Absolutně mě netěší pozorovat, v jakých křečích se EU zmítá, ačkoliv bych z toho mohl mít škodolibou radost. Taková radost by ovšem měla velmi trpkou příchuť. Náklady fungování Evropské unie jako v současnosti téměř mrtvého konceptu (včetně neustálého ucpávání fatálních děr po minulých chybách) jsou astronomické a zřejmě přesně nevyčíslitelné. V porovnání s tím jsou ohromné provozní náklady na zajištění pouhého „chodu" evropské administrativy nepatrným zlomkem celého problému. Je nesmysl je oboje dále snášet.

 Jak kdosi trefně poznamenal, Evropská unie, zejména pod taktovkou Německa a Francie, řeší své ekonomické problémy metodou „uhasíme oheň větrákem". Nevěřím, že vrcholní státníci, prosazující snahy o konzervaci stávajícího stavu a zametání problémů pod koberec konsolidačních agentur, netuší, že zakládají fatální problém do budoucna. Problém, který už oni možná nebudou muset řešit a problém, jehož řešení bude násobně horší a dražší v budoucnu, než by bylo dnes.