Asi ještě víc než vlastníky drahých kovů drásají nízké ceny majitele zlatých dolů. Jejich náklady jsou i při levné ropě odhadovány na 1 150 dolarů za jednu vytěženou unci. Proto letos můžou další a další doly krachovat a zavírat provoz. Nebudou zkrátka schopny při nízkých cenách zlata těžbu finančně zvládnout. To by mohlo mít za následek další snížení dodávek fyzického kovu na trh. Problém tedy především pro mincovny. Ty ale žádají stále větší objem přídělů, jelikož poptávka po fyzickém zlatě – ve formě slitků a mincí – je rekordní. Že zde něco nehraje? Ano. Naprosto selhává běžný princip nabídky a poptávky, kdy spolu se sníženou nabídkou a vyšší poptávkou roste cena. Zlato tedy momentálně prožívá zcela paradoxní scénář: mincovny hlásí rekordy, těžaři těží méně, ale cena klesá. To je způsobeno nízkou poptávkou po zlatu „papírovém“, které se obchoduje pouze na burzách, ale sami investoři jej nikdy nespatří. O tuto formu zájem není. A protože se na burzách obchoduje s řádově vyšším objemem, poptávka po fyzickém kovu tuto pasivitu nemůže kompenzovat. Velcí prodávají „papír“, malí nakupují slitek. Když běžné zákony nefungují, je potom těžké předpovídat další vývoj. Zřejmě největší dopad na cenu zlata budou mít opět centrální banky. Nepodceňujme ale ani politický vliv – nadcházející volby v USA. Republikáni totiž opět volají po zavedení obdoby zlatého standardu. Ačkoli jde o méně pravděpodobný scénář, měl by na žlutý kov více než pozitivní účinek.