Karol Hrádela: Role sedmé velmoci může být pro ochranu spravedlnosti značná. Je jedinou nadějí v unikátním případu, u něhož se vystřídalo 10 soudců?

13.01.2016 19:10

V poslední době se zamýšlím nad zdánlivě nesouvisejícími problémy, které mají obtížně postřehnutelný, ale o to důležitější dopad na každého občana zvláště v předem neodhadnutelných mimořádných situacích. Ty nemůžeme nikdy vyloučit. Nekontrolovatelný přístup státní moci k jejím úkolům může vést k tragickým důsledkům.

Karol Hrádela: Role sedmé velmoci může být pro ochranu spravedlnosti značná. Je jedinou nadějí v unikátním případu, u něhož se vystřídalo 10 soudců?
Foto: Facebook Karola Hrádely
Popisek: Karol Hrádela

Velmi se mluví o potřebě posílit soudní samosprávu, tzv. odpolitizovat státní zastupitelství atd. Proti tomu se často argumentuje někdy skutečně či zdánlivě nepochopitelnými rozhodnutími státních orgánů a to zejména soudců a státních zástupců. Snaha o soudcovskou samosprávu a o přijetí nové právní úpravy pak bývá občas považována za snahu osob majících své zájmy na vynětí těchto orgánů z kontroly veřejností pro lepší prosazování jejich specifických zájmů. 

Nevím, zda až takto lze hodnotit snahu o přijetí těchto zákonů a zda je změna skutečně potřebná tak moc, jak se uvádí. Mám o tom pochybnosti. Zavedení soudcovské samosprávy by zřejmě vyžadovalo i změnu ústavy. Obavy z nových předpisů chápu a to přes vysoký respekt, který obecně mám k moci soudní, ale i k činnosti zastupitelství a policie. Existují však situace, kdy kontrola státních orgánů veřejností a možnost ovlivňovat jejich chod je důležitým principem ochrany práv občanů před zneužitím moci. Veřejnost a její vliv na justici nenarušuje chod státních orgánů a nezasahuje například ani do nezávislosti soudní moci. Pouze nelze dopustit, aby existoval kdokoliv, kdo by nepodléhal veřejné kontrole.

Znám případ odsouzené studentky, která tvrdí: „Odsoudili mne v Brně, přestože skutek mohl udělat i někdo jiný, koho konkrétně uvádím. To nikomu nevadí a nikdo toto neřešil. Navíc jsem k pomoci známému trestnou činností ani neměla rozumný důvod, zatímco k mému osočení důvod existoval. Jsem odsouzena za to, že jsem se odmítla přiznat. Pokud bych se přiznala, věc by státní orgány odklonily a já bych neměla záznam v trestním rejstříku.“ Plně ji chápu. I při hlavním líčení hovořil před kolegyní advokátkou státní zástupce o odklonu, ale studentka na své nevinně trvala. Odklonem je v trestním řízení podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, trestní příkaz, dále podmíněné odložení podání návrhu na potrestání a v řízení ve věcech mládeže odstoupení od trestního stíhání.

Rozumím, že se nechtěla přiznat a věřila soudům a spravedlnosti, že se budou věcí podrobně zabývat. Je pak logické, že se nechtěla křivě přiznat. Za svoji neotřesitelnou důvěru ve spravedlnost pak byla odměněna. Konečným důsledkem bylo mimo jiné i prodloužení jejího studia a značná ekonomická ztráta. Jí již důvěru k justici asi nikdo nevrátí. Možná Ústavní soud, kde je její stížnost. Při znalosti jeho občas nekonstantní judikatury dle mne vyvolané zejména jeho mimořádným přetížením a při stále klesající úspěšnosti ústavních stížností mám však své pochyby. O její případ se nezajímal nikdo. Na nikoho se neobracela s žádostí o pomoc, zejména nekontaktovala tisk. Prostě věřila ve spravedlnost.

Role tisku pro ochranu spravedlnosti v trestním řízení však může být značná. Sedmá velmoc dokáže přitáhnout pozornost nejen k tzv. populárním soudním řízením, ale i k těm, kde skutečně o něco jde, k řízením, které se v konečném důsledku mohou dotýkat nás všech. V listopadu loňského roku jeden můj klient, který již nemohl snášet dle svého přesvědčení neúnosný postup Okresního soudu v Havlíčkově Brodě a zejména zdejšího státního zastupitelství, dal trestní oznámení na osoby z justiční sféry, obrátil se emailem prostřednictvím předsedů Poslanecké sněmovny a Senátu na všechny poslance a senátory s bližší informací o věci, požádal o prověření případné kárné odpovědnosti osob spojených se soudem v jeho věci předsedu Krajského soudu v Hradci Králové jako nadřízeného soudního představitele, dal podnět ministru spravedlnosti, zřídil si vlastní webovou stránku http://slepa-spravedlnost-3.webnode.cz/. Na ní začal zveřejňovat důležité informace ze svého procesu. Taky jako studentka ztratil důvěru v justici, ale na rozdíl od ní za svoji nevinu začal veřejně bojovat. Klient zejména doufal, že o celou záležitost se začnou zajímat orgány Poslanecké sněmovny a Senátu, aby již do budoucna se nemohlo stát nikomu to, co jemu a došlo k odstranění legislativních komplikací. Jím odhalená skutečnost může přinést i značné národohospodářské škody a obnovu řady soudních řízení. Ta podle něj závažným způsobem narušuje důvěru v naši justici., Zároveň předpokládal, že se o věc začne zajímat i ministerstvo spravedlnosti. Moc jsem nepočítal, že uspěje, ale chápu ho. Dostat několikaletý nepodmíněný trest propadnutí většiny majetku atd. po procesu, kterého jsem se stal svědkem? Ostudná představa…

Havlíčkův Brod spadá administrativně do kraje Vysočina, jeho okresní soud pod Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Z kraje Vysočina bylo zvoleno 11 poslanců -2 z ANO, 3 z ČSSD, 1 z KDU-ČSL, 2 z KSČM, 1 z ODS, 1 z TOP 09-Starostů, 1 z Úsvitu. Senátorský obvod, do kterého spadá i území, kde soudí Okresní soud v Havlíčkově Brodě, zahrnuje dva senátorské obvody - obvod č. 40, senátor Ing. Jaromír Strnad z ČSSD a obvod č. 40, Ing. Jan Veleba.

Průběh šetření jeho podnětů byl ze začátku dle mých předpokladů podobný tomu, jak státní orgány nakládaly v minulosti s jeho návrhy na prokázání jeho neviny. Státní zastupitelství v Hradci Králové odkaz na podezření z konkrétní trestné činnosti údajně poškozených a představitelů justice prohlásilo za součást obhajoby, ministerstvo spravedlnosti z vlastní iniciativy vůči klientovi do dnes nereagovalo, předseda soudu prostřednictvím místopředsedy předal věc k vyřízení předsedkyni soudu, vůči níž zejména stížnost směřovala. Prostě, ne až tak výjimečná klasika.

Těsně před vánočními svátky vyšel v časopise Týden klientovou stránkou inspirovaný zajímavý článek s dlouhým názvem: „Soudil ten, kdo šel zrovna kolem. S trochou ironie lze takto shrnout kauzu nepravomocně odsouzeného Jana Gory obžalovaného z podvodu. U unikátního případu se již vystřídalo deset soudců. A kauza stále nekončí.“ A začaly se dít věci. O případ, o kterém do té doby nikdo moc nevěděl, neměl čas či chuť se zajímat, se začali zajímat mnozí včetně ústavních činitelů.

Z poslanců zvolených z kraje Vysočina o kauzu projevil zájem jediný – poslanec Josef Zahradníček z KSČM. Předseda jeho poslaneckého klubu zároveň včera odeslal klientovi následující email: „Děkujeme jménem klubu Komunistické strany Čech a Moravy v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky za Váš email, postoupený všem poslaneckým klubům Kanceláří Poslanecké sněmovny. Bereme jej na vědomí.“ Žádný jiný poslanec z tohoto kraje se zřejmě o věc nezajímá, respektive klienta ani nekontaktoval a ani nebyl na soudním jednání. To klienta zaráží zejména v souvislosti s poslankyní ODS a bývalou starostkou a stále ještě zastupitelkou Havlíčkova Brodu, která pro některé soudce – přísedící vystupující v této věci - sama hlasovala. Přesto však nelze situaci hodnotit z hlediska zájmů poslanců negativně. Klient již ví, že s celou záležitostí se seznamují poslanci z dalších dvou stran, u nichž lze z profesního důvodu či pro zařazení v příslušném orgánu Poslanecké sněmovny zájem o to, co ohrožuje justici, očekávat. Jde o předsedkyni podvýboru pro justici Poslanecké sněmovny a bývalou ministryni spravedlnosti a špičkovou odbornici na trestní právo profesorku Válkovou z Ano 2011 a člena tohoto podvýboru z Úsvitu Marka Černocha. Zda jimi zjištěné poznatky ovlivní jejich postup při projednávání justičních zákonů v Poslanecké sněmovně, samozřejmě nevím. Možná ano. Stejně tak nevylučuji, že zástupci ostatních stran působících v Parlamentu se například zúčastní soudního jednání. Nezájem ČSSD, KDU-ČSL, Top 09 a Starostové, ODS pak doposud vypadá velmi zvláštně, jde-li o tak důležité otázky pro naši justici, jako se ukazují v této věci. Nelze vyloučit, že tak, jak včera klienta kontaktoval poslanecký klub KSČM, že tak učiní i jiné poslanecké kluby a že i poslanci z jiných stran požádají o podrobnější informace a dokumenty k této věci, když v tomto týdnu jedná řada orgánů Poslanecké sněmovny a to včetně podvýboru pro justici projednávající informace o zvolené strategii v oblasti reformy justice (Bílá kniha a další). Třeba o věc projeví zájem i někdo z příslušného orgánu senátu, když dnes Senát zahajuje svoji 18. schůzi.

Podrobnosti o tom, co se děje, začal zjišťovat jeden ze dvou zdejších senátorů a zároveň předseda Strany Práv Občanů Veleba, druhý pravděpodobně ne. Z orgánů Senátu, ke kterým patří posuzování justice, se neozval nikdo. Ministerstvo spravedlnosti vůči klientovi dodnes z vlastní iniciativy nereagovalo. Až včera se po spoustě pokusů o telefonický kontakt dozvěděl, že ministerstvo věc bude zřejmě šetřit s vyžádáním spisu až po té, co rozsudek nabude právní moci.

Vázat řešení upozornění na možné kárné provinění představitelů justice až na právní moc soudního rozhodnutí nepovažuji za správné. Když by jiný soud následně věc řešil, mohly by být podklady ministerstvu doručeny až tehdy, když by mohlo dojít k případnému promlčení kárného provinění.

Je pravděpodobné, že bez již zmiňovaného článku v tisku by se asi nikdy nezačali zákonodárci zajímat o to, co se skutečně pod povrchem v justici děje. Někdy to velmi… Snad poznatky z tohoto případu, který je skutečně šokující, ve své praxi využijí. Jde o nás všechny.

Až budu tento čtvrtek od 9,30 hod. u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice uzavírat přednes odůvodnění svého odvolání, budu mít zvláštní pocit. Nikdy v životě jsem nepřednášel odůvodnění odvolání tři dny, stejně jako nikdy jsem nenapsal odůvodnění odvolání o 160 stranách. Budu si přát jediné:

Ať zvítězí spravedlnost a ať v budoucnu dojde k potrestání skutečných pachatelů trestné činnosti a dalších osob nerespektujících právo a ať již nikdy nezažiji, aby nastalo tolik zvláštních skutečností v jednom jediném soudním řízení byť s poškozenými pro různé tři trestné činy – podvod, lichvu a křivé svědectví. Z nich pro ilustraci vyjímám:

a) obžalovaný byl zřejmě odňat svému zákonnému soudci, když v jeho věci od podání obžaloby do vynesení rozsudku soudu prvního stupně rozhodovalo v senátech soudu nalézacího 10 soudců, přičemž pouze u 2 předsedů senátu je z trestního spisu zřejmé, proč nepokračovali v rozhodovací činnosti (podjatost), když navíc 7 soudců přísedících bylo většinou vybráno v rozporu s příslušným rozvrhem práce, když nejen poslední 2, kteří spolu s předsedkyní senátu rozhodovali o vině a trestu, byli dokonce z jiného soudního oddělení, než mělo věc přiděleno,

b) dle přesvědčení obžalovaného mu státní orgány včetně nalézacího soudu vědomě bránily v zabezpečení důkazů o jeho nevině cíleným nezabezpečováním relevantních důkazů, či přímým odmítnutím poskytnout pro obhajobu důležité informace. Obžalovaný chtěl získat pro svoji obhajobu nezbytné informace, které přes jeho opakované návrhy nezabezpečila ani policie a ani státní zastupitelství. Proto v zoufalství z neochoty státu opatřovat všechny relevantní důkazy chtěl využít zákon o veřejném přístupu k informacím. Kromě nalézacího soudu mu všechny soudy vyhověly. Tam, kde se jednalo o něm, však neuspěl. Nalézací Okresní soud v Havlíčkově Brodě obdržel v roce 2014 celkem 27 žádostí o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. U nich v 6 případech bylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti či o částečném odmítnutí, když v 1 případě bylo podáno odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

Obžalovanému bylo předsedkyní nalézacího senátu z titulu předsedkyně soudu odmítnuto všech 5 jeho žádostí, ačkoliv analogickým žádostem jiných osob o poskytnutí informací stejného charakteru odpovědi Okresní soud v Havlíčkově Brodě prokazatelně vyhověl,

c) ve věci tzv. křivé výpovědi v jiné věci nemohl za celé trestní řízení obžalovaný klást otázky některým údajně v ní poškozeným,

d) soud neustanovoval soudní znalce, ač to obžalovaný navrhoval,

e) soud nevyhodnotil pokus, jehož dokumentace je ve spise, když tato vylučuje minimálně v jednom případě spáchání trestného činu ze strany obžalovaného,

f) protokolace průběhu hlavního líčení nebyla řádná a prokazatelně neodpovídá v zásadních věcech zvukovým záznamům z hlavního líčení,

g) nalézací soud v protokolech a to stejně jako později v rozsudku neuvedl zcela zásadní skutečnosti, které zazněly v soudní síni, 

h) soud ve svém postupu de facto omezoval kontrolu své rozhodovací činnosti veřejností, když navíc nalézací soud fakticky nemohl projednat argumenty obhajoby. V závěrečný den hlavního líčení státní zástupce a zástupci poškozených hovořili 16 minut a 8 vteřin. Obhájci obžalovaného a obžalovaný argumentovali 4 hodiny 42 minut a 33 vteřin. To vše údajně stačili projednat soudci ihned po jejich přednesu v poradě, která trvala maximálně 17 minut 23 vteřin.

Při vyhlašování rozsudku vlastní rozhodnutí o vině četl soud 29 minut, odůvodnění trvalo 3 min 25 vteřin a to včetně poučení o opravných prostředcích a z vlastního odůvodnění přitom na odůvodnění viny připadlo pouhá 1 minuta 29 sekund a na vysvětlení výše trestu a možnosti odvolání připadlo 1 minuta 59 vteřin,

i) soud se v rozsudku nevypořádal s tím důležitým, co zaznělo v hlavním líčení,

j) soud dostatečně nehodnotil charakter údajně poškozených a rozpory v jejich tvrzeních, 

k) z 18 osob navržených obžalobou (svědci a poškození) nalézací soud předvolal všech 18. Z navržených se 3 nedostavili a 2 nevypovídali nebo si téměř nic nepamatovali. Z 13 fakticky vypovídajících vypovídalo proti obžalovanému 11 osob, 2 ve prospěch obžalovaného. Z 27 obhajobou navržených zásadních svědků soud předvolal pouze 11. 

l) všechny netrestané osoby nemající ekonomický zájem na výsledku řízení vypovídaly ve prospěch obžalovaného. Proti němu hovořili pouze poškození, opatrovnice a částečně bývalá manželka poškozeného, když v jejich výpovědích byly značné rozpory, přičemž všichni měli ekonomický zájem na jeho odsouzení.

m) z údajně podvedených a dle nalézacího soudu zcela věrohodných 6 lidí bylo, jak zjistila obhajoba, trestáno 5 a nebyla trestána pouze jedna paní, která dle jiného soudu manipulovala s důkazy o prováděných platbách, takže ve skupině údajně podvedených není nikdo, kdo by se v minulosti nedopustil protiprávního jednání směřujícího ke svému obohacení na úkor jiné osoby odlišné od obžalovaného a většina údajně podvedených navíc byla v minulosti odsouzena, 

n) ve věci lichvy několikanásobně trestaný údajně poškozený prokazatelně koordinoval svůj postup proti obžalovanému s dalšími osobami,

o) i osoby, vůči nimž obžalovaný údajně křivě vypovídal, jsou nedůvěryhodné, když jeden poškozený krátil tržby, další byl odsouzen pro majetkové delikty včetně úvěrového podvodu, další opakovaně klamala soud a své věřitele v insolvenčním řízení, když ani v jednom případě neuvedla, že obdržela 200 000 před podáním návrhu na svoji insolvenci.

Jako obhájce nedokáži i pro způsob vyřizování stížností a podnětů svého klienta mu vysvětlit, že je jeho věc spravedlivě projednávaná a že se nemá obracet na politiky a tisk. Jsem zvědav, jak se tento unikátní případ bude vyvíjet a zda se v soudní síni podobně jako v minulosti zase vyskytnou hromadné sdělovací prostředky, v nichž vidí můj klient jedinou naději pro spravedlivé rozhodování. Zda oprávněnou, nevím.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…