Hlavní moment Houellebecqovy zmíněné poslední knihy, jejíž děj se odehrává v roce 2022, spočívá v tom, že francouzská levice si raději vybere spolupráci s islámem (resp. islámskou stranou) než s národní stranou. Proč? Protože chce zůstat u moci.
Nová levice se domnívá, že jen ona pojmy a souvislosti správně rozlišuje, mj. i v této zkratce: Náboženství islám je principiálně dobré, politický islám nikoliv. Mj. právě i česká Nová levice ví, že to, co zejména do Německa přichází, bude právě a jen to dobré náboženství, které je přece lepší, než zlé a špatné xenofobní a národní ideje. Opakuje se tak dobře známá situace z doby před rokem 1989, kdy Rudé právo dokola pomlouvalo Chartu 77, aniž by jeho čtenář byl seznámen s jejím programem. My sice víme, například, že národní strana Marine Le Penové je špatná a xenofobní, ale víme to proto, že to víme. Detailní seznámení s jejím programem a diskuse o tom, co ona chce, se zatím nekoná. Prostě musíme místním znalcům velké světové politické scény věřit. Víra hory přenáší.
Hlavní problém, který mám s dnes již vyhlášenou a také personálně velmi jasnou pražskou kavárnou (nadmnožina Nové levice, ne všichni z kavárny jsou i Nová levice) je v tom, jak sebejistě a sebevědomě píše a rozhoduje o tom, co je správné a co ne. Tedy nevede k přemýšlení a společnému hledání. Jednotlivé persony (a hlavně ega) se vzájemně posilují ve svém vidění světa a dohromady jim jde o prosazení té verze, ve kterou věří. To ostatně dělá každý. Ale jde zejména o způsob toho prosazení. Zde jde o prosazení silou, byť tou silou je „jen“ nediskuse o podstatě, byť tou silou je „jen“ přitakání červeným kartám proti Zemanovi (17. listopad 2014), přičemž se velkoryse přehlédne, že dav měl již tehdy (i tehdy) ukázkové rysy fašismu: víru ve vlastní vyvolenost, víru, že právě „já“ mám pravdu, a proto můžu házet vejce na prezidenta, tedy mám právo nahradit diskusi spravedlivým násilím. Což jsou, mj., též ukázkově bolševické rysy, i bolševikům chyběla pokora, a právě pokora a autentický respekt k partnerovi v diskusi jsou první rysy demokracie, tedy pokora poctivého výkladu spojená s vírou, že společnost je ve svém jádru dobrá, chápe a vnímá podobně; a právě skrze poctivý výklad se nakonec právě toto dobré jádro projeví, ukáže.
Příklad: Nelze porovnat dvě čísla, nelze určit, které je větší (nebezpečnější), když jsou (a to je zřejmé) obě čísla zatím jednak proměnnými, ale i neznámými. Neznáme dosud skutečné příčiny vlny migrace, nevíme, kdo tu lavinu migrace cíleně a vědomě spustil. Neznáme ani míru případného nebezpečí od národních stran. Atd. To vše Nová levice neřeší, „naše“ Nová levice už ví, jaká je povaha toho islámu, který k nám do Evropy jde (dobrá), Nová levice už přesně ví, jaká je povaha francouzské národní strany (špatná). Místo faktů vystačí pevná víra. Přitom o těchto číslech víme, opakuji, jen toto: X a Y. Dohromady nic. Proč? Pro nedostatek poctivého kritického myšlení a pro všeobecný nezájem zkoumat souvislosti do hloubky, pro nedostatek času pátrat více v geopolitice, v zájmech států, ale i bohatých jednotlivců. Obecně: pro nevzdělanost.
Pokud bylo minulé velké zlo založeno na slovu národ (viz němečtí národní socialisté), tak přece nemohu primitivním způsobem slovo národ a vše, co s ním souvisí, zcela zavrhnout. A přesto se tak děje. To může dělat jen ten, pro koho je vize multikulturního světa tak přitažlivá, až se rozhodne – a toto je podstatné –fanaticky nevnímat širší souvislosti. Tím chci říct, že běžný Čech přece netuší zhola nic o tom, proč je národní francouzská strana Marine Le Penové tak špatná a proč je vize multikulturalismu tak dobrá. Jakýkoliv faktičtější přístup chybí. Převládají emoce a vnucované názory bez výkladu.
A stejně jako pražská kavárna nebude nikdy kritizovat Václava Havla, jako kdyby vedl naši zemi vždy jen správným směrem, ideálním směrem (připomeňme mj. četné rodinné vazby Nové levice na osoby z okolí Charty 77), tak nelze čekat, že by se Nová levice hlouběji zamýšlela nad tím, zda její multikulturní ideály přece jen nemají zásadní vady, počínaje tím, že se zneužívá nikoliv idea národní, ale tentokrát přesně naopak idea multikulturní.
Nevidím u „kavárny“ hlubší cit pro symetrii ve výše uvedeném smyslu, vidím u ní ukázkový fanatismus, kdy výsledkem je potřeba houfovat se a vzájemně se posilovat. V tomto pohledu je „kavárna“ velmi nebezpečná, protože to, co kritizuje (nekritický fanatismus ve jménu jediné nezpochybnitelné pravdy), sama ve své živé praxi realizuje.
Houellebecq sice může někomu připadnout jako primitiv bez zábran, ale možná právě proto dokázal přesně vycítit aktuální centrum našeho problému: Falešnost současné evropské levice. Pokud má být základem levice empatie a snaha vnímat zájem celku a nikoliv jen osobní zájem, budeme nakonec muset přece jen jít k příčinám vlny migrace – a tou jsou války našeho Západu, kapitalistické expanzivní války, tedy ty války, které podporoval a hájil mj. i Václav Havel.
A dokud tabu kolem Václava Havla nepadne (tedy Václav Havel jako uznávaný světový humanista, přece i proto jej navštěvoval Dalajláma, Václav Havel, který jasně podporoval vládu USA – a i proto je vláda USA dobrá a její činy jsou správné, i proto bylo pojmenováno Letiště Václava Havla, aby se dál utvrdil tento pohled atd.) dál se v chápání světových souvislostí nepohneme. Budeme všichni kolem cisterny.
Pokud má levice (adjektivum „nová“ je pochopitelně v této souvislosti spíše hanlivé, protože žádné nové ideály zde od doby Platona nejsou) mít schopnost měnit svět k lepšímu, musí najít odvahu vidět skutečné příčiny světových dějů. Bez nich zůstane jen nadutou nádobou plnou poučovacího ega, zůstane jen mentálně opožděným slouhou velkých globálních sil, které její „sluníčkářskou“ mentalitu přesně zapracovaly do svých plánů.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
