Druhý můj osobní přítel, se kterým jsem v té době vedle J. Horáka úzce spolupracoval, Přemysl Janýr, měl na věc jiný názor. Byl aktivním členem rakouské sociální demokracie a blízkým spolupracovníkem legendárního sociálně demokratického rakouského kancléře Bruno Kreiskyho. V interních rozhovorech prosazoval českou neutralitu. Přiznám se, že z řady důvodů jsem tento jeho názor nesdílel. NATO v té době mělo poněkud jiný charakter než má nyní. Tehdy se zdálo, že má pouze obranné ambice, zaměřené na Evropu.
Ale už v 90. letech začala expanze NATO do střední a východní Evropy. I to bylo pro mě ještě srozumitelné. Ale další expanze této organizace na hranice Evropy a Asie na Kavkazu, tedy do tradiční oblasti zájmů Ruska, již pro mě není příliš pochopitelná. A stejně tak nebo ještě více pro mě není pochopitelná zjevná snaha rozšířit vliv NATO na Ukrajinu. To by znamenalo, že armády NATO budou vlastně již na dostřel od Moskvy.
Při tradiční a po generace se projevující vlastnosti ruských vůdců přeceňovat bezpečnostní rizika za hranicemi své země, takovýto vývoj Rusko samozřejmě stresuje a vynucuje si různá protiopatření. Jedním z takových protiopatření byla anexe Krymu, neboť vcelku reálně hrozilo, že ruská černomořská (a tedy i středomořská) flotila ztratí svůj hlavní přístav Sevastopol na Krymu a tedy pozbude jakéhokoliv významu.
Před pár dny se vyjádřil americký ministr obrany, poté co bylo konstatováno ukončení platnosti jedné ze smluv limitujících rozvoj raketových systémů na straně USA a Ruska, že se USA připravují na umístění raket středního doletu v Asii. Bude velmi zajímavé vidět, která z asijských zemí bude tou základnou pro takovouto americkou politiku, při jejímž uplatnění budou rakety středního doletu namířeny na Čínu a na Rusko. V tuto chvíli si to opravdu neumím představit.
Nemyslím si, že by ani tak věrný spojenec USA, jakým je Japonsko, mohl s ohledem na naprosto převažující antimilitaristickou náladu v zemi k takovému činu přistoupit. Ale hlavně, považuji tuto aktivitu za něco, co by vedlo ke zcela zbytečné eskalaci mezinárodního napětí. V situaci, kdy se narušují reálné a fungující obchodní vazby mezi USA a Čínou (s Ruskem jsou již dávno narušeny), to vidím jako možnou cestu k vojenskému střetu.
V tradicích Číny v její nejméně tři tisíce let trvající existenci prakticky nenajdeme období, kdy by Čína expandovala tak, jako to činily od 16. století jiné, evropské mocnosti. Dnes si Čína hájí své teritorium a samozřejmě její zájmovou oblastí je i Jihočínské moře, kde, jak se zdá, je schopna najít dohodu se svými sousedy (což ukazuje např. dialog s filipínským prezidentem).
Spojené státy možná celé toto intermezzo svého ministra zamýšlejí jen jako výzvu k novým jednáním o nové smlouvě o omezení raket, zahrnující nejen Rusko a USA, ale také Čínu.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
_635340008670404046.jpg&id=21882)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
