V těchto dnech je to sto let, kdy českoslovenští legionáři v červnu 1918 osvobodili ruské město Samaru od řádění komunistické Rudé armády. Byl to vynikající úspěch Čechoslováků, kterých v boji padlo asi jenom třicet, kdežto rudých minimálně patnáct set. Legionáři by proto měli mít v tomto milionovém městě památník, který však ani po šestiletém úsilí nestojí.
Jak již zaznělo i v diskusích na sociálních sítích, ruská strana dělá České republice problémy kvůli soše Koněva, kdežto na Sibiři byly zlikvidovány hroby a pomníky čs. legionářů, které se jen pomalu obnovují. My bychom proto také neměli mlčet.
V jejich obnově brání dosud mezi velkou částí ruského obyvatelstva stále rozšířená pověra o zlých bílých Čechoslovácích. To si poněkud protiřečí tvrzení některých rusofilů, že Rusko se již vypořádalo s dědictvím komunismu. Nikoliv, jestliže obyvatelům ruských měst vadí boj s bolševiky, tak je to hodně smutné a ztotožňování se s rudým zlem. Domnívám, že po rozpadu Sovětského svazu bylo dost času k tomu, aby se nástupnické Rusko vyrovnalo se zločinným socialismem, který ho podle knihy Alexandra Jakovleva Rusko plné křížů připravil až o 25 milionů zavražděných obyvatel.
Je smutné, že prakticky v každém ruském městě stojí sochy masového vraha Lenina a mnozí Rusové stále opakují rudé lži a hájí bolševické zrůdy. Je to rovněž důkaz nepřátelského chování Rusů vůči Čechům.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
