je normálně hledali a implicitní úrokové korunové sazby odvozené z měnových derivátů, za které lze “ukládat” přes konec roku (neplatí pro fyzické osoby), jsou aktuálně hluboce v záporu.

Příčin podivného chování peněžních, devizových a derivátových trhů je pravděpodobně více, ale ta hlavní spočívá v již tradiční sezónní anomálii odvozené od snahy bank udržet co nejnižší bilanci na konci roku. Silvestr je totiž den, ze kterého se vypočítávají odvody do tzv. rezolučního fondu (Single Resolution Fund), což je od roku 2015 součást nové regulace EU. Fakticky lze příspěvky do tohoto fondu chápat jako jakousi daň na vklady komerčních bank a odtud tedy plyne jejich motivace redukovat (či ji spíše nenavyšovat) bilanci na konci roku.