V článku je shrnuto 5 nejzajímavějších mýtů či pravd, které se týkají lídra komoditních kovů, kterým zlato bezesporu je.  Který z bodů je dnes mýtem a který naopak realitou?

Velká lež # 1: Zlato jako barbarská vzpomínka na minulost

Opakuje se po celá desetiletí, a to na základě citace jednoho z nejslavnějších ekonomů 20. století, Johna Maynarda Keynese, který v roce 1923 napsal: „Zlatý standard je již pouze barbarská vzpomínka“. Keynes tímto výrokem obhajoval legislativu, která se snažila nabourat omezující moc zlata nad vládními výdaji. Toto téměř mýtické proroctví se z části naplnilo v tom, že reálně žádná ze světových měn není podložena zlatem. V devizových rezervách však zlato stále naleznete ve většině zemí světa, které s ním obchodují na denní bázi. Ekonomická prestiž země se stále měří na základě tonáže zlata a stříbra. Zlatý standard na státní úrovni neexistuje, avšak přijala ho většina investorů jako vlastní osobní standard, který je jistou zárukou proti (ne)očekávanému pádu významných světových a domácích měn.

Velká lež # 2: Zlato může být opět zabaveno, stejně jako v roce 1933

Jedná se o užitečný argument pro jakoukoliv banku či finanční instituci, která chce běžné spotřebitele odlákat od nákupu cenného kovu. Konfiskace v roce 1933 v reálu představovala placené vyvlastnění, které zakazovalo hromadění zlata, nikoliv vlastnění. Cílem Rooseveltovy vlády bylo rozpoznat nekryté papírové peníze, neboť si nemohl „vytisknout zlato“ pro další vládní výdaje. Od této doby uběhla řada let a Washington stihl zkonfiskovat řadu účtů bez předchozího upozornění. Pokud by tedy mělo v nejbližší době docházet k tzv. konfiskaci, tak se bude spíše jednat o bankovní účty nežádoucích podnikatelských či politických subjektů ze třetích zemí, působících v USA či Evropě.