4.3. Evropské hodnoty
V ústavě EU kdysi byla věta: „ Evropská unie stojí na základech helénské a křesťanské kultury.“ Tato věta v sobě skrývala všechny evropské hodnoty, za které stálo do EU vstoupit. Tato věta říkala, že žijeme v demokracii, že ctíme právo platné pro všechny, které vychází z hodnot Velké francouzské revoluce: Volnost, rovnost, bratrství.
Po přijetí Lisabonské dohody byla tato věta z Evropské ústavy vypuštěna.Vzdali jsme se toho, co dělá Evropu Evropou, vzdali jsme se svých dějin a svých kořenů. Skutečné evropské hodnoty byly vyměněny za multikultarismus.
4.4. Multikulturalismus
Evropská komise a nejvyšší evropské elity propagující multikulturalismus, ale pro jistotu pozapomněli sdělit, co se pod tímto pojmem skrývá, a co to znamená pro naše životy. Je však zřejmé, že přicházející muslimští migranti jsou nejlepším nástrojem pro zajištění této celoevropské vládní doktríny . Obyčejný selský rozum se tomu vzpírá a nechápe, z jaké myšlenkové základny Evropská komise a evropské elity prosazují kroky k likvidaci národů a národních států Evropy ? V tomto tápání je bezesporu zářícím reflektorem v temnotě kniha o multikultarismu , kterou napsal kanadský sociolog Mathieu Bock - Côté , jejíž obsah zprostředkoval ve svém článku Jan Keller.
Kanadský sociolog tvrdí, že dělníci západní společnosti se v 50. a 60. letech minulého století začlenili do buržoazní společnosti a přijali její konzumní přístup k životu. Z toho byla neomarxistická levice bytostně zklamaná . Opustila proto doktrínu třídní společnosti a přestala se na svět dívat přes Marxovo učení. Nová levice hledala nové historické rozpory, kolem nichž by mohla rozvinout nové emancipační boje.
Namísto ekonomické analýzy vykořisťování se objevila filozofiie odcizení. Přechází se od kritiky kapitalistické ekonomiky ke kritice celé západní civilizace .
Má dojít k rozkladu většinového normativního systému a společnost se má otevřít směrem ke společensky a kulturně marginalizovaným skupinám. Prosazení nároků okrajových skupin na uznání jejich identit má vytvořit kvalitativně novou společnost. Její ústřední figurou se stává „Jiný a Jinakost“.
Skutečná revoluce znamená vytvořit namísto centralizované společnosti, která se řídí normami většiny, jež je už z definice utlačivá, co nejpestřejší mozaiku odlišných identit. Namísto vertikální hierarchie, která je postavena na podřízení a na stejnosti, dát prostor rovnosti v naprosté různosti. V diverzitě je skutečné bohatství, neboť každá odlišnost humanitu v něčem obohacuje. Emancipace spočívá v rozšiřování rovnosti na všechny až dosud marginalizované identity, tedy na všechny, kteří byli až dosud v podřízení bílého heterosexuálního muže.
Ústředními slovy projektu nové levice jsou: modernizace, emancipace, pokrok směrem k větší humanitě. Chybí přitom jasněji definovaná vize budoucnosti. Vše je neseno étosem odmítnutí minulosti s její utlačivostí. Člověk má být osvobozen od společnosti, která ho korumpuje, ovládá a odcizuje. Má být oproštěn od všech vztahů moci, od každé autority a jakékoliv hierarchie. Autoritu je třeba popřít.
Skutečně svobodná společnost nesmí jedince v ničem určovat. Má mu jen nabízet možnost utvářet sám sebe bez jakýchkoliv vnějších determinací. Člověk může uchovat svoji důstojnost pouze tehdy, je-li schopen stát se někým jiným, než jakým ho formují existující instituce.
Vzývání jinakosti
Třídní boj, který skončil identifikací dělníků s existující konzumní společností, je třeba nahradit novým bojem – bojem za zrovnoprávnění okrajových identit. Jsou to handycapovaní jedinci, feministky, homosexuálové, lesbičky, muslimové a další představitelé různých náboženství a vyznání. apod.
Lidé z okraje společnosti jsou nositeli „Jinakosti“, a jsou tedy novým revolučním subjektem. Mají tu přednost, že nejsou námi, tedy neintegrovali se do konzumní kultury. „Jiný“ je pevným bodem, z něhož lze vést kritiku západní civilizace a krok za krokem ji rozkládat.
Odlišnost, právo na ni a uznání její plnohodnotnosti a rovnosti s námi, se musí stát základem soužití v rámci politické komunity. To je jádrem multikulturalismu.
V praxi to znamená, že je třeba vychovávat lidi k všeobecné toleranci a potlačovat jejich předsudky. Je třeba vyvinout techniku adaptace na požadavky různosti. Ideálem nové levice je vybudování „společnosti různosti“, kde různé identity svobodně cirkulují, aniž by docházelo k jejich sbližování.
Jinakost nesmí zůstat uzavřena v soukromí, má se manifestovat veřejně. To je podstatou občanské společnosti.
Společnost spojuje jen úcta k lidským právům jednotlivců a skupin a nesmějí být přenechány majoritě.
V případě imigrace je nutno nástroj lidských práv používat tak, aby to podporovalo práva menšin na jejich kulturní identitu oproti normám přijímajících společností, proti tyranii většiny.
Je nutné zničit národy
Jednou z entit, kterou je třeba na této cestě rozložit, je národ. Národ je jen fikce udržovaná ve prospěch vládnoucích elit. Historie už nesmí být školou patriotismu, nemá učit kontinuitě a nemá posilovat pocit zakořenění a příslušnosti k národu. Nečiní z lidí dědice nějakého patrimonia. Národ je jen jiné slovo pro dominaci. Národní kultura není nic jiného než kultura majority, tedy těch, kdo zneužívají svoji demografickou početnost k tomu, aby vnutili svůj pohled druhým. Země, které mají co nejméně historie, jsou zeměmi s největší budoucností. Občanství už nebude vázáno na národní stát, ale ustaví se nově v matrici všelidské univerzality. Není žádoucí integrovat imigranty do národní kultury, ale integrovat celou společnost na bázi univerzálních lidských práv.
Národy přestanou být vázány s historií a kulturou, stanou se jen administrativní značkou přístupnou na daném území všem. Stát není státem žádného národa, je to prostě svazek občanů. Pokud bychom trvali na příslušnosti k národu tváří v tvář těm, kdo imigrovali, zraňovalo by to nově příchozí.
Stejně tak jako křesťanské symboly zraňují city jiných věřících. Symboly křesťanství nejsou odstraňovány proto, že jsou náboženské, ale proto, že reprezentují kulturní hegemonii většinové skupiny. /Proto se budou v místech, kde žijí muslimové, odstraňovat vánoční stromečky, z kostelů se budou strhávat kříže. Apod./
Je nutné zničit panství většiny
Cílem zůstává zlomit panství většiny nad menšinou.To však samo o sobě nestačí. Je třeba změnit většinu tak, aby souhlasila s novým světem, ve kterém se stane jen jednou z mnoha sobě rovných komunit. Většina musí sama chtít konec svých privilegií. Musí se jich sama chtít zbavit. Nestačí, aby zvláštnosti jen tolerovala, musí je vyzvedávat. Je třeba, aby začala milovat multikulturalismus, jen tak bude moci být stará kultura nahrazena novou.
Je nutné zničit tradiční kulturu
Stará kultura je zatížena xenofobií, sexismem a homofobií. Největší její vadou je však transfobie, odpor vůči modernizaci, tedy přeměně a převýchově. Bez pomoci státu tento odpor překonat nelze. Musí se dosáhnout toho, aby lidé přešli od pouhé zdvořilosti vůči jinému k povinnosti milovat vše odlišné. Aby přešli od pouhého respektu ke druhým k lásce jako povinnosti vůči bližním.
Tomu bude odpovídat ustavení světového státu. Má-li humanita nahradit občanství, musí být národní státy nehrazeny státem světovým!
Evropská unie
Mezikrokem v procesu vytvoření světového státu je Evropská unie. Neodvolává se na suverenitu lidu, evropský lid neexistuje. Svoji skutečnou legitimitu čerpá z imperativu pokroku, který překračuje hranice národů. Vytváří základ byrokracie nového typu. Ta už není vázána loajalitou k určitému národu, je předobrazem manažerské demokracie či technokracie, která disponuje věděním nezbytným k řízení různosti.
Skutečnými Evropany se stanou muslimové
Muslimové se mohou snadno stát čistými Evropany, protože nejsou zatíženi národním
vědomím. Mohou se evropeizovat, aniž by museli předtím projít fází národního státu. Islám je šancí pro Evropu v té míře, v jaké ji otevírá multikulturalismu nezbytnému pro rozložení národních států. Vůle lidu platí jen v případě, že se hlásí k cílům evropské konstrukce včetně zrušení vůle lidu jako základu státu. Obrana národní suverenity je naopak projevem identitární patologie.
Každý kdo je proti demokracii „Jinakosti“, kdo oceňuje paměť, zakotvení, tradici, odkaz, je populistou. Rozšířený je tento postoj zvláště v lidových vrstvách národa. Předsudky těchto lidí brání rozvoji nového světa. Každý konzervatismus je v podstatě spící fašismus.
Globální kapitál a multikulturalismus
Multikulturalismus pozvolna přejímá i část pravice, která oslavuje světový absolutně svobodný trh jako ideální terén osvobozený od tlaků, jež přináší příslušnost k čemukoliv. Hlavním nepřítelem je národní stát, který chce určovat pravidla hry, reguluje a brzdí volný pohyb kapitálu. Je tedy logické, že se pravice bude ráda podílet na rozkladu národních států. Konzervativci ustupují liberálům.
Od konce 90. let došlo k tomu, že pravice finančníků uzavřela sňatek s multikulturní levicí.
A to vysvětluje , proč Evropská komise prosazuje multikulturalismus. Její šéfové pracující pro megakorporace se těžko vyrovnávají s národními státy. Navíc národní státy komplikují řízení EU , protože většiny obyvatel těchto států chtějí prosazovat svou vůli a chtějí něco jiného než globální kapitál. Evropské národy nechápou, že pravé a největší dobro je multikulturalismus.
Šok
Uznávám, že slova kanadského sociologa Bocka - Côté vypadají jako by patřila do nějakého jiného světa nebo vypadla z románu fantasy. Ani mně se tomu nechce věřit. Je-li to pravda - a realita kolem nás a to co prosazují evropské elity - tomu nasvědčuje, pak se setkáváme se zrůdnou ideologií, která je stejně nebezpečná, jako byl fašismus. Aby se tento koncept mohl prosadit, budou muset šéfové EU použít totalitní praktiky. A oni se ho pokusí prosadit, protože žijí v domnění a přesvědčení, že činí dobro. A základním nástrojem k prosazení tohoto dobra je uměle řízená muslimská invaze do Evropy.
Multikultarismus je v této podobě ještě šílenější a nereálnější, než byla myšlenka komunismu. Je to nepřirozená ideologie , která odporuje základním psychologickým a sociologickým zákonitostem.
„Přirozená preference vlastních a nedůvěra až nevraživost k cizím je jedním ze základních prvků lidské psychiky. Nedá se vymýtit, nedá se potlačit. Je to do jisté míry pudová záležitost. Souvisí se základním pudem sebezáchovy. Proto multietnická společnost dosahuje sociální harmonie tíže než společnost monoetnická. K přijetí za své těch cizích je od nich / cizinců/ zapotřebí velké přizpůsobivosti, vůle k sebetransformaci a důkazy loajality…. / a to u muslimů naprosto postrádáme/. Politika masové imigrace v západních zemích , kterou provádějí svým národům odcizené elity proti vůli a obavám svých občanů bez ohledu na tento psychický prvek, se dá udržovat pouze utužováním a totalitním útlakem, který podkopává samotné základy západní společnosti“ varuje profesor psychologie Byron M. Roth v knize THE PERSILS OF DIVERSITY /ÚSKALÍ ODLIŠNOSTI/.
Roth se diví, jak západní evropské elity -politické, mediální, akademické – tento princip tak logický a srozumitelný selskému rozumu, nevnímají, popírají a perzekuují občany, kteří se jej odváží vyslovit.
Ve své nadoblačné humanitě navíc neřeší otázku, kdo bude financovat a obstarávat živobytí pro „ jinaká individua“, která se stanou Bohy nového politického náboženství. Nerozpadne se taková společnost / bez autorit a řádu/ složená ze samých jinakých skupin, které budou /ať si myslí multikulturalisté, co chtějí/ prosazovat svoje zájmy. Neskončí takové soužití bez pravidel mafiánskými praktikami a vzájemným vyvražďováním ?
Multikulturalismus je arogantní idiotská pseudoidea – politické ideologické náboženství a všichni, kteří ho prosazují, by měli být postaveni před soud a zavřeni buď do blázince nebo do vězení.
Je jasné, že se lidé na planetě díky moderním technologiím, zrychlenému cestování a globálním trendům budou čím dál tím častěji přesouvat a promíchávat. Je jasné, že vedle sebe v nějakém státě budou žít lidé různých národů a různých vyznání a názorů. Každá fungující společnost však potřebuje určitý řád, určitou hierarchii. Tento globalizační „přirozený “proces je sám o sobě velmi rychlý, takže ho většina obyvatelstva světa nezvládá. Jeho urychlování na principu zvráceného sociálního inženýrství - multikulturalismu, kdy občanům je ubíráno nejzákladnější právo na sebeurčení, nemůže v realitě obstát. Každý jedinec se zdravým pudem sebezáchovy ho musí striktně odmítnout a bránit se proti němu.
4.5. Solidarita
Pojem solidarita se stala mantrou EK, jakýmsi čarodějnickým zaříkadlem ke zkrocení vzpurných Evropanů. Jak to tedy se solidaritou je ? Všeobecná encyklopedie Universum o solidaritě říká: „ Jedná se o pocit a postoj spřízněnosti, porozumění, ochoty spolupracovat, pomáhat, vztahující se k druhé osobě nebo jiné společenské skupině, než je vlastní…Jde spíše o emocionální vztah…“ Ale emoce se velmi těžko diktují a nařizují. Přesto přicházejí šéfové Evropské komise nebo premiéři velkých zemí a peskují nás /občany ČR/ za to, že nechceme přijímat muslimské migranty, protože nedokážeme ze sebe vyždímat / nebo alespoň předstírat / emoci solidarity. Ale s kým máme být solidární ? S Řeckem, za to že neochránilo schengenskou hranici. S Itálii, že nadále bezhlavě přijímá statisíce migrantů a pak si s nimi neví rady, protože nedělá žádné aktivní kroky k ochraně svých hranic a hranic Evropy? / Na druhou stranu chápu , že politici těchto zemí byli díky ekonomickým problémům přitlačeni EK a finančními kruhy ke zdi a nemají na vybranou . Pokud tito politici chtějí časem v Bruselu urvat zaopatřené místo, museli a musejí nechat volně plynout migrantský tok/
Máme být solidární s Německem, kam Angela Merkelová /ať už to učinila přímo nebo zprostředkovaně/ pozvala migranty a pak by je ráda přerozdělila do jiných zemí ? Nebo snad solidaritu vyžaduje nejvyšší šéf EF Juncker a jeho všemocná komise ?
Ano solidární bychom měli být s migranty, kteří prokazatelně trpí a prchají před válkou? Jedná se především o Syřany . Kde ale jsou ? Ukazuje se, že skutečné Syřany bychom napočítali na prstech několika rukou. Naproti tomu se tisíce podvodníků za ně vydává. Ale ti , kteří jsou uvězněni válkou a válečnými útrapami na svém území, v davech zpupných mladíků s nejnovějšími modely mobilů , nejsou. Tím nechci říct, že mezi těmi davy se nevyskytuje velmi malé procento potřebných. Ale úředníci EU je v nekonečném proudu prospěchářů nedokážou vyhledat.
Podle mezinárodních dohod však nemáme povinnost přijímat ekonomické migranty / 80%/ . A snad ani EK po nás nebude žádat, abychom přijímali zločince a teroristy./10-15%/.
Ti lepší z nás
Chápu, že představitelé nevládních organizací, kteří si královsky žijí z dotací určených na přijímání migrantů, jsou tímto postojem zhnuseni. Oni se cítí být lepšími lidmi a mají pocit, že by nás cyniky , realisty, misantropy, xenofóby, rasisty, nacionalisty a potenciální fašisty měli zásadním způsobem převychovat.
Jan Keller ve své knize Evropské rozpory ve světle migrace tuto situaci vysvětluje přes závěry Weberova konceptu charismatického panství vládnoucích elit, který rozšiřují další sociologové / Boltanski a Thévenot/ na celé lidské jednání. Podle nich nevládní organizace a představitelé nové levice jsou osvíceni superhumanismem a emocemi solidarity. Jsou ochotni pomoci migrační vlně i za cenu zbourání stávajících pořádků. Nehledí se na ekonomické dopady, nediskutují se společenské změny, které to přinese. Nehledí se na názor většiny. Je nutné na vše nazírat nově, neotřele. S despektem je hleděno na vše tradiční, na realistické a racionální hodnocení situace. „Pomoc migrantům je pojímána jako vyšší poslání, před kterým musí vše ostatní ustoupit. Pomoc migrantům je službou nejvyšším ideálům, službou, která nás přesahuje a pozvedá. Vedle pomoci migrantům jde zároveň o „ misijní činnost“ do barbarských řad většinové společnosti.“
V roce 2015 ti osvícení a lepší z nás vydali Migrační manifest, ve kterém zvou migranty do naší země /www.migracnimanifest.cz/. Prosím , přečtěte si to. Rozhodují za nás o nás. A to je na pováženou, protože k tomu nemají žádnou legitimitu.
1. část je publikována ZDE.
Psali jsme:
autor: PV
_profil_top.jpg)
