Díky tomu už i nereligionisté znají rozdíl mezi hidžábem či čádorem a burkou nebo nikábem.
Domnívám se ale, že téma se víc než módní policie a znalců náboženství týká sociologů a psychologů. Debata, již vedeme, totiž ve skutečnosti není o dvou muslimkách, které mají pocit, že jim někdo brání ve víře, ale o nás samotných.
Není ostatně náhoda, že názorová hranice vede napříč stranami. V hnutí Starostové a nezávislí se odlišně vyjádřili Petr Gazdík a Stanislav Polčák, v sociální demokracii se neshodla Michaela Marksová s Marcelem Chládkem.
V České republice nemáme – ani v brzké době nevyhlížíme – problém s rozpínáním agresivních islamistů. Muslimy pravidelně provokuje prezident Miloš Zeman, když vede paralelu mezi islámem a terorismem, leč jedinou odezvou zatím byly protesty velvyslanců arabských zemí.
Příliv turistů z Blízkého a Středního východu se nezmenšil a počet Arabů žádajících o trvalý pobyt nestoupl. Za hranicemi jsme vnímáni jako civilizovaná země, jen z lehce xenofobním – ale řekněme spíš česky „opatrným“ či „nedůvěřivým“ – obyvatelstvem.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz