Hlavní moment Houellebecqovy zmíněné poslední knihy, jejíž děj se odehrává v roce 2022, spočívá v tom, že francouzská levice si raději vybere spolupráci s islámem (resp. islámskou stranou) než s národní stranou. Proč? Protože chce zůstat u moci. 

Nová levice se domnívá, že jen ona pojmy a souvislosti správně rozlišuje, mj. i v této zkratce: Náboženství islám je principiálně dobré, politický islám nikoliv. Mj. právě i česká Nová levice ví, že to, co zejména do Německa přichází, bude právě a jen to dobré náboženství, které je přece lepší, než zlé a špatné xenofobní a národní ideje. Opakuje se tak dobře známá situace z doby před rokem 1989, kdy Rudé právo dokola pomlouvalo Chartu 77, aniž by jeho čtenář byl seznámen s jejím programem. My sice víme, například, že národní strana Marine Le Penové je špatná a xenofobní, ale víme to proto, že to víme. Detailní seznámení s jejím programem a diskuse o tom, co ona chce, se zatím nekoná. Prostě musíme místním znalcům velké světové politické scény věřit. Víra hory přenáší.

Hlavní problém, který mám s dnes již vyhlášenou a také personálně velmi jasnou pražskou kavárnou (nadmnožina Nové levice, ne všichni z kavárny jsou i Nová levice) je v tom, jak sebejistě a sebevědomě píše a rozhoduje o tom, co je správné a co ne. Tedy nevede k přemýšlení a společnému hledání. Jednotlivé persony (a hlavně ega) se vzájemně posilují ve svém vidění světa a dohromady jim jde o prosazení té verze, ve kterou věří. To ostatně dělá každý. Ale jde zejména o způsob toho prosazení. Zde jde o prosazení silou, byť tou silou je „jen“ nediskuse o podstatě, byť tou silou je „jen“ přitakání červeným kartám proti Zemanovi (17. listopad 2014), přičemž se velkoryse přehlédne, že dav měl již tehdy (i tehdy) ukázkové rysy fašismu: víru ve vlastní vyvolenost, víru, že právě „já“ mám pravdu, a proto můžu házet vejce na prezidenta, tedy mám právo nahradit diskusi spravedlivým násilím.  Což jsou, mj., též ukázkově bolševické rysy, i bolševikům chyběla pokora, a právě pokora a autentický respekt k partnerovi v diskusi jsou první rysy demokracie, tedy pokora poctivého výkladu spojená s vírou, že společnost je ve svém jádru dobrá, chápe a vnímá podobně; a právě skrze poctivý výklad se nakonec právě toto dobré jádro projeví, ukáže.