K Hřibově činnosti se dá říci, že pokračuje chaotický vývoj oprav a rekonstrukcí pražských ulic, takže jizda Prahou autem připomíná překážkovou dráhu. Stav vozovek na prakticky všech hlavních tazích v Praze je zoufalý a až na výjimky je zoufalý i stav chodníků. A to i v centrální části města, jakou je např. Revoluční třída. Je to ostudné. To, že jsou ulice města špinavé a stejně tak chodníky, v centru i na předměstí, už mě přestalo vzrušovat. Vzpomínám si na příjezdy delegací z německých měst v době, kdy jsem působil na pražské radnici na přelomu tisíciletí, kteří mi říkali, jak je centrum Prahy oproti jejich městům nebývalé čisté. Ale to mohl být jejich dojem.

Co mě znepokojuje více než špína ve městě, jsou děsuplná rozhodnutí náměstka Hřiba v oblasti dopravy. Nechal si od ochotné spolupracující firmy zpracovat studii (chtěl bych ji, sakra, vidět), podle které prý není potřeba, aby město dokončilo svůj vnitřní okruh. To znamená, že soustava tunelů, vedoucích Prahou, vlastně bude končit před Argentinskou, bez jakékoliv naděje na propojení s vnějším okruhem, jak o tom mluvily dvě generace komunálních politiků před Hřibem. Ti všichni před Hřibem včetně mne byli blbí, a to včetně odborníků, kteří nás, bývalé radní a zastupitele města, „oblbovali“ svými studiemi, proč je dokončení vnitřního městského okruhu tak nezbytné pro zlepšení plynulosti dopravy v Praze.

Tu a tam také s pobavením přihlížím akcím typu uzavření Malé Strany či naopak části nábřeží na Starém Městě s tím, že prý takhle by to nějak mělo v budoucnu v pražské dopravě vypadat. Prostě ti lidé, kteří takto uvažují, vůbec nic nevědí o pražské dopravě a nechápou, že je potřeba tuto dopravu, jak přes Malou Stranu, tak přes Staré Město (třeba v omezeném měřítku), zachovat. Ale samozřejmě, pokud jednou bude dokončen vnitřní městský okruh, tak se i centrum města trochu uvolní od aut (tedy Hřibovi navzdory.). To je, alespoň podle mě, logický závěr, který ovšem Hřib a spol. nesdílí.