Ve wikipedii se praví: … na přelomu 19. a 20. století český grafik a malíř Viktor Stretti vepsal na novoroční blahopřání dvě francouzská slova: "pour féliciter" – v překladu "pro poblahopřání". U nás je známá zkratka těchto slov PF a její tvary p.f., P.F. Je zajímavé, že ona zkratka je naší specialitou. Na novoročenkách z jiných zemí se neobjevuje.

Před čtyřiceti padesáti lety, pokud si dobře vzpomínám, odesílal jsem poštou každoročně okolo dvou set novoročenek. Jako tiskopisovou zásilku v otevřené obálce za 20 haléřů kus. Adresáty asi poloviny přání byli výtvarníci. Na oplátku mě četní obmyslili přáním ve formě drobného grafického či dokonce kresebného originálu. Ta doba je dávno pryč. Nevolám po ní. Jen podtrhnu proměny dotýkající se novoročenek. Prostý výpočet říkající, že dnes zaplatíme za jednu poštovní zásilku s novoročenkou osmdesátkrát víc, vypadá jako provokace, přitom je pravdou pravdoucí. Odeslat v přítomné době dvě stovky novoročenek, by odesilatele přišlo na tři tisíce dvě stě korun (a od února ještě o šest stokorun dráž). To je nejpravděpodobnější příčinou velkého utlumení novoročenkové zvyklosti. Novoročenka poslaná e-mailem je oproti tomu za úhrnnou cenu, vlastně zadarmo. Ale ona souhrnná krása otevření dopisní schránky, otevření obálky, radosti z obsahu a autenticity podpisu odesílatele je tatam. Počítače nám kdeco až téměř zázračně zrychlily a současně kdeco fakticky sebraly. Nenaříkám. Konstatuji. Ti, kterým by přišlo užití dnešního pozemního poštovního styku jako nemírné utrácení, kteří nevlastní účet internetové elektronické pošty, ani nezajdou s „fleškou“ tam, kde lze věc vyřídit třeba za poplatek, o ně je houf podílníků na pohybu novoročních přání menší.