Buran proti elitáři?

Budeme svědky souboje dvou rozdílných postojů a koncepcí. Na jedné straně je zde představitel vítězného tažení Svobodných do Evropského parlamentu, Petr Mach. Na straně druhé stojí sociolog Petr Hampl, jenž se stylizuje do role „obyčejného burana“ a netají svým příklonem k IVČRN a bývalému Úsvitu přímé demokracie.

Svobodní rozhodnou, zda svůj další osud spojí se svým dosavadním konsistentním vystupováním, nebo zda vsadí na lákavou kartu odporu proti islámu a přijímání uprchlíků.

Pod Machovým vedením Svobodní zřetelně deklarují, že IVČRN není jejich parketou: „Odmítáme aplikaci kolektivní viny. Trestné činy musí být posuzovány individuálně. Jsme proti plošnému odsuzování skupin na základě náboženství, národnosti či etnika.“ 

Co by nesvedla ani princezna Koloběžka…

Někteří zajásají, že Hampl je tím, kdo v případě spojení s IVČRN a případně dalšími antiislámskými subjekty v ČR může stranu dovést k výraznému volebnímu úspěchu i na celorepublikové úrovni. Má to jedinou chybu – naprostou nevěrohodnost pana Hampla.

Přibližme si, jak se Hampl stavěl k programu strany, který nyní hodlá (nebo nehodlá?) zásadně měnit: „Svobodní jsou strana, jak má být. Velký počet členů, důsledně demokratická struktura, promyšlený program, naprosto žádné skandály… a konečně po letech profesionální kampaň a stoupající preference. Podle svého nejlepšího svědomí je mohu doporučit jako skvělou volbu. Úsvit nabízí kandidáty bez minulosti a velmi nejasných názorů, má v programu pár vyložených hloupostí, a navíc působí dojmem, že se jim hroutí volební kampaň, ale rozhodně zaslouží ocenění svým zápalem pro přímou demokracii. Takže ani tady neuděláte velkou chybu.“ 

Podívejme se tedy na některé zásadní programové body Svobodných, s nimiž by měl být Hampl na základě výše uvedeného prohlášení naprosto v souladu:

NATO představuje odlišné východisko pro řešení sporů a krizových situací oproti Evropské unii. Oba přístupy (konsensus všech členů versus majorizace a různá kvóra pro blokační minority vycházející z budování nevraživé rovnováhy a vyvažování) jsou do značné míry protikladné a neslučitelné. Právě proto, že důsledný respekt k svrchovanosti je součástí politické filosofie NATO, dávají této alternativě Svobodní přednost. Svobodní považují filosofii NATO za východisko pro Evropu, na základě kterého by se analogicky měly budovat vztahy mezi velkými, středními a malými státy.

Inspirováni teorií konstituční ekonomie a úspěšnou aplikací ústavních fiskálních limitů, které existují v řadě zemí, navrhujeme prosazovat ústavní zákon o rozpočtové kázni, který by ztěžoval vládám přijímat deficitní rozpočet. 

Svobodní chtějí zásadním způsobem omezit státní přerozdělování. Proto přicházejí s plánem zásadního omezení daní (zrušení několika z nich) a zásadním omezením státem přerozdělovaných výdajů.

Navrhujeme sjednotit DPH na sazbě 15%.

Dnešní státem regulované a organizované zdravotnictví je neslučitelné s principy svobody, odpovědnosti a spravedlnosti, na nichž stojí politická filosofie Svobodných. Cílem Svobodných je transformovat stávající systém tzv. zdravotního pojištění na systém skutečného pojištění. Základním východiskem pro skutečnou změnu ve zdravotním pojištění musí být oddělení základního povinného pojištění od individuálního pojištění.

Sociální politika nesmí být dominantní úlohou státu. Pomoc bližnímu je odpovědností jednotlivce, rodiny a soukromoprávních spolků.

Svobodní jsou pro zásadní ústup státu od provádění sociální politiky, která je drahá pro daňové poplatníky a demotivační pro příjemce sociálních dávek.

Na nemocenské pojištění stát vynakládá desítky miliard. Svobodní prosazují, aby nemocenské pojištění bylo pro zaměstnance dobrovolné stejně, jako je dnes dobrovolné pro osoby samostatně výdělečně činné.

Invalidní důchody jsou příliš často zneužívány. Svobodní jsou pro spravedlivé a přesné posuzování nároků na invalidní důchod, aby jej dostali ti, kteří jej opravdu potřebují, ale aby se invalidní důchod nestával bezpracným příjmem pro někoho, kdo by si byl schopen vydělat vlastní prací.

Stát vyplácí miliony starobních a statisíce vdovských a vdoveckých důchodů s celkovými výdaji většími než je pětina státního rozpočtu. Toto číslo dále narůstá s ohledem na proces tzv. stárnutí populace. Cílem Svobodných je zvýšit osobní odpovědnost, stát má ponechat občanům prostředky pro hledání individuálního řešení.

Svobodní jsou přesvědčeni, že vysoká nezaměstnanost je primárně důsledkem demotivačního systému sociálních dávek a svazující pracovní legislativy.

Absolvováním vysoké školy člověk zlepšuje své vyhlídky na trhu práce nebo naplňuje svůj osobní zájem o daný obor. Svobodní jsou proto jednoznačně pro zavedení školného na univerzitách a vysokých školách.

Jak NATO?

Začněme vztahem k NATO. To je zrovna bod, kde Hampl rétoricky uplatňuje zcela opačné stanovisko od programového prohlášení Svobodných: „Pokud by to někdo myslel s obranou českých zemí vážně, musel by co nejrychleji vystoupit z NATO a začít budovat vlastní armádu. Nejspíš kombinaci domobrany, elitních speciálních jednotek a nejspíš i vlastní jaderné síly. V zájmu občanů České republiky je intenzivní obchod a případně i obranné spojenectví s Ruskem. Zdůrazňuji, že tím nemyslím podřízenost, ale skutečné spojenectví.“ 

Osobně považuji NATO za organizaci, která již neplní své poslání a ze své podstaty ho ani plnit nemůže. Vznikla šest let před založením Varšavské smlouvy a existuje dalších čtyřiadvacet let po jejím rozpadu. Skutečně chceme zapomenout na studenoválečný konflikt? Potom bychom měli hledat jiné obranné pakty – a ne si uměle pěstovat nepřítele v podobě Ruska či Číny. Taková politika pouze stupňuje napětí na mezinárodní scéně – a nepřispívá k mírovému soužití.

Stejně tak je ale třeba varovat před novodobým „koncertem velmocí“. Ten by menším státům příliš klidu a bezpečí nedodal.

Pan Hampl sice zdůrazňuje, že chce pakt s Ruskem, který nebude založen na podřízeném vztahu České republiky – již ale nedodává, jakým způsobem chce tento vztah zajistit. Nebyli jsme snad po roce 1989 stokrát ujišťování, že USA budeme rovnoprávným partnerem?