A je dobré se někdy podívat na programy, předvolební hesla a sliby. Ne primárně kvůli tomu, abychom pak mohli kontrolovat, zda ten který zvolený subjekt nebo politik své sliby dodržel. Ono totiž často není pro společnost, pro svobodu a pro prosperitu nejhorší to, když politik na své sliby zapomene a nedodržuje je. Horší může být, když se je snaží skutečně dodržet a když k tomu dostane ve volbách sílu.

Stačí se podívat do zahraničí, zejména na právě skončené volby v Británii a ve Francii. Kvůli specifikům tamních volebních systému sice zdaleka nemusí volební subjekt, který obdrží nejvíc hlasů od voličů, být skutečným vítězem voleb, protože tím se stane ten, kdo získá největší počet mandátů. Volební systémy mohou závislost mezi počtem hlasů a počtem mandátů zcela pokřivit (třeba jasný vítěz francouzských voleb podle počtu hlasů získal až třetí nejvyšší počet mandátů v parlamentu), ale všichni pravidla předem znají a holt s nimi musí počítat.

Podle tohoto zásadního kritéria volby v obou důležitých zemích, stálých členech Rady bezpečnosti OSN, jaderných velmocech a ekonomických a vojenských mocnostech vyhrály silně levicové až ultralevicové síly. Ona předpona „ultra“ je v této souvislosti použita především proto, že jejich soupeři byli vesměs také vlevo, jen ne tak moc a tak zjevně. Tak ultra.