Tzv. bagatelním trestným činem (bagatelní kriminalita) je čin, jehož závažnost, resp. společenská škodlivost je taková, že je na místě takovýto čin označit za trestný, avšak přesto je stále natolik nízká, že není nezbytné uplatnit vůči pachateli veškeré důsledky spojené s trestní odpovědností, a je tudíž možné takovéto trestné činy prostřednictvím procesních institutů depenalizovat. Napříkladse k bude jednat o trestné činy majetkové,jimiž nebude způsobena vysoká škoda s horní hranicí trestní sazby tří až pět let.[1] Jde o takové jednání, které by z pohledu trestního práva mohlo být kvalifikováno nejspíše jako poškozování cizí věci a škoda způsobená obchodu nepřesáhne 500.000,- Kč, hrozí trest do 1 roku odnětí svobody. Vydání cizince je přípustné, jestliže je žádáno o vydání pro trestný čin podléhající vydání. Musí jít v zásadě o trestný čin trestný podle českého práva a musí jít o trestný čin, za jehož spáchání je možné uložit trest nejméně 1 rok odnětí svobody (vydání musí být zjednodušeně řečeno zákonné a účelné).[2]

Pan Nikulin ale požádal o vydání do Ruska, v tom případě Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, č. 104/2013 Sb v § 96, odstavci 1 a 8 sděluje toto: Zjednodušené vydání se provede, jestliže osoba, o jejíž vydání jde, před předsedou senátu za přítomnosti obhájce prohlásí, že souhlasí se svým vydáním do cizího státu. Před vyslovením souhlasu se svým vydáním musí být poučena předsedou senátu o významu takového souhlasu, zejména o tom, že vydání bude provedeno bez rozhodnutí o přípustnosti a povolení vydání, a rovněž o následcích, které jsou s ním spojeny, včetně vzdání se uplatnění zásady speciality. Souhlas s vydáním nelze vzít zpět. Státní zástupce neprodleně prostřednictvím ministerstva vyrozumí cizí stát, který žádá o vydání nebo by mohl žádat o vydání, o souhlasu osoby s vydáním, ledaže postupuje, jako by osoba souhlas s vydáním nevyslovila. V žádném případě zákon nepředpokládá, že by mohl ministr spravedlnosti, či soud toto vydání nějak blokovat.

Stačilo veřejnosti buď sdělit, že buď Nikulina nelze vydat Rusku, protože pro bagatelní trestní činy nelze vydat do zahraniční, nebo na základě souhlasu pana Nikulina s vydáním ho vydat Rusku.

Příslušný zákon ale řeší souběh více žádostí o vydání následovně v §102, odstavci 1-3 Jestliže byly doručeny žádosti více cizích států o vydání téže osoby, podmínky přípustnosti vydání se posoudí ve vztahu ke každé z těchto žádostí samostatně. V takovém případě je pro řízení o přípustnosti vydání na základě později doručené žádosti o vydání příslušný soud, který je příslušný pro řízení o přípustnosti vydání na základě dříve doručené žádosti o vydání. Po právní moci rozhodnutí o přípustnosti vydání ministr spravedlnosti rozhodne o tom, kterému státu bude tato osoba vydána. Současně může udělit souhlas s jejím vydáním do dalšího státu, který o její vydání požádal. Při rozhodování, kterému cizímu státu bude osoba vydána, ministr spravedlnosti zváží zejména pořadí, v jakém byly žádosti doručeny, okolnosti spáchání trestných činů, pro které se o vydání žádá, včetně jejich závažnosti, druh a výši uložených trestů a pravděpodobnost, s jakou mohou dotčené státy dosáhnout dalšího vydání osoby ze státu, jemuž by byla vydána z České republiky, jakož i to, zda je žádáno o vydání za účelem trestního stíhání nebo výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody anebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Ustanovení § 96 se v případě souběhu žádostí o vydání neužije; pokud osoba, o jejíž vydání jde, již vyslovila souhlas se svým vydáním, k takovému souhlasu se nepřihlíží.

Bylo-li tomu takto, pan ministr měl velmi málo prostoru rozhodnout jinak, než rozhodl, ale …