A také mé návštěvy, coby českého premiéra v Pekingu v roce 2005. Rozhovor v zásadě odpovídá tomu, co jsem panu redaktorovi na jeho otázky odpovídal. V internetové verzi ovšem, zřejmě díky editorovi, který vymyslel headliny dvou článků, do kterých rozparceloval J. Zelenka náš rozhovor, použil poněkud zavádějící věty.

Mám na mysli například větu: …„Učil se (rozumí se Paroubek) i od komunistů“ a dále …"Peking pro nás není hrozba, čelí tu kampani“. To, že s mými články či rozhovory někdo souhlasí či nesouhlasí je vcelku běžná věc. A nějak zvlášť mne to neznepokojuje. Jeden můj dobrý přítel mě ovšem upozornil na twitterové vyjádření M. Romancova. Na tomto twitteru tento nadšený příznivec demokracie, ovšem jak se zdá jen v jiných  zemích,  píše: „Pamatujete, jak se Paroubek čílil, že nechápe, jak je možné, že mu žádná česká vysoká škola nenabídla místo přednášejícího? Stačí si přečíst rozhovor a je to jasné“… tedy kdo není s námi, ten je proti nám, jak to říkali staří bolševici. A je vidět, že se Romancov mnohé naučil. Vlastně celá společnost přátel pražské kavárny, ke které Romancov patří a pokud chce ČT nějaká vyjádření směrem na Východ, především k Rusku, a to s patřičnou antiputinovskou averzí, obrací se vždy na něj. Teď už bude Romancov zřejmě odborníkem i na Čínu.

Co mě zaráží, to je tak jasně vyjádřené stanovisko, zcela intolerantní jiným názorům, než jsou ty „správné“, pražskokavárenské. Veškerá nenávist, kterou lidé, jako je Romancov projevují vůči Rusku a Číně (a ještě před dvaceti lety zase jiní lidé projevovali nenávist vůči demokratickému Německu), vyplývá, podle mého názoru, z nedostatečného sebevědomí těchto lidí. Prostě Číňanů, Rusů, (případně Němců) je nějak příliš mnoho. Jsou to přespříliš  velké země. Těžko to lidé, jako je Romancov, chápou. A kromě toho si Romancovové nedokážou představit, že by stát, kde je vládnoucí silou komunistická strana, mohl být prosperující ekonomikou.