Na tam probíhající výroční schůzi Česko-německé obchodní a průmyslové komory se totiž předseda vlády Andrej Babiš zahraničním byznysmenům pochlubil, že v Čechách „máme rádi přírodu, chceme sázet miliony listnatých stromů, máme obrovský program na vodu, naše včely mají rádi řepku.“ A taky „znovu chceme motýle“.

Pro neznalého je všechno nové nesmysl
Tento jasně formulovaný plán ochrany přírody vzbudil velký ohlas, žel především posměšný až urážlivý. Sólo měli především premiéru odporní novináři, přidala se anonymita pilných sociálních sítí, vznikly desítky sarkastických vtipů, korunovaných až na facku trapnou koláží v Reflexu. (Přitom je zajímavé, že současně všelicí strážci správné češtiny přehlédli formulaci „včely mají rádi řepku“. Inu nikdo není dokonalý.)

Z téhož mediálního podhoubí jizlivých leč nedokonalých komentátorů se tenkrát vynořil i publicista a komik Luděk Staněk (SeznamZprávy, Mall.tv), který - přitom mu k tomu blábolu stačil skutečně jenom onen jediný výraz - premiérovo bezesporu upřímně míněné publicistické slovenštinou zavánějící sdělení umělecky povýšil až k tvorbě literátů Tzary a Apollinaira jako „Jeden z neradikálnějších útoků na základní pravidla lidské řeči od doby manifestu dadaismu, uměleckého směru, který opěvuje nesmysl.“

Leč jaký nesmysl? Kdo se v obou bratrských jazycích alespoň průměrně orientuje, ví, že ´motýle´ je zcela správný a pravidlům slovenského pravopisu odpovídající tvar 1. os. mn. č. podst. jm. motýl. A to ať se pan neználek Staněk staví třeba na hlavu, ať se klidně smíchem upotácí jako legendární bakelitová hračka Vaňka-(v)Staňka.