Tzv. bagatelním trestným činem (bagatelní kriminalita) je čin, jehož závažnost, resp. společenská škodlivost je taková, že je na místě takovýto čin označit za trestný, avšak přesto je stále natolik nízká, že není nezbytné uplatnit vůči pachateli veškeré důsledky spojené s trestní odpovědností, a je tudíž možné takovéto trestné činy prostřednictvím procesních institutů depenalizovat. Napříkladse k bude jednat o trestné činy majetkové,jimiž nebude způsobena vysoká škoda s horní hranicí trestní sazby tří až pět let.[1] Jde o takové jednání, které by z pohledu trestního práva mohlo být kvalifikováno nejspíše jako poškozování cizí věci a škoda způsobená obchodu nepřesáhne 500.000,- Kč, hrozí trest do 1 roku odnětí svobody. Vydání cizince je přípustné, jestliže je žádáno o vydání pro trestný čin podléhající vydání. Musí jít v zásadě o trestný čin trestný podle českého práva a musí jít o trestný čin, za jehož spáchání je možné uložit trest nejméně 1 rok odnětí svobody (vydání musí být zjednodušeně řečeno zákonné a účelné).[2]
Pan Nikulin ale požádal o vydání do Ruska, v tom případě Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, č. 104/2013 Sb v § 96, odstavci 1 a 8 sděluje toto: Zjednodušené vydání se provede, jestliže osoba, o jejíž vydání jde, před předsedou senátu za přítomnosti obhájce prohlásí, že souhlasí se svým vydáním do cizího státu. Před vyslovením souhlasu se svým vydáním musí být poučena předsedou senátu o významu takového souhlasu, zejména o tom, že vydání bude provedeno bez rozhodnutí o přípustnosti a povolení vydání, a rovněž o následcích, které jsou s ním spojeny, včetně vzdání se uplatnění zásady speciality. Souhlas s vydáním nelze vzít zpět. Státní zástupce neprodleně prostřednictvím ministerstva vyrozumí cizí stát, který žádá o vydání nebo by mohl žádat o vydání, o souhlasu osoby s vydáním, ledaže postupuje, jako by osoba souhlas s vydáním nevyslovila. V žádném případě zákon nepředpokládá, že by mohl ministr spravedlnosti, či soud toto vydání nějak blokovat.
Stačilo veřejnosti buď sdělit, že buď Nikulina nelze vydat Rusku, protože pro bagatelní trestní činy nelze vydat do zahraniční, nebo na základě souhlasu pana Nikulina s vydáním ho vydat Rusku.
Příslušný zákon ale řeší souběh více žádostí o vydání následovně v §102, odstavci 1-3 Jestliže byly doručeny žádosti více cizích států o vydání téže osoby, podmínky přípustnosti vydání se posoudí ve vztahu ke každé z těchto žádostí samostatně. V takovém případě je pro řízení o přípustnosti vydání na základě později doručené žádosti o vydání příslušný soud, který je příslušný pro řízení o přípustnosti vydání na základě dříve doručené žádosti o vydání. Po právní moci rozhodnutí o přípustnosti vydání ministr spravedlnosti rozhodne o tom, kterému státu bude tato osoba vydána. Současně může udělit souhlas s jejím vydáním do dalšího státu, který o její vydání požádal. Při rozhodování, kterému cizímu státu bude osoba vydána, ministr spravedlnosti zváží zejména pořadí, v jakém byly žádosti doručeny, okolnosti spáchání trestných činů, pro které se o vydání žádá, včetně jejich závažnosti, druh a výši uložených trestů a pravděpodobnost, s jakou mohou dotčené státy dosáhnout dalšího vydání osoby ze státu, jemuž by byla vydána z České republiky, jakož i to, zda je žádáno o vydání za účelem trestního stíhání nebo výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody anebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Ustanovení § 96 se v případě souběhu žádostí o vydání neužije; pokud osoba, o jejíž vydání jde, již vyslovila souhlas se svým vydáním, k takovému souhlasu se nepřihlíží.
Bylo-li tomu takto, pan ministr měl velmi málo prostoru rozhodnout jinak, než rozhodl, ale …
Závěr
Při příležitosti převozu Nikulina do USA se pouze asi díky zaspání editorů objevil titulek v Lidových novinách na první straně: Bleskový mat Moskvě. Kdopak tu vede hybridní válku?
Nejsme na prahu studené války, jsme na prahu horké války, vedenou velmi ofenzívně z naší strany. Studená válka není ničím jiným než válkou na frontě, kde existuje rovnováha sil. A kde tedy obě uznaly, že relativní klid zbraní na daném úseku fronty přináší více výhod než nevýhod. Ostatně ta studená válka přerůstala lokálně ve válku horkou, počínaje korejskou válkou a konče třeba válkou v Angole Naše propaganda není o nic lepší. Kdyby nešlo o vyvolávání nenávisti, tak by nebyly nepoužívány výrazy jako Ruská horda. Někteří by byli ochotni gratis vydat do USA i vojáka Švejka.
Když už nic jiného, tak otázku vydání NIkulina zpolitizoval svými vyjádřeními Ryan: He did violate our laws, he did hack these companies.... So the extradition claim is very legitimate. Bez soudního výroku o vině by směl toliko říci, že dotyčný je podezřelý. Takže v USA stačí vyjádření politika k rozhodnutí, zda je někdo vinen, či nevinen? Ctěme presumpci neviny. Snahu o politické ovlivňování amícké justice lze vyvodit ze samotného citovaného vyjádření Ryana. Jsem zvědavý, jak teď budou vybíráni porotci, když byli takto předem naprogramováni předsedou Sněmovny reprezentantů, který už z povahy své funkce o celé záležitosti by neměl nic vědět, ale přesto podle jeho vyjádření bylo vydání Nikulina ústřední otázkou, o níž v Praze jednal. Tedy předem nemluvil pravdu, když tvrdil, že jde o soukromou návštěvu.Buď jde v případě Nikulin o politiku, nebo o právo. Pokud jde o právo, tak řeči o zradě spojenců nejsou na místě. Pokud se tyto řeči vůbec vedou, kompromitují náš politický systém, říkají, že jsme v podstatě pokrytci.
Například Ryan měl odmítnout vyslovit jakékoliv komentáře. Buď platí dělba mocí, nebo neplatí. Kde jsou ty hranice zamlžovány, tak to je velmi zlé. Pro nás. Nejenom Ryan, ale i amícký ministr spravedlnosti svými činy, výroky a komentáři překračuje dělbu mocí mezi mocí výkonnou a soudní. Do právních záležitostí začala míchat politika. Politik se nesmí vyjadřovat k záležitostem justice, protože pak ohrožuje její nezávislost.
Pokud zde tato vyjádření zazněla, Pelikán měl odmítnout žádost o vydání s tím, že není zaručena nestrannost amícké justice. A to že Pelikán nevyčkal, až bude celá záležitost došetřena před českými soudy, tak to je také na pováženou. Pelikán se asi bál, že mu Nikulina ukradnou. Co s ministrem, co se bojí? Kdo se bojí, nesmí do lesa. Zeman se bojí o osud někoho, kde to nemůže ovlivnit. A to je něco jiného, je pouhým divákem v hledišti.
A navíc podle něj byl už Nikulin předem odsouzen a vinen v plném rozsahu. Nikulinův advokát podal ještě kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. A Nejvyšší správní soud musí rozhodnout, zda má, či nemá taková kasační stížnost odkladný účinek.Lze mít pochopení pro slova prezidentova kancléře, který řekl, že pokud jsou tvrzení Nikulinova advokáta ohledně kasační stížnosti správné, ocitáme se na úrovni Bangladéše. Že by v Bangladéši byl právní řád ve stejně hrozném stavu jako ten náš?
Advokát Nikulina Sadílek tvrdil, že měl být jako advokát jistým úkonům přítomen a nebyl. Včetně převozu do USA? Má-li někdo pochybnosti o tvrzení Sadílka[3], tak ať si to rozeberte s ním. Může si vzít za rozhodčího Českou advokátní komoru.
Samotné vydání bylo zdůvodňováno heslem spojenectví atd. Teprve dnes si začínám uvědomovat, co všechno může obnášet doktrína omezené suverenity. A my máme nějakého spojence? S kterým státem máme uzavřenou bezpodmínečnou spojeneckou smlouvu? Máme toliko multilaterální smlouvu o konzultacích, která nám dovoluje podat si poníženou žádost o pomoc, která snad může být pozitivně vyřízena, když s ní budou všichni ostatní bezpodmínečně souhlasit. Naší potenciální spojenci už mohou být pouze na Východě. Jinde už nelze žádné další získat. Je tam ale ropa a plyn. Zkrátka co není, může být. Státy nemají přátelé, toliko zájmy.
[1] Před nabytím účinnosti nového trestního zákona a trestního řádu byla tato trestní činnost předmětem toliko zkráceného trestního řízení.
[2] http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/trestni-rizeni-ve-styku-s-cizinou-co-je-vydani-predani-atd/127421; Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, č. 104/2013 Sb, paragraf 90, odst. 1: Vydání osoby do cizího státu je přípustné, jestliže skutek, pro který se o vydání žádá, by byl podle práva České republiky trestným činem s horní hranicí trestu odnětí svobody nejméně 1 rok. (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-104 . Z úhlu pohledu otázky, zda se prezident Zeman mohl či nemohl projevit zájem o kauzu je třeba vzít do úvahy znění § 91 uvedeného zákona, v němž je uvedeno: trestní stíhání pro týž skutek je v České republice nepřípustné v důsledku udělení milosti nebo amnestie, jestliže skutek spadá do působnosti trestněprávních předpisů České republiky,
Jiří Řezník
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
