Domnívám se, že to už nejsou jen vyslovené standardní názory, ale spíše psychoanalytické (případně psychopatické) poučky, rady a doporučení. Pana Kluse neznám, jen vím, že je údajně oblíbený zpěvák, nicméně svým častým zviditelňováním a vyzývavým vystupováním na veřejnosti je svým způsobem extrovert, či lépe společensko-politický rozumbrada. Pokud zmiňuji, že jeho veřejné projevy a stanoviska k událostem ve společnosti již nemají charakter názoru pak proto, že sice uznávám názory a postoje mladých lidí, ale jen tehdy, pokud jejich názory jsou relevantní a také mají reálnou a vypovídající hodnotu. To o projevech pana Kluse říct nelze. Není to však jen jeho „slabůstka“ coby životem dosud nezkušeného mladého člověka, k tomu mu chybí  ještě hezkých pár let, ale tento způsob veřejné aktivity je de facto projev či způsob, kterým se údajně kriticky, ale zcela jistě demokraticky, vyjadřuje k současnému stavu a životu společnosti, jako to činí aktivní představitelé pražské  kavárny (a jejich soudruzi z mimo pražských kavárniček). Je to svým způsobem poněkud vtíravá (pro někoho však velmi sympatická) očividná snaha pana Kluse vézt se na vlně popularity, být  IN, jinak také řečeno, natahovat si své „umělecké“ triko popularity. Pan Klus se s radostí zapojil do kulturně-umělecko-politicko-společenského odboje, posilujíc tak své vrstevníky a sobě rovné oponentní rebely z řad mladých (Dyk, Mádl, Isová aj.), ale také rebelujících představitelů kulturní sešlosti (Menzel, Bartoška, Nový, Navrátil, Hrušínský, Hrzánová, Štěpánová a celá řada dalších). Poznamenávám, že toto je jen objektivní konstatování, nikoli snaha tyto lidi ostrakizovat, jsme přece „demokraté“, že?

 Pan Klus se ve svém posledním veřejném projevu dostatečně prokázal, jak moc či ještě lépe vůbec nerozumí politice ( https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kupuje-si-andrej-babis-umelce-velky-sef-nehraje-podle-pravidel-vysvetluje-klus-svoji-kritiku-umelcu-a-premiera-52669?dop-ab-variant=2&seq-no=1&source=hp). Jeho  pichlavé  poznámky k panu premiérovi Babišovi působí poněkud zmateně, s nádechem literární formy a filozofického mudrování ale s výsledkem, rovnající se vymlácené prázdné slámě. Nevím, zda jeho slova : „Hodně mě překvapuje, že člověk vyjádří svůj názor a vzbudí to, že lidé jsou naštvaní a znechucení, jako kdybych na to ze své pozice neměl právo. Nebo reagují, že jsem hrdina. Důležité je pojmenovat ten strach, který nám tady vládne,“ a dále : „Jsme tady na diskuze, za atmoškou. Jsme tady pro cukrovou vatu. To je fuk. Jste tam. Legitimizujete způsob Šéfovy hry. Říkáte, ano, v tomhle případě ano. Ale ve vlaku do Prahy už je to zase Zloduch. Být trochu pro a trochu proti naší společnosti už párkrát zlomilo vaz, není čas se poučit a zpevnit své postoje,”  lze považovat za slova projevu a jednání psychicky zdravého člověka a ne labilního schyzofrenika? Jeho způsob vyjadřování je hodně zmatený, jako by toho chtěl hodně říct a nenachází pro to vhodná slova, jako by pan Klus trpěl některým z druhů schizofrenie, jak o tom hovoří toto pojednání: