Marek Řezanka: S kým nejsme na jedné palubě…

Buran proti elitáři?

Budeme svědky souboje dvou rozdílných postojů a koncepcí. Na jedné straně je zde představitel vítězného tažení Svobodných do Evropského parlamentu, Petr Mach. Na straně druhé stojí sociolog Petr Hampl, jenž se stylizuje do role „obyčejného burana“ a netají svým příklonem k IVČRN a bývalému Úsvitu přímé demokracie.

Svobodní rozhodnou, zda svůj další osud spojí se svým dosavadním konsistentním vystupováním, nebo zda vsadí na lákavou kartu odporu proti islámu a přijímání uprchlíků.

Pod Machovým vedením Svobodní zřetelně deklarují, že IVČRN není jejich parketou: „Odmítáme aplikaci kolektivní viny. Trestné činy musí být posuzovány individuálně. Jsme proti plošnému odsuzování skupin na základě náboženství, národnosti či etnika.“

Co by nesvedla ani princezna Koloběžka…

Někteří zajásají, že Hampl je tím, kdo v případě spojení s IVČRN a případně dalšími antiislámskými subjekty v ČR může stranu dovést k výraznému volebnímu úspěchu i na celorepublikové úrovni. Má to jedinou chybu – naprostou nevěrohodnost pana Hampla.

Přibližme si, jak se Hampl stavěl k programu strany, který nyní hodlá (nebo nehodlá?) zásadně měnit: „Svobodní jsou strana, jak má být. Velký počet členů, důsledně demokratická struktura, promyšlený program, naprosto žádné skandály… a konečně po letech profesionální kampaň a stoupající preference. Podle svého nejlepšího svědomí je mohu doporučit jako skvělou volbu. Úsvit nabízí kandidáty bez minulosti a velmi nejasných názorů, má v programu pár vyložených hloupostí, a navíc působí dojmem, že se jim hroutí volební kampaň, ale rozhodně zaslouží ocenění svým zápalem pro přímou demokracii. Takže ani tady neuděláte velkou chybu.“

Podívejme se tedy na některé zásadní programové body Svobodných, s nimiž by měl být Hampl na základě výše uvedeného prohlášení naprosto v souladu:

NATO představuje odlišné východisko pro řešení sporů a krizových situací oproti Evropské unii. Oba přístupy (konsensus všech členů versus majorizace a různá kvóra pro blokační minority vycházející z budování nevraživé rovnováhy a vyvažování) jsou do značné míry protikladné a neslučitelné. Právě proto, že důsledný respekt k svrchovanosti je součástí politické filosofie NATO, dávají této alternativě Svobodní přednost. Svobodní považují filosofii NATO za východisko pro Evropu, na základě kterého by se analogicky měly budovat vztahy mezi velkými, středními a malými státy.

Inspirováni teorií konstituční ekonomie a úspěšnou aplikací ústavních fiskálních limitů, které existují v řadě zemí, navrhujeme prosazovat ústavní zákon o rozpočtové kázni, který by ztěžoval vládám přijímat deficitní rozpočet.

Svobodní chtějí zásadním způsobem omezit státní přerozdělování. Proto přicházejí s plánem zásadního omezení daní (zrušení několika z nich) a zásadním omezením státem přerozdělovaných výdajů.

Navrhujeme sjednotit DPH na sazbě 15%.

Dnešní státem regulované a organizované zdravotnictví je neslučitelné s principy svobody, odpovědnosti a spravedlnosti, na nichž stojí politická filosofie Svobodných. Cílem Svobodných je transformovat stávající systém tzv. zdravotního pojištění na systém skutečného pojištění. Základním východiskem pro skutečnou změnu ve zdravotním pojištění musí být oddělení základního povinného pojištění od individuálního pojištění.

Sociální politika nesmí být dominantní úlohou státu. Pomoc bližnímu je odpovědností jednotlivce, rodiny a soukromoprávních spolků.

Svobodní jsou pro zásadní ústup státu od provádění sociální politiky, která je drahá pro daňové poplatníky a demotivační pro příjemce sociálních dávek.

Na nemocenské pojištění stát vynakládá desítky miliard. Svobodní prosazují, aby nemocenské pojištění bylo pro zaměstnance dobrovolné stejně, jako je dnes dobrovolné pro osoby samostatně výdělečně činné.

Invalidní důchody jsou příliš často zneužívány. Svobodní jsou pro spravedlivé a přesné posuzování nároků na invalidní důchod, aby jej dostali ti, kteří jej opravdu potřebují, ale aby se invalidní důchod nestával bezpracným příjmem pro někoho, kdo by si byl schopen vydělat vlastní prací.

Stát vyplácí miliony starobních a statisíce vdovských a vdoveckých důchodů s celkovými výdaji většími než je pětina státního rozpočtu. Toto číslo dále narůstá s ohledem na proces tzv. stárnutí populace. Cílem Svobodných je zvýšit osobní odpovědnost, stát má ponechat občanům prostředky pro hledání individuálního řešení.

Svobodní jsou přesvědčeni, že vysoká nezaměstnanost je primárně důsledkem demotivačního systému sociálních dávek a svazující pracovní legislativy.

Absolvováním vysoké školy člověk zlepšuje své vyhlídky na trhu práce nebo naplňuje svůj osobní zájem o daný obor. Svobodní jsou proto jednoznačně pro zavedení školného na univerzitách a vysokých školách.

Jak NATO?

Začněme vztahem k NATO. To je zrovna bod, kde Hampl rétoricky uplatňuje zcela opačné stanovisko od programového prohlášení Svobodných: „Pokud by to někdo myslel s obranou českých zemí vážně, musel by co nejrychleji vystoupit z NATO a začít budovat vlastní armádu. Nejspíš kombinaci domobrany, elitních speciálních jednotek a nejspíš i vlastní jaderné síly. V zájmu občanů České republiky je intenzivní obchod a případně i obranné spojenectví s Ruskem. Zdůrazňuji, že tím nemyslím podřízenost, ale skutečné spojenectví.“

Osobně považuji NATO za organizaci, která již neplní své poslání a ze své podstaty ho ani plnit nemůže. Vznikla šest let před založením Varšavské smlouvy a existuje dalších čtyřiadvacet let po jejím rozpadu. Skutečně chceme zapomenout na studenoválečný konflikt? Potom bychom měli hledat jiné obranné pakty – a ne si uměle pěstovat nepřítele v podobě Ruska či Číny. Taková politika pouze stupňuje napětí na mezinárodní scéně – a nepřispívá k mírovému soužití.

Stejně tak je ale třeba varovat před novodobým „koncertem velmocí“. Ten by menším státům příliš klidu a bezpečí nedodal.

Pan Hampl sice zdůrazňuje, že chce pakt s Ruskem, který nebude založen na podřízeném vztahu České republiky – již ale nedodává, jakým způsobem chce tento vztah zajistit. Nebyli jsme snad po roce 1989 stokrát ujišťování, že USA budeme rovnoprávným partnerem?

Svobodní sociální?

Hampl patří k těm, kteří dokola opakují, jak vládní strany nehájí sociální program. V tom má pravdu. Ale opět – nedodává „B“. Totiž, že program Svobodných, který opěvuje a o němž prohlásil, že ho může podle svého nejlepšího svědomí doporučit, je krajně asociální. Vytyčuje si úplnou likvidaci sociálního státu. Není náhodou mottem Hampla a IVČRN tvrzení, že uprchlíci nám zničí náš sociální stát? Jinými slovy, že bychom náš sociální stát (respektive, co z něj zůstává) měli hájit?

V tom případě ale není možné, aby Svobodní osekávali mandatorní výdaje, prosazovali jednotnou DPH na 15 % (a podali si tak ruce s Modrou šancí ODS či „novým“ Fialovým evergreenem o tom, jak to ODS rozbalí), škrtali sociální dávky pro potřebné a zdravotní služby a vzdělání zpřístupnili toliko bohatým. Toto by nedokázala skloubit ani oblečená neoblečená princezna Koloběžka.

„Rozpočtovou kázeň“ nám snad již dostatečně předvedli ODS s TOP09 po boku, abychom věděli, kdo koho umravní – a čí mravy naopak zůstanou velmi volné.

„Levný stát“, nezaměstnaní jako novodobí nevolníci, zhroucení důchodového i zdravotního systému, předělávání handicapovaných na „zdravé“, nedostupné vysoké školy pro ty, kdo nejsou z bohatých poměrů – to tu přece již prosazovala TOP09. Tedy strana, jíž právě kvůli této politice dnes skoro nikdo nevěří deklarovanou humanitu a považuje ji za falešné a prázdné gesto (jak by poznamenal V. Klaus).

Na tomto programu pan Hampl nic měnit nehodlá. To by nevstupoval do takto vymezené strany.

Jak poznáme elitáře?

Je poněkud úsměvné, když Hampl píše: „Příslušníci elit jsou většinou chytří, vzdělaní, schopní a kultivovaní. Umí proniknout do médií, umí si sáhnout na dotační peníze, umí využívat regulací ve svůj prospěch. Mohou se ucházet o místa kapitánů korporací či vysokých evropských byrokratů. To jsou ti, kdo v posledních 10 letech určují podobu EU a kdo na tom vydělávají.“

Přesně toto totiž pan Hampl splňuje. Je chytrý a vzdělaný – a než se uměle stylizoval do role „burana“, vystupoval kultivovaně. Do médií proniká a o moc usiluje. Touží být součástí elity – třebaže jiné než té, již chce svrhnout a nahradit.

Metaforicky řečeno, je to vlk převlečený za ovci.

Hampl: Nečas jen špatně komunikoval…

Zapomínat bychom neměli ani na Hamplův postoj k takzvaným církevním restitucím: „Chtěl jsem takto neobratně poukázat na dvě srovnatelné situace. Když ústavní soud nařídil prezidentovi, aby podepsal Lisabonskou smlouvu, podřídil se. Byť s pořádným zamračením. Když stejný ústavní soud nařídil dotáhnout církevní restituce, jsou některé politické strany (i někteří diskutující) toho názoru, že rozsudek má být ignorován. Kdyby Petr Nečas normálně komunikoval, řekl by lidem asi tohle: „Vypořádání církevních restitucí nařídil ústavní soud, takže to musíme udělat, ať chceme nebo nechceme. Teď jde jen o to najít takovou podobu, která přispěje k tomu, že majetek bude dobře spravován a že navrácení povede ke vzniku nových pracovních míst.“

Takže podle pana Hampla jediný problém schválení církevních restitucí byla špatná komunikace P. Nečase? Kde jenom jsem již tento argument slyšel? Lenku Procházkovou by tímto jistě nepotěšil. Naprosto totiž u Hampla postrádám kritiku schváleného zákona – tedy porušení hranice dané datem 25. 2. 1948 či obejití první pozemkové reformy z roku 1919.

Nevšiml jsem si, že by pana Hampla v případě „církevních restitucí“ znepokojila zcela protichůdná stanoviska ústavních soudců.

Petr Mach k problematice církevních restitucí píše: „Ačkoliv křivdy se mají napravovat, je potřeba se vyvarovat toho, aby to bylo za cenu vzniku křivd nových. Nelze tedy vyplácet finanční odškodnění, aniž by nevznikla křivda na současných a budoucích daňových poplatnících, kteří nenesou na křivdách minulosti podíl.“

Strana pro „dolních deset milionů“?

Strana svobodných je subjektem, kde mají nemalé slovo pravicoví libertariáni. Drží se již překonané ideologie „volného trhu“, kterou velmi trefně zkritizoval například P. C. Roberts, a to z pozice pravicové.

Je to subjekt, který přišel mimo jiné s projektem Liberlandu, jenž se jaksi neslučuje s programovým bodem strany o nevměšování v případě zahraniční politiky. „Sousední státy“ Liberlandu nesou existenci tohoto projektu s viditelnou nevolí (v době uprchlické vlny na Balkáně dvojnásob). V sociální oblasti stojí ještě více napravo než TOP09 – jinými slovy – volit Svobodné značí volit asociální politiku. S Hamplem nebo bez Hampla. Toto by si měli uvědomit všichni ti, kteří se přesvědčují, že hlavním problémem je migrační vlna – a vše ostatní je pod jejich rozlišovací schopnost.

Zvláště by si to měli uvědomit, až si přečtou Konvičkova slova, která pan Hampl cituje: „Obracím se na vás, kdo jste hlasovali pro Českou stranu sociálně-demokratickou. Chtěli jste spravedlivější společnost, fungující stát a zastání pro chudé lidi. To jsou dobré věci. Ale co dostáváte? Místo péče o naše chudé je ze státních peněz financován příchod islámských radikálů. Stovky milionů pro profesionální aktivisty. Islámské šátky na školách. Perspektiva náboženských vražd a neuvěřitelnou aroganci muslimských kolonistů vůči místním lidem. To má být ta spravedlivější společnost?“

Svobodní jsou přirozenou volbou pro bohaté a zajištěné. Pro ty, kteří na nezaměstnané, bezdomovce či zaměstnance dožadující se svých sociálních práv pohlížejí jako na lůzu. Pro ty, kteří ke svému pocitu bezpečí potřebují NATO. Pro ty, kteří si přejí, aby pro většinu společnosti vzdělání ani zdravotní péče dostupné nebyly. Pro ty, kdo se považují za elitu.

Otázka k nezaplacení: Chtěli jste spravedlivější společnost, fungující stát a zastání pro chudé lidi. To jsou dobré věci. Ale co dostanete od Svobodných?

Zastání chudých a obecně potřebných to nebude.

Nemluvě o tom, že Konvička hovoří o šátcích na školách jako něčem, co už u nás existuje. O něčem, co dostáváme. Poněkud odtržené od reality. Krásně tu můžeme pozorovat odklon od problému zásadního (povahy sociální) k zástupnému (povahy náboženské).

Nevolme již proti svým zájmům

Zajímá-li nás – či dokonce pálí – ona otázka sociální, je na základě výše uvedeného textu zřejmé, že Svobodní pro nás řešením nejsou – a nebudou jím ani v případě zvolení pana Hampla do čela. Jsem přesvědčen, že je na čase, abychom přestali volit proti svým zájmům. Kolikrát jsme již dali šanci ODS či TOP09? Neopakujme stejnou chybu u Svobodných jenom proto, že si obléknou na první pohled lidový kabát. Brzy ho totiž pověsí na věšák – to by ale pro nás již bylo pozdě.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami