Asi nejpozoruhodnější na současném New Yorku je, že všichni, ale opravdu všichni neustále drží v ruce mobilní telefon a neustále do něj zírají; z mobilního telefonu se stala pátá končetina vlastního těla. Mladí lidé, zejména mladé slečny, které jsou k nadužívání mobilů nejnáchylnější, spěchají po chodnících newyorským tempem, přičemž slepě drží telefon před sebou, nedívají se ani nahoru, ani dolů, ani do stran, a až v poslední chvíli obcházejí čelní srážky.
Kromě sprintujících „zombíků“ s mobilními telefony se v ulicích objevila nová smrtící zbraň – rychlý a zběsilý cyklista. Na každé druhé třídě je vyhrazený pruh pro cyklisty, který okupují výhradně rychlí Mexičané na vysokorychlostních elektrokolech, kteří rozvážejí svým zákazníkům vše, na co si vzpomenete, zahleděni do soukromí svého digitálního světa. Kromě neustále kličkujících taxíků se tak člověk musí mít na pozoru i před smrtí na kole; to není vtip, se vznikem těchto rychlostních dálnic pro cyklisty prudce vzrostl počet nehod a ano, i úmrtí souvisejících s jízdou na kole. Ale na druhou stranu, rychlost a smrt v důsledku rychlosti je v New Yorku běžným jevem.
Výrazně to kontrastuje s jízdou metrem, kde není vůbec žádná rychlost, kromě pomalu houkajících vlaků, které jsou přeplněné cestujícími jiné než bílé pleti; všichni sedí v naprostém tichu, shrbení na svých sedadlech a zírají do mobilních telefonů. Jen občas je ticho přerušeno všudypřítomným psychotikem, který osaměle řve na konci vagonu metra, zatímco ho všichni bezstarostně ignorují v rámci zažité mentality „nevšímej si ho, nebo ti udělá něco hrozného a zažaluje tě“, která k New Yorku patří (mimochodem, vzpomínám si na nedávnou scénu, kdy nahý muž ležel na zádech na chodníku a masturboval, elegantně oblečený kolemjdoucí ho překročil, a přitom si s někým povídal do mobilu).
Mobilním telefonem navozené ticho v útrobách města vyvažuje kakofonie tisíců jeřábů, které od rána do večera zvedají ocelové nosníky do tzv. „jehlových“ mrakodrapů, které sahají až na Měsíc. Jsou tak úzké, že do jednoho patra se vejde pouze pár bytů, s prodejní cenou 66 milionů dolarů za byt. Snad jejich výška utlumí hučení tisíce sanitek, které frčí pod nimi na pohotovost, plné obézních diabetiků (v Americe je nejvyšší výskyt obou těchto nemocí ve vyspělém světě).

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV