Díky tomu už i nereligionisté znají rozdíl mezi hidžábem či čádorem a burkou nebo nikábem.

Domnívám se ale, že téma se víc než módní policie a znalců náboženství týká sociologů a psychologů. Debata, již vedeme, totiž ve skutečnosti není o dvou muslimkách, které mají pocit, že jim někdo brání ve víře, ale o nás samotných.

Není ostatně náhoda, že názorová hranice vede napříč stranami. V hnutí Starostové a nezávislí se odlišně vyjádřili Petr Gazdík a Stanislav Polčák, v sociální demokracii se neshodla Michaela Marksová s Marcelem Chládkem.

V České republice nemáme – ani v brzké době nevyhlížíme – problém s rozpínáním agresivních islamistů. Muslimy pravidelně provokuje prezident Miloš Zeman, když vede paralelu mezi islámem a terorismem, leč jedinou odezvou zatím byly protesty velvyslanců arabských zemí.

Příliv turistů z Blízkého a Středního východu se nezmenšil a počet Arabů žádajících o trvalý pobyt nestoupl. Za hranicemi jsme vnímáni jako civilizovaná země, jen z lehce xenofobním – ale řekněme spíš česky „opatrným“ či „nedůvěřivým“ – obyvatelstvem.