Josef Kubiš (Agrární komora): Globální změny počasí a zemědělství

Příčiny změn klimatu

Názory na příčiny těchto změn se ale podstatně liší. Jedna skupina, tzv. skeptici, zastávají názor,že ke změnám klimatu na Zemi docházelo neustále po celou dobu její historie a že současné změny nejsou nic nového. Střídaly se doby ledové, poslední skončila před cca 12 tis. lety. Někdy byly změny tak velké a rychlé, že několikrát v historii naší planety došlo téměř k úplnému vyhynutí veškerého života. Není to tak dávno, co na Sahaře byla voda a byla plná života, před tisíci lety bylo Gronsko zelená země, pak přišla malá doba ledová a v Evropě byl hlad a začaly války. Všechny tyto změny probíhaly v době, kdy člověk na tyto změny neměl prakticky vliv. Dle názoru skeptiků je rozumnější se těmto změnám přizpůsobovat než s nimi bojovat. Dle některých názorů, například Deloitte, u nás zvýšení teploty o 1-2 stupně bude mít na ekonomiku kladný vliv. Optimální teplota podle těchto názorů je z hlediska hospodářství 15 °C.

Druhá skupina, tzv. klimatičtí aktivisté, uvádějí za hlavní příčinu změn klimatu působení lidské společnosti. Strmý nárůst počtu obyvatel za posledních 200 let, devastace přírody, masivní spalování fosilních paliv, zemědělství, to jsou všechno příčiny, které nenávratně poškozují přírodu a životní prostředí. Za hlavní příčinu oteplování Země považují zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, jako důsledek masivního spalování fosilních paliv a produktivního zemědělství. Uvádějí katastrofické scénáře o zvýšení teploty planety o 1-2°C do r. 2100 a pokud se to nezastaví, tak dojde ke kolapsu života na Zemi.

Vliv skleníkových plynů na klima

Bez skleníkových plynů by Země byla zmrzlá planeta s teplotou -18°C , o 33°C nižší než dnes. Jejich vliv na podmínky života je příznivý. Jde o to, kolik jich má v atmosféře být, aby nedocházelo k prudkým změnám klimatu, aby se organismy stačily těmto změnám přizpůsobit, jako už mnohokrát v minulosti. Atmosféra je složena ze 78% z N, z 21% O2, 0,9% Argonu a zbytek jsou ostatní plyny včetně skleníkových. Největší skleníkový efekt má vodní pára, které je v atmosféře 0 - 4% , podle oblastí. V termoregulaci Země má kladný i záporný vliv, zadržuje teplo vyzařované ze země, na druhé straně oblaky odrážejí sluneční paprsky a tím snižují teplotu planety. Na její množství v atmosféře nemá člověk podstatný vliv, snad jen v oblastech plošného zavlažování.

Množství ostatních skleníkových plynů je člověkem značně ovlivňováno. CO2 je v atmosféře 0,03%, metanu 0,00018% a oxidů N a halogen uhlovodíků ještě méně. Na skleníkovém efektu mimo vodní páry se z 55% podílí CO2, ze 24% halogen uhlovodíky, metan z 15% a oxidy N ze 6%. Skleníkové plyny mají různou stálost, vodní pára vydrží v atmosféře v průměru 9 dní, metan má poločas rozpadu 3 roky a do 12 let se v podstatě rozloží, oxidy N vydrží v atmosféře 120 let a CO2 více než 200 let.

Od začátku průmyslové revoluce před zhruba 150 lety se zvýšila teplota na Zemi o 0,6°C, koncentrace CO2 se zvýšila z 280 ppm na 370, to je zvýšení o třetinu, zvýšila se i koncentrace metanu a freonů. Teplota a koncentrace skleníkových plynů se měnily vždy. Skeptici zastávají názor, že napřed se zvýší teplota a teprve následně se změní koncentrace skleníkových plynů, aktivisté mají opačný názor, že napřed se mění koncentrace skleníkových plynů a ty pak ovlivní teplotu. Za poslední dekádu se ale oteplování Země zpomalovalo, i když se stále zvyšovala koncentrace skleníkových plynů. Jeden z názorů, podpořený i měřeními NASA je, že teplota Země je hlavně ovlivňována barometrickým tlakem atmosféry a ten je ovlivňován termodynamickým solárně tlakovým efektem slunce. Jednoznačně určit, které události mají prokazatelný vliv na změny klimatu, je značně složité a bude vyžadovat delší sledování a vyhodnocování v odborné diskuzi bez zasahování politických vlivů.

Globální koloběh uhlíku

Uhlík je chemický prvek, který tvoří základ všech organických sloučenin a tím i všech živých organismů. Je vázán v různých formách, v litosféře je ho 100 mil Gt, v oceánech 38 tis. Gt, ve fosilních palivech 4 tis. Gt, v půdě 1,5 tis. Gt, v atmosféře 750 Gt a nejméně v rostlinách 560 Gt. Mezi jednotlivými formami dochází ke vzájemným cyklickým výměnám. Geochemický cyklus uhlíku je pomalý a pracuje v závislosti na cyklu biologickém, který je rychlejší a uhlík jím projde cca za 20 let. Nás zajímá hlavně biologický cyklus, který probíhá hlavně mezi biosférou a atmosférou , ročně se vzájemně vymění 120 Gt uhlíku. Do biologického cyklu je možno zahrnout i potravní řetězec. Základní hnací silou biologického koloběhu uhlíku je fotosyntéza a dýchání živých organismů, hnací silou fotosyntézy je sluneční energie. Fotosyntéza je hnací silou i při koloběhu kyslíku v přírodě. Zelené rostliny sice při fotosyntéze kyslík produkují , ale sami ho také spotřebují. Část spotřebují v noci při dýchání a zbytek se spotřebuje v oxidaci při rozkladu zelených rostlin. Veškerý život na Zemi je závislý na fotosyntéze zelených rostlin, které pomocí sluneční energie odeberou CO2 z atmosféry, zabudují sluneční energii a uhlík do organických vazeb a vytvoří biomasu. Zjednodušeně rozkladem organické hmoty se získá akumulovaná sluneční energie a uhlík se ve formě CO2 vrací zpět do atmosféry. Energii ze sacharidů je možno použít k výrobě potravin živočišného původu, k výrobě umělých hmot, stavebních materiálů, ale i k výrobě energie v bionaftě, biolihu a elektrické energie z biometanu. Ti, co považují zemědělství za jednoho z největších producentů skleníkových plynů, se dopouštějí nevědomky velkého omylu. Zemědělství sice svojí činností produkuje CO2, ale ten si vzaly rostliny při fotosyntéze z atmosféry a on se jen do atmosféry vrací zpět uzavřením biologického cyklu. Je podstatný rozdíl mezi produkcí CO2 ze zemědělství, kterým nezvyšuji jeho koncentraci v atmosféře a produkcí CO2 shořením fosilních paliv, kdy uhlík, který byl uložený v zemi, uvolňuji do atmosféry.

Stanovisko EU ke změnám klimatu

Názor Komise a Parlamentu EU je jasný a shoduje se s mainstreamovou „oficielní vědeckou pravdou“, kterou berou za jedinou správnou. Za změnu klimatu a oteplování Země může zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Do r. 2030 musíme snížit celkové emise až o 60% oproti r. 1990 a do r. 2050 dosáhnout klimatické neutrality, přestat s emisemi skleníkových plynů úplně. To bude znamenat radikální změny v dopravě a výrobě el. energie, kde by se mělo přestat se spalováním fosilních paliv. V zemědělství zavést na podstatné ploše tzv. ekologickou výrobu, omezit živočišnou výrobu a spotřebu červeného masa snížit výhledově na polovinu. Bude snaha zavést zvláštní daň ze spotřeby masa a daň z uhlíkové stopy zanechané převážením potravin. Tyto cíle budou zakotveny v Zelené dohodě, na kterou budou vynaloženy obrovské prostředky, které ale budou chybět jinde. Doufejme, že se Komise a Parlament nemýlí, protože Evropa se podílí na světových emisích jen z 9% a pokud se nepřidají rozhodující země, jako USA, Čína, Indie a další, tak snaha Evropy bude jen velmi málo platná.

Změny klimatu a zemědělství

Zemědělství se dostalo neprávem pod kritiku jako jeden z velkých znečišťovatelů životního prostředí. Uvádí se, že se podílí na celkových emisích skleníkových plynů mezi 9 – 21%, to podle zaujatosti jednotlivých autorů. Naše zemědělství je na tom podstatně lépe, podle studie, zpracované ČHMÚ z roku 2006, se podílí na celkových emisích v ČR pěti procenty. Situace je ale podstatně lepší, protože tyto údaje neberou v potaz, že skleníkové plyny pocházející ze zemědělské činnosti se jen do atmosféry vrací, když byly před tím z atmosféry odčerpány rostlinami v biologickém uhlíkatém cyklu. Zemědělci ale zvyšují skleníkové plyny spotřebou nafty a el. energie při zajišťování výroby. To by se dalo odstranit, pokud by ochránci životního prostředí nebojovali proti bionaftě a bioplynovým stanicím. V minulosti zajišťovala energii v zemědělské výrobě třetina národa a 500 tis. tažných koní, pro koně bylo třeba krmivo skoro z 1 mil. ha, dnes by se na této ploše mohla vyrábět energie z obnovitelných zdrojů. Snaha řešit problémy v zemědělství zavedením ekologického zemědělství na podstatné ploše vyřeší jen problém současné nadvýroby ve vyspělých zemích, protože v extenzivním ekologickém systému je podstatně menší výroba. Při zavedení tohoto způsobu hospodaření bude potřeba mnohem více pracovníků, kteří se ale do zemědělství nehrnou, bude potřeba daleko větší množství dotací na pokrytí ztrátové výroby a při zavedení výroby biopotravin na celé ploše by se uživila jenom třetina obyvatel, jak uvádí studie z Velké Británie. Přitom dodnes nikdo věrohodně neprokázal, že biopotraviny jsou zdravější než konvenční, které mají menší náklady na výrobu a jsou tedy levnější. Stejně podle odborníků na výživu je pro naše zdraví rozhodující životní styl a složení stravy a ne, jestli ten kus tučného masa na talíři je bio. Také snaha řešit snížení emisí ekologickým zemědělstvím je diskutabilní. Ekologický extenzivní způsob spotřebuje sice na jednotku plochy méně energie, ale ještě méně se vyprodukuje a tak když se to přepočte na množství produkce, tak je spotřeba energie 1,5 -1,7 x vyšší a dochází k takzvanému „ekologickému paradoxu“, kdy ekologická výroba zanechává ekologickou stopu uhlíku 1,5 x větší než konvenční zemědělství, jak uvádí studie „Vývoj ekologického zemědělství v ČR v ekonomických souvislostech“ z Mendelovy univerzity z r. 2015. Ani s kritizovaným chovem skotu to není tak špatné z hlediska životního prostředí, jak se uvádí. Kráva sice produkuje CO2, ten se ale vrací zpět do atmosféry, odkud ho vzaly rostliny, které posloužily krávě jako krmivo. Ten by se i tak stejně uvolnil při rozkladu organické hmoty. Vypouští i metan, ten se ale během pár let rozloží a tak když se nezvyšuje počet krav, tak se množství metanu v atmosféře od krav také nezvyšuje a zůstává stále stejné. Naopak, my jsme snížili stavy skotu od r. 1990 o 60%, takže jsme snížili i množství metanu od našich krav v atmosféře také o 60%. Bylo také prokázáno, že kráva z intenzivního chovu krmená kvalitním krmivem vypouští o 40% metanu méně než ekologická kráva, krmená nekvalitní pící z rozkvetlé louky s vysokým podílem vlákniny.

Krajina, životní prostředí a české zemědělství

Dnešní generace pod padesát let v transatlantické společnosti se narodily už do doby, kdy potravin bylo vždy dostatek , nepoznaly co to je hlad a jsou přesvědčeny, že už to tak bude pořád. Většina lidí žije ve městech, poslední dobou se ale začínají stěhovat na venkov. Zemědělství přestává mít podle nich hlavní úkol výroby potravin, venkov má hlavně plnit environmentální funkci pro trávení volného času lidí. A tak se nekontrolovatelně zabírá půda pro výstavbu satelitních měst, nákupních center, rekonstruují se silnice s kruhovými objezdy, staví se chodníky. Chtějí žít na vesnici, ale vadí jim venkovský život, trocha bláta, v sezóně noční práce na polích, někdy zápach od zvířat. Z polních cest se dělají asfaltové cyklostezky a jak se dostanou zemědělci na pole nikoho moc nezajímá. Nejraději by měli všude kolem rozkvetlou louku s brouky a motýly a mokřady s obojživelníky. Dnes v době internetu má každý možnost nepřeberného množství povrchních informací a tak mainstream zastává názor, že za většinu problémů může zemědělství. Bylo několik let sucho, za které mohli zemědělci, dnes ale začalo pršet a příroda je stejně ochuzena o dešťovou vodu ze statisíců hektarů stavebních pozemků pod betonem a asfaltem, která se nemůže vsáknout a za dva týdny je v Hamburku. Za necelých sto let byl zastavěn milion hektarů půdy, nové nádrže na vodu se nestaví, od r. 1990 jsme nepostavili žádnou. Přitom každoroční ztráta vody z krajiny u zastavěných ploch představuje úbytek 3,5 miliardy m3, to je kapacita všech přehrad v zemi. Aby se zvýšilo zadržení vody, tak je názor zvýšit plochy travních porostů. Přitom naši předci měli louky jen v místech vysoké hladiny spodní vody, věděli, že utužený travní porost na suchém stanovišti zadržuje vodu méně než orná půda. Velké zemědělské podniky a velikost honů měly způsobit úbytek drobné zvěře. Přitom například u nás koroptve jsou, zatímco ve Švýcarsku již v r. 2018 vyhlásili koroptev za vyhynulý druh a to tam nemají ani velké zemědělské podniky a ani tam nebylo socialistické zemědělství. V loňském roce se přemnožili hraboši na Jižní Moravě a způsobily škody na porostech za dvě miliardy Kč, letos udělali škodu za jednu miliardu v Severních Čechách. Zemědělci měli zakázanou jejich likvidaci od životního prostředí, náhradu škod nedostali ale žádnou. Mainstream šel tak daleko, že dva nejmenovaní docenti Masarykovy univerzity napsali oslavný článek o prospěšnosti hraboše v krajině, to se to rozhoduje, když platí ten druhý. Jistě nechceme v zemědělství dopadnout tak, jako u lesů, kdy špatným hospodařením, ale hlavně nekritickou ochranou hodného brouka lýkožrouta, kdy jsme si ho namnožili a zničili téměř polovinu jehličnatých lesů.

Naše krajina vytvořená za staletí zemědělci je krásná a je jedna z nejhezčích v Evropě, a to přitom české zemědělství bylo vždy intenzivní ve srovnání s ostatními zeměmi. Jistě všichni chceme, aby naše zemědělství bylo prosperující a konkurence schopné, protože všechny vyspělé státy takové mají a je to základ prosperity celé společnosti. Jenom se musíme naučit skloubit ekonomiku produkce potravin a přitom udržet kvalitu životního prostředí.

Pro udržení pestrosti života v krajině by bylo vhodné v katastru každé obce vyčlenit 10-15% ploch ze zemědělské výroby pro ekologii ochránců přírody, kde by byl prostor pro brouky, motýly, hraboše, drobnou zvěř a také plocha pro rozkvetlou louku. Na ostatní ploše se musí umožnit moderní výroba, která bude konkurence schopná se světem. Evropa má spoustu jiných problémů, než jen zemědělství, a v budoucnu nebude ochotná dotovat ztrátovou ekologickou výrobu na většině ploch. Prostředky je potřeba přesměrovat na plošné rozšíření chytrého precizního zemědělství, které při špičkové nejmodernější technice s využitím výpočetní techniky a GPS dokáže ekonomicky vyrobit dostatek potravin a přitom zachovat kvalitní životní prostředí.

Zemědělství jako biologický obor se musí řídit biologickými zákony, které pracují ve složitých dlouholetých cyklech. Důsledky jejich porušení se neprojeví hned, tak jako se hned neprojevilo sucho, když jsme porušili koloběh vody v přírodě, hned se také neprojevilo poškození lesů. Jde o to, aby problémy v zemědělství začali řešit odborníci se znalostí věci, s dlouholetou zkušeností přímo ve výrobě, se znalostí venkovského života a zákonitostí biologického charakteru a ne ekologičtí nadšenci s povrchními znalostmi z internetu. Zde se mi chce doložit dovětek „a k tomu nám dopomáhej Bůh“.

Autor textu: Ing. Josef Kubiš, člen představenstva Agrární komory ČR