Jiří Paroubek: Rozdělování koryt

13.10.2021 14:02 | Komentář

Dvě vítězné volební koalice se v současné době dohadují o složení příští české vlády.

Jiří Paroubek: Rozdělování koryt
Foto: archiv red, tan
Popisek: Jiří Paroubek

Některá uvažovaná jména mě vskutku překvapují a vzbuzují můj hluboký despekt a současně obavy o budoucnost České republiky. Ministrem financí má být prý Zbyněk Stanjura. Nechápu, jakou kvalifikaci pro výkon této funkce tento dlouholetý věrný stranický funkcionář ODS má. Možná tu věrnost.

Ministrem zahraničních věcí má podle všeho být Ondřej Kolář, takto zatím starosta za TOP 09 Prahy 6, proslulý celkem nechutným rusožroutsvím a odstraňováním sochy maršála Koněva z veřejného prostranství.

Ani Olga Richterová z pirátské strany, která má být ministryní práce a sociálních věcí, není právě odbornicí v tomto oboru. Její jedinou kvalifikací pro řízení tohoto ministerstva se zdá být hojná účast v televizních debatách s úspěšnou ministryní práce Maláčovou.

Jana Černochová z ODS, presumptivní ministryně obrany, je příjemná dáma, ale velmi zatvrzelá militaristka. Jejím toužebně přivolávaným cílem je dosáhnout v rozpočtové kapitole obrany 2% výdajů z HDP. To bude znamenat během několika málo let zvýšení rozpočtu v kapitole ministerstva obrany o desítky miliard korun. A tyto peníze budou pak chybět ve školství, zdravotnictví, sociální oblasti, ve výzkumu atd.

Také presumptivní ministr školství za STAN Gazdík, je ve srovnání se svým technokratickým předchůdcem Plagou, krokem zpět. Snad byl kdysi učitelem na venkovské škole, což je jistě cenná zkušenost, ale ke kvalitnímu vedení ministerstva školství to těžko postačí.

Zkrátka, bude to podařená vláda, máme se na co těšit. Vlastně nevím, jestli mám takovou vládu lidem přát. Někdo by řekl, koho jste si zvolili, tak toho máte, ale obě dvě pravicové volební formace nezískaly ve volbách absolutní většinu hlasů, ale jen absolutní většinu mandátů. Připomínám, že milion hlasů těch lidí, kteří nechtěli volit pravici, propadlo.

A ministryní zejména čehokoliv by se mohla stát předsedkyně TOP 09, Pekarová Adamová. Ta je zřejmě universálním vojákem české pravice. Mohla by být prý ministryní práce anebo ministryní zahraničí. Samozřejmě mi uniká, jaké k tomu má, kromě dobrého outfitu, kvalifikační předpoklady. Řeknu to jedním slovem: Žádné. To snad jako předsedkyně sněmovny by udělala menší škodu.

Zatím všechny vlády české pravice skončily větším či menším debaklem. Klausova vláda přivedla zemi do morálního marasmu a skončila v okamžiku prošetřování nelegálního financování ODS a rozpadu této strany na klausovskou a antiklausovskou část. A hospodářství Česka do té doby vydávané za vzor pro všechny neoliberály světa, se propadlo do stagnace.

Topolánkova vláda měla skandálů jak máku a podílely se na tom svorně všechny její koaliční strany. Vše vyvrcholilo tím, když se hlavní milec,  poradce a vůbec kámoš premiéra Topolánka snažil zabránit odvysílání reportáže České televize o poslanci přeběhlém z ČSSD k vládní pravicové vládní koalici (Wolf), bez něhož se Topolánkova vláda nemohla obejít. Vláda neobstála v hlasování o důvěře, neboť proti ní hlasovali také čtyři poslanci vlastní koalice.

Nečasova vláda skončila v kotrmelcích po policejním zásahu, který nese rysy burlesky a frašky, neboť v síti kriminalistů uvízla vedoucí premiérova sekretariátu a jeho současná manželka kvůli darovaným kabelkám… Zásahy policistů by, podle mého názoru, neměly ukončovat činnost jakékoliv vlády, byť by byla jakkoliv špatná. A Nečasova vláda opravdu špatná byla. Přivedla zemi k hospodářskému poklesu, stagnaci a k vysokým dluhům.

A podívejme se na tristní výsledky vládnutí stran pravice v letech 2007 – 2013. Státní dluh dokázali tito „odborníci“ a političtí Einsteini zvýšit o 700 mld. Kč. A o dalších 158 mld. Kč by byl státní dluh ještě vyšší, kdyby Topolánkova vláda nezkonzumovala 158 mld., Kč rozpočtových rezerv, které jim zanechala na konci svého vládnutí v roce 2006 vláda pod mým vedením.

Tedy, chlapci a děvčata, kteří zasedli v pravicových kabinetech v letech 2007 – 2013, dokázali republiku zadlužit částkou přesahující 850 mld. korun.

A k podobným hodům se chystají jistě i nyní. Budou mít nemalou podporu neoliberálních ekonomických beletristů typu Lukáše Kovandy, kteří umně žonglují s fakty. Tu a tam některá fakta zamlží, o jiných nemluví a některá naopak zdůrazní.

Vláda sociální demokracie a hnutí ANO v letech 2014 – 2019, tedy před covidovou pandemií dokázala zvýšit HDP země o cca 1,6 bilionů korun. A přitom zadlužení kleslo o 20 mld. korun. To je v dějinách státu nikdy nepoznaná efektivita hospodářství. Pro pravicové ekonomické kutily nedosažitelná meta.

Teď je potřeba je všechny pěkně sledovat a vyhodnocovat plody jejich práce. Bude to ale smutné představení.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

Předpokládané složení nové vlády:

předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Jozef Sikela (BPP), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Miroslav Pavel: Hledej cestu peněz

21:50 Miroslav Pavel: Hledej cestu peněz

Peníze vidí i slepí, praví se v jednom čínském přísloví. Musel jsem si na něj vzpomenout, když jsem …